Jakékoli zamyšlení k parašat na tento týden bude pokulhávat. Jediné rozumné, co se v tomto ohledu dá udělat, je naspat polo-anotaci a polo-hymnus na vynikající dílo z pera Lawrence Kushnera : Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl.
Sto sedmdesát pět stránek (každá zhruba za korunu včetně poštovného a balného) a máte nejlepší komentář jak k Jákobovu snu a jeho žebříku, tak také k tomu nejpodstatnějšímu v nás, když si lehneme na kámen v tom našem osobním Bethel.
Ale právě proto, že dost možná každý máme ve svém kalendáři života nějakou cestu od průšvihu k přerodu, musíme tím pádem mít nějaké to osobní Bethel. (Ačkoli „Dům božstva“ je vedle těch „osobních“ zároveň jen jeden, za předpokladu, že i Panovník je jen jeden, což velmi moudře tuhle nedávno vystihnul poslední úřadující dalajláma.) Pak ale není žádné rouhání klást si otázky. Otázky o tom, kdo jiný než naše vlastní svědomí (mírně, s mojžíšovskou trpělivostí ale co nejpoctivěji řízené slovy tóry) by nám měl nařizovat u kterého nakladatelství tisknout a v jakém tričku chodit?
Pláč a skřípění zubů jsou obvykle rekvizity všech ústavních zařízení, kde podle od náboženství k náboženství tradovaných představ skončí ti, kdo se vymykají řádu, vědomě škodí anebo se kontaminují „ohavností zpuštění“. Někdy ale i poctivé muže víry (anebo dogmatu) stojí nemálo slzí a skřípění zubama „ustát si“ něco, co není nijak zvlášt potřeba si ustávat. Totiž cosi, co už může mít hodně blízko k dogmatu, zapomeneme-li i na přirozenost a zatoužíme-li po nemožném. A k tomu nám může maličko posloužit i naše dnešní paraša.
Jaakov si (navíc se zlomyslnou ťafkou od Lávana – že u nich u Lávanů se s prvorozenstvím nekšeftuje tak jako u Jicchaků za šošovici) bere nejprve Leu s nejiskřivýma očima a o týden později i Rachel. Bere si tedy dvě krevní sestry. Což ovšem tóra nedoporučuje. Nevezmeš si ke své ženě také její krevní sestru, abys ji soužil (lv 18:18). Pravda, stejným způsobem tóra nedoporučuje ani další překážky pokojy, různá šméčka na vlastní rodiče v rámci získání provorozenství apod., takže proč se nějak příliš divit i tomuto Jaakovovu řešení? Je to pořád ještě jen Jaakov. Jisroelem se stane až za týden. Navíc když li nám ogika velí – Jaakov byl podveden, obě děvčata za to stála, vzešel z nich celý Jisroel ve svých dvanácti kmenech a víceženství bylo tou dobou celkem standardním způsobem soužití. Navíc si to vyžral, protože se na něm naplnilo až po okraj to, proč tóra toto řešení nedoporučuje – trápila se Lea, trápila se i k plození „uzavřená“ Rachel, musely dokonce nastoupit Zilpa a Bilha (údajně taky dcera Lavanovy) a v celé domácnosti bylo přinejmenším dost živo. Až potud je to naprosto v pohodě. Kdyby …
Kdyby se zároveň netvrdilo (pro někoho maličko málo k uvěření), že naši praotcové Abraham, Jicchak a Jaakov dodržovali komplet celou tóru ještě předtím, než byla opětovně a písemně i do ucha svěřena Mojžíšovi. Toto tvrzení na první „klapku“ jakoby neobstojí. Abraham nebyl obřezán, dokud nedostal pokyn, „svaté“ nepravdy o manželkách/sestrách taky nezapadají do důsledného plnění některých micvot o „utíkání od nepravdy“. Především ale nestál ani Stánek ani Chrám.
Takže otázka zůstává. Ale rodí se v cosi velice zajímavého. Pojďme se podívat, bez dlouhých komentářů (co je ještě jedlé a co už méně), jak tento obtížný kamínek v textu biblického dopisu řeší slovutní komentátoři? Rambam – jinak velice férový a osvícený filosof – si dovoluje úvahu, jestli ono to nebylo tak, že kompletní tóra pochopitelně platí jen na území Zaslíbené země (pravda), a byl-li Jaakov v Cháran u Lávana, nebyl vlastně Erecu, takže to měl takové volnější.(Nepravda, protože to by se pak dalo vraždit a smilnit po celém světě včetně moderní Izraele – což se ostatně mj. také děje, ale požehnané to není. Stejně tak by mohli Daniel, Ester a babylonští židé vesele jíst vepřové, hlavně kdyby alespoň požehnali, když už se jím cpou atd.) Ostatně i Rambam „jen tak“ uvažuje.
