Některé velké firmy s miliardovými ročními obraty se domnívají, že kdykoliv se jim přestane z neočekávaných příčin hospodářsky dařit podle jejich představ, požádají stát o sanaci svých ztrát, respektive nižších příjmů.

Po plošné celosvětové podpoře automobilového průmyslu v době nedávné finanční krize se nyní některé velké aerolinky chystají požádat své národní vlády o pomoc, jelikož kvůli výbuchu islandské sopky několik dnů nemohly létat a vydělávat…

Jako první s touto žádostí přichází podle dnešního vydání deníku E15 British Airways, která by své ztráty vyčíslené na 15 až 20 milionů liber za každý den ráda získala zpět od státu ve formě náhrady sopkou způsobených škod. Připomíná mi to špatný vtip, anebo celkem vtipnou recesi spojenou s komunitním serverem Twitter, kde se někteří uživatelé vyjadřovali v tom smyslu, že výbuch sopky spustili sami Islanďané, aby nemuseli platit své dluhy (Odpusťte Islandu dluhy a on vypne sopku).

Mám dojem, že finanční pomoc ze státního rozpočtu do soukromého sektoru nepatří a jsem přesvědčený o tom, že bez výjimky. Není přeci možné, aby si velká letecká společnost, jako právě zmíněná British Airways s ročními tržbami kolem devíti miliard liber (257.000.000.000 korun), nevytvářela rezervy pro případ, kdy například z důvodu technické závady, špatného počasí nebo celoevropského výpadku elektřiny nebude moct pár dnů provozovat svůj byznys! Kromě toho existují jistě mnohé způsoby pojištění proti přírodním katastrofám nebo okolnostem, mezi které jistě patří i neplánované zahájení činnosti sopky. Tedy nyní náleží aerolinkám pouze peníze z případných uzavřených a řádně hrazených komerčních pojistek.

Konkurenceschopnost a zdravé hospodaření každé firmy podle mého názoru spočívá nejen v tom, že si umí poradit se zisky v době prosperity a ekonomického růstu, ale především v tom, že její vedení počítá také s obdobím poklesu poptávky, ztráty kupní síly hlavních odběratelů, nucenými přestávkami ve výrobě a podobně. Není přeci možné, aby management velkých společností počítal s každodenními vysokými tržbami a ve chvíli, kdy je několik dnů nemá, s pláčem natahoval ruku po penězích daňových poplatníků.

Jsem přesvědčený o tom, že tohle musí ustat ještě dříve, než nám celý ekonomický systém spadne na hlavu, neboť všude, kam se jen podíváme, budou pouze natažené ruce žádající o státní pomoc ze státních kapes, z nichž jedna je prázdná a druhá vysypaná…

Autor: Jaroslav Kysilko

Přečtěte si na stejné téma: Tiché nebe dnes tlačí akcie dolů. Zítra pro ně může být šancí.