Nedávno jsem se zabýval vývojem zahraničního obchodu (ZO) ve statistice WTO (světová obchodní organizace) a při té příležitosti jsem zahlédl vývoj ZO pod pojmem střední východ (SV).

Velmi příznivá čísla. Pár řádek výše byl Egypt – čísla nic moc. SV je součet zemí Izrael, Sýrie, Libanon, Jordánsko, země Arabského poloostrova, Irák a Írán. Zaujalo mě to.

Dal jsem si tato čísla do grafu, tj. sečetl jsem SV a Egypt. V grafu 1 je vývoz, v grafu 2 dovoz a v grafu 3 saldo (= vývoz – dovoz).

Vývoz a dovoz je v grafech členěn na zboží a služby. Zboží je od zemědělských produktů přes paliva po sofistikované průmyslové výrobky. Služby jsou od turistiky přes dopravu po telekomunikace a Software. Data jsou v mld. USD a mají vysokou dynamiku až na krizový rok 2009. Zlom nastal v roce 2004, kdy nastartoval výrazný růst vývozu a dovozu do roku 2008. Zvýšený dovoz zboží a služeb znamenal také růst životní úrovně. Salda také rostla a znamenají volné peníze, které je možno použít na investice. Z takových zdrojů bylo možno vytvořit „ráj“ na Zemi.

„Ráj“ má ale trhliny. Řekl jsem si, že se proto podívám na tato data podrobněji a to zvlášť na Izrael, Egypt a země SV bez Izraele a mající ropu (SV s ropou) a země mající žádnou nebo velmi málo ropy (SV bez ropy). V grafu 4 je vývoz, v grafu 5 dovoz a v grafu 6 saldo. Výsledky hovoří sami za sebe. Prospěch z velmi příznivého vývoje měly pouze státy s ropou.

Prospěch státu ještě neznamená rovnoměrné rozdělení tohoto bohatství uvnitř státu. Všechny zkoumané země jsou až na Izrael, což je jediná demokratická země na SV, monarchie. A to formální v čele s králem a podobně nebo skryté, kdy prezident se chová jako monarcha. Záleží na monarchovi kolik z naakumulovaného bohatství přepustí ostatnímu lidu. Důležité vedle vůle monarcha je ovšem to, zda monarcha má z čeho přepouštět.

Proč o tom mluvím. Z nerovnoměrného přerozdělení toku bohatství ze ZO prohloubilo nerovnováhu mezi zeměmi a uvnitř zemí mezi řekněme 1% vládců a ostatními lidmi. Pak stačil relativně malý impuls daný zdražením chleba (potravin) a vypukly nepokoje. Samožřejmě se k tomu přidaly i vnější zásahy, řevnivost mezi sunnity a šíity a další faktory.

Domnívám se, že základní příčinou Arabského jara je prohloubení nerovnováhy v rozdělení příjmů. Abychom jenom nemluvili o Arabech. Prohlubování nerovnováhy příjmů probíhá i v Evropě a USA  a co víc neustále se zrychluje. Co je ale pozitivní, je že naši vládci v demokratických režimech prostému lidu přepouští více zdrojů. Na rozdíl od Arabského jara, jsme ještě nespěli do tzv. bifurkulačního bodu, kdy v nerovnovážném systému stačí velmi malý impuls a vývoj systému se vydá neočekávaným směrem. A co více tento jev je nevratný.

Autor: Natan