Druhý výklad je už maličko sofistikovanější. Jaakov všechny dámy totiž před svatbou konvertoval, ony se pak staly z pohledu halachy „novorozeňaty“, pozbyly svých krevních rodičů a přestaly být sestrami. Což by se sice dalo šikovně „zneužít“ v rámci urychlení konverzí (přinejmenším žen – zejména podstrčená Lia by to musela vzít vážně docela „hopem“), ale taky to vůči samotné skutečnosti příliš statečné není.
Zvláštní je, že Raši, který žije o století dříve – tedy o sto let „blíže“ k tradici, toto místo vůbec nepovažuje za problém. Nevyhýbá se mu (to by napsal – poctivé: nevím), ale ani necítí potřebu ho komentovat v tom smyslu, zda Jaakov porušuje tóru anebo ne. To Rašiho komentátoři, kteří by chtěli „ustát“ ono dodržování kompletní tóry si již s pláčem zaskřípat potřebují. Vysvětlením: že prvostudent (někdy už pětileté dítě – neb to je věk, kdy dítka mají se studiem začínat) k patřičnému pokynu v knize Vajikra (Leviticus) ještě nedočetl, a proto mu prý Raši nechce motat hlavu. Vysvětlení nic moc, a maličko skřípavé ve srovnání s tím, že „svatý“ Jaakov prostě až tak kór svatý nebyl, a že máme spíš hledat proč k tomu došlo, a ne, že k tomu nedošlo.
Dovolím si ale jednu malou odbočku, která nás možná navede až k cíli. O praotci Noe je psáno: že byl spravedlivý ve své generaci (gn 6:9); Ten detail je důležitý – „jenom“ ve své generaci!! V dobách Abrahamových anebo v hloučku okolo Mojžíše by byl možná jen člověkem průměrným. Nebojme se však ani průměru, ani druhorozenosti, přirozenosti. Bojme se raději nepřirozených slz a skřípení zubů, které by mohly přirozenost modifikovat cíleně geneticky modifikovanými „pravdičkami“. Trpělivý Noé byl, ono stavět koráb na kopci bezmála sto padesát let je taky důkaz důvěry v Panovníka, ale byl zkrátka „dokonalý“ jen ve své generaci. A přesto – právě po něm jsou nazvány tzv. noachidské pokyny, o nichž si každý rád namlouvá, že je jich jen sedm: špatní bohové – vražda – krádež – sexuální nekázeň – rouhání životu – surovost vůči tzv. nižšímu stvoření tj. de facto neúcta k mystériu života + povinnost ustanovit zákonnost!!!
A právě ono sedmé pravidlo může být naším tajemstvím i klíčem. Nejen k tomu, proč je „noachidských zákonů“ daleko více než pouhých sedm. Ale také že těch sedm je vlastně sedmero základních oblastí přemýšlení, sedmero oblastí chování a způsobu života a zahrnuje (až na necelých zhruba 350 micvot přímo se vztahujících k Chrámu a službě) vlastně naprosto celou tóru.
Čímž nebudiž řečeno, že Jaakov krom řady jiných, porušil i pokyn o tom, že krevní sestry nemají být společnými manželkami jednoho muže, jelikož… (ale to jsme už probírali)…
Nicméně rozhodně lze uzavřít, že praotcové a celá řada dalších „průměrných“ lidí dodržovalo své své generaci „celou tóru“ – přinejmenším tu noachidsou. A jsme najednou u toho podstatného. U Bubera i u Lawrence Kushnera. Na tomto místě, tady a teď jsme dva – bůh a Já, jenom já to ještě nevím. Jakmile si to uvědomím (protože empiricky vědět to nebudu nikdy!!), začnu se možná daleko více zajímat, co to vznešené Ty po mně vlastně chce. A nejen to, ale také proč? (Aby se děvčata netrápila, nehádala a abych já sám nebyl příčinou jejich soužení, protože si vezmu sestry krevní..). Nu a až naplním „celou tóru“ v její noachidské šíři a hloubce, skrze Noachidům naznačené oblasti života, mohu zapřemýšlet i o tom, zda-li chci sloužit „Tomu, jenž pravil a vesmíry se uskutečnily“ i nadále „noachidsky“ anebo uprostřed lidu Jisroele. A věřte mi, nejde jen o řízek a svíčkovou. Jde o chrám a službu v něm, která je – zdá se – svěřena lidu Jisroele. Který je ovšem tím pádem jakoby vyvolen jen k jedinému – aby sloužil a velebil Jméno Život způsobem daný zejména tomuto lidu a v jemu daných hranicích. Nebude závisti ani mindráku, zavládne harmonie – a přitom nikdo nebude moci rozvolňovat požadavky „celé“ (noachidské) tóry. Příjemná paraša…
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Žádný komentář