České bankovnictví je na tom dobře, bankovní domy u nás bez větších problémů přestály i dobu finanční krize, čímž se náležitě chlubí.

Většina z našich bank generuje nemalý zisk, o němž se dozvídáme každým čtvrtrokem z tiskových zpráv.

Tyto zprávy mají všem nám, kteří do jejich spárů svěřujeme své pravidelné příjmy, být signálem ke klidu a přesvědčení o tom, že je o naše finanční prostředky dobře postaráno a nemusíme se o své úspory bát. Mají nás také povzbudit k dalším nákupům, v případě nutnosti k získávání různých spotřebitelských úvěrů. Jasné je, že představitelé bank říkají jenom to, co sami chtějí, aby o nich jejich klienti věděli.

Pravdou je, že kouzlo bank v České republice, a předpokládám i v mnoha dalších zemích, netkví v báječném hospodaření se svěřenými finančními prostředky, ani v nebývale úžasné prozíravosti jejich manažerů ohledně dobrých investic, nýbrž v předražených službách, které prodávají běžným občanům, majitelům bankovních účtů. To je hlavní zdroj jejich příjmů.

O bankovních poplatcích toho bylo napsáno již opravdu mnoho a není divu, že se pravidelně konají různé ankety o nejméně smysluplný poplatek na ceníku služeb, které banky nabízejí. Nyní se k poplatkům, na nichž každý člověk zaplatí klidně i několik tisíc korun ročně, aniž by kromě zprávy svého účtu, příchozích a ochozích plateb, případně internetového bankovnictví, od banky potřeboval cokoliv nadstandardního či administrativně náročného, přidávají také drahé půjčky, které banky nabízejí svým klientům.

Ceny spotřebitelských půjček, které u nás banky nabízejí, se totiž rapidně blíží na úroveň nebankovních poskytovatelů. Výjimkou nejsou ani úvěry, jejichž RPSN přesahuje ročně 20 procent, to věru nejsou levné peníze. Půjčky u nás jsou výrazně dražší, než ve většině ostatních zemí Evropy, kde například obyvatelé Španělska, Francie nebo Německa platí za své úvěry ročně v průměru kolem 7 procent. Nejlevnější je v rámci EU Švédsko, kde si půjčíte peníze v průměru za 2,34 procenta ročně, nevíce stojí úvěr v Polsku, kde zaplatíte navíc téměř 22 procent.

Náš trh se tváří tak, že mu to nevadí. Lidé si berou drahé hypotéky, aniž by přemýšleli o tom, že také jejich rozhodnutí půjčit si předražené peníze za nehorázný úrok, na němž přeplatí půjčenou částku o několik statisíců, případně i milionů, má bezprostřední vliv na vývoj úrokových sazeb. Jinými slovy – pokud by si lidé drahé spotřebitelské úvěry či půjčky na nákup nového bydlení nebrali, banky by musely významným způsobem přehodnotit strategii v tomto segmentu svého podnikání. Bankéři vysvětlují své počínání zvýšeným rizikem platební neschopnosti a strachem z nárůstu nesplácených úvěrů. Ovšem úroky jsou u nás vysoké již dlouho dobu a finanční krize se tak bankám pouze velmi dobře hodí k tomu, aby mohla lidem v současné době vysvětlit své vlčí choutky. Bylo by s podivem, kdyby české banky nebyly v dobré kondici, když škubou lidi, co to jenom jde.

Autor: Jaroslav Kysilko

Přečtěte si také od autora: Proč občané EU nechtějí reformy?