Ve věku čtyřiaosmdesáti let zemřel dnes nad ránem v nemocnici na pražských Vinohradech novinář a autor knih o holocaustu Arnošt Lustig. Zákeřné nemoci podlehl po pětiletém boji.

“Přežil koncentrační tábory, ale nepřežil zákeřnou nemoc, se kterou bojoval pět let do posledních chvil. Naposledy na Kypru. Pak získala navrch,” informovala ČTK o úmrtí Markéta Mališová z Nakladatelství Franze Kafky. Událost potvrdila i mluvčí nemocnice. O Lustigově úmrtí dnes informovaly všechny světové agentury.

Spisovatel měl podle Mališové velké plány, chtěl dopsat několik knih, zajet do Paříže za literátem Milanem Kunderou, zajít si ve Washingtonu na šťavnaté telecí kotlety a uspořádat přednášku na univerzitě v kanadském Quebecu. “Byl všude doma, ale v Praze nejvíc,” řekla s tím, že život měl rád a žil ho naplno do posledních chvil.

Na setkání s Lustigem vzpomíná jako na radostné chvíle plné smíchu novinář Práva František Cinger. “Jako člověk, který prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem se dokázal radovat z každého dne. Setkání nebo hostina s přáteli pro něj znamenaly úplně nejvíc,” řekl ČTK.

“Byl to člověk neobyčejně přátelský, laskavý. Člověk, který byl zvyklý o druhé se zajímat víc, než o své vlastní starosti. Patří k nejvýznamnějším a světově nejproslulejším českým spisovatelům, přesto všechny lichotky vždy zlehčoval a říkal, že o tom, kdo je skutečný spisovatel, rozhodnou až čtenáři 50 let po vydání knihy,” uvedl Cinger. Podle Mališové Lustiga nepřesvědčila ani řada ocenění, mezi jinými Cena Americké akademie umění a krásného psaní za celoživotní dílo, Cena Franze Kafky a další. Lustigovi život nicméně dovolil dočkat se prověření jeho díla časem, sbírky povídek Noc a naděje a Démanty noci vyšly v letech 1957 a 1958.

Novinář Karel Hvížďala, který loni vydal knižní interview s Lustigem, na svém blogu napsal, že Lustig bojoval se smrtí do poslední chvíle i humorem. Hvížďala o Lustigovi rovněž uvedl: “Řekl mi: ‘Konečné řešení má pro jednu stranu tu výhodu, že po něm už nic nemůže následovat. Začali s tím Němci, ale opírali se o vývoj civilizace od řeckých a římských dob. Od Římanů si vzali nejenom pozdrav: zdviženou pravici, ale i všechno z římského práva, co se jim hodilo. A ukázalo se, že každé právo, které neslouží spravedlnosti, je jako z kaučuku nebo z formelíny a dá se překroutit v pravý opak. To ukazuje jen jedno, že v právu je třeba všechno měřit mravností…’ To je možné snad považovat za hlavní odkaz spisovatele Arnošta Lustiga, velkého vypravěče a důkladného svědka minulého století.”

“Odchod Arnošta Lustiga budeme bolestivě pociťovat vždy, když přijde na přetřes zápas o člověčenství, o důstojnost lidského života, o svobodu jedince i národů,” řekl ČTK místopředseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS). Připomněl Lustigův nakažlivý optimismus a vitalitu, obdivuhodné vlastnosti u člověka, který prošel koncentračními tábory a mstou komunistického režimu.

Stínový ministr kultury ČSSD Vítězslav Jandák uvedl, že úmrtí Lustiga je velkou ztrátou pro českou i mezinárodní kulturu. “Arnošt Lustig se svou novinářskou a především literární tvorbou zasloužil o velký rozvoj české i mezinárodní literatury, jeho boj v koncentračních táborech proti nacistické zlovůli je pak dokladem Lustigova hrdinství a obrovské lidské odvahy,” napsal Jandák v tiskové zprávě ČSSD.

Lustig se narodil v Praze 21. prosince 1926. Jako dospívající prošel ghettem v Terezíně a koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Zážitky z té doby představují těžiště jeho tvorby. K nejznámějším jeho dílům patří vedle Démantů noci, Dita Saxová či Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Lustigovy literární příběhy vyzdvihují vnitřní síly člověka, které mu umožňují čelit ponížení a uchovat si lidskou důstojnost i v situacích krajního ohrožení.

Po válce vystudoval novinařinu a pracoval v několika denících a rozhlase; mimo jiné byl i zpravodajem z izraelsko-arabské války. Poté pracoval jako reportér a režisér Československého rozhlasu, redaktor týdeníku Mladý svět a scenárista na Barrandově. V roce 1968 emigroval. Nejprve žil krátce v Izraeli, potom v Jugoslávii a od roku 1970 v USA. Do Česka se vracel pravidelně v posledních dvaceti letech.

Praha 26. února (ČTK)