K dravé šelmě poklekáš věrně,

co dává ti slasti pomíjivé.

Víš jakou cenu si bere?

Všechno je hned na dosah,

v prázdných očích slzy a prach,

z obdivu, lačnosti zbyl jen strach.

Kdo uhasí nekončící hlad?

Kdy přinutils mlčet vnitřní hlas?

O přílivu levných krás?

Nápojů vášně hektolitry,

na vzpouru nezbývají síly.

Z bytosti svobodné pouhou loutkou,

stalo se z tebe tvou vlastní vinou.

Anděl strážný drží v ruce meč,

v poslední šanci věř,

pokud nechceš ze života běs,

pohlédni vzhůru do nebes.

Třeba tam spatříš víc,

než mraky a vzdálený třpyt hvězd.

Rozbij to křivé zrcadlo,

co do poddanství tě uvrhlo.

Z víry posměch a plivání do tváře,

nevzdávej se však této naděje,

nepoklekej už k dravé šelmě!

Copak nevidíš, že jen lže?

Autorka: Martina Jakešová

Krásné II. místo v soutěži

Přečtěte si také III. místo: zde