Korejský jehovista je sice taky pěknej nářez, ale pořád je mi tisíckrát milejší než politicky korektní pokrytec a pseudo-demokrat. Korejský jehovista si sedí v záhonku teroristických Kim-čong-lilií a jako všichni jehovisté světa odmítá cizí krev včetně transfúze.

Ne všichni ho chápeme, ten záhonek mu určitě nezávidíme  – zejména, když si v mysli maně vybavíme, co nadělal totáč s námi, ale pomoci mu příliš nemůžeme. Stejně jako jsme si i tady museli pomaličku pomoci sami. A nebejt inkoustové skvrny na lebce jistého Rusa a totální  syfilitické rozbředlosti Husáků a Jakešů, vězeli bychom v podobných liliích po krk i my a dodnes.

Korejského jehovistu  možná i osvícenecky odsuzujeme, že vystavuje sebe a své děti nebezpečí života kvůli nějaké sektářské pověře – ale i to je jeho osobní rozhodnutí, které je potřeba řešit až případ nastane. (Například tím, že ho uspíme a život dítěte či  samotného jehovisty zachráníme, anebo se skloníme před silou jeho fanatické pověry a mávneme nad životem rukou, protože „ten jeho“ je formátovaný docela jinými představami o úradcích Prozřetelnosti a vlastně mu na tom „pozemském“ ani tak nezáleží.)

Nu a když  to Severní Korea opravdu přežene, ať už vyhrožováním ohledně jaderného programu anebo skutečně  hustým porušováním lidských práv, uvalíme na ni (navíc prostřednictvím těch, kdo vládnou námi a nám) blokádu, které ovšem říkáme „ekonomické sankce“. Jsou daleko méně účinné, pomáhají jen tě, co se hrabou v globálním účetnictví světa, skutečně trpícícm nepomohou, nikoho neochrání a jsou nezřídka na hranici gesta. Jsou ale „chvályhodné“ a „legitimní“, takže můžeme na svou domácí nástěnku „boje za demokracii a humanitu“  spokojeně a bez emocí  (a hlavně bez námahy ptát se!!) vpíchnout vedle vlaječky svobodného Tibetu a svobodné Palestiny ještě žlutý vontský špendlík korejský…  Víc toho asi nenaděláme. Pokud nemákneme sami na vlastní člověčině  – tj. na odvaze k pravdě. A ta si žádá právě  vyřešit onen drobný motivek, proč s tím ti lidi na severu Koreje nedělají víc. Dost možná nemohou (to víme sami z naší neblahé a paranoické zkušenosti), anebo vlastně nechtějí. A terpve tehdy (rozuměj po PROČ !) přichází čas na JAK? A pokud  až tehdy zjistíme, že demonstrace, petice a jakýsi nakrásně směšný a bezzubý projev solidarity může mít svoji razanci  právě alespoň tou solidaritou, lze do toho jít.

Stejně tak i poslat správné prachy na správné konto, dát se k misionářům, vystudovat medicínu a vstoupit mezi Lékaře bez hranic. Ti co něco dělají, to dělají většinou potichu.

Nicméně –  a to je, to co bych rád zdůraznil –  korejský jehovista si svůj stav do jisté míry vybral a do jisté míry je do něj uvržen Liliovým princem a jeho represními složkami. I korejský jehovista je lidská bytost. S nárokem, aby jí bylo pomoženo, když to potřebuje a jiné cesty váznou. „Tam, kde jsou jen vlci, zkus zůstat člověkem“, učí nás Pirkej avot.  Prosím vás ale o radu! Do jaké míry je na situaci našeho jehovisty v korejských liliích vinna Izrael? …

Gaza je taky takový korejský jehovista. Jejím Kim-čong-ilem je Hamas a její krevní transfůzí je ryze účelové a politické zneužívání „normálních“ Palestinců  coby „živých štítů“ pro podivné hry a hříčky mocných tohohle světa. Pomáhejme a nekřičme. Protože křik nás nezřídka usvědčí z pohnutek ne zrovna nejčistších, anebo přinejmenším z neznalosti věcí.

Blokáda Gazy není sice dvakrát humánní, nicméně není ani „zločinná“ ani „svévolná“ ani „protiprávní“.  Gaza sama sebe deklarovala za vojenského nepřítele Izraele. Programové prohášení vlády Hamasu se fyzickou likvidací Izraele nijak netají. A ve válce se – obrazně řečeno –  blokáda považuje za prostředek celkem legitimní. Nebo jeden z možných.  Pak ale různé flotily matičky Terezičky (zdá se), skutečně vezou v mouce schované zbraně. Ačkoli nemusí jít zrovinka o hlavice, agenturou Reuters retušované nože a anebo kalašnikovy.

Uznávám samozřejmě, že i na palubách provokačních parníčků mohou sedět zneužití a sektě globální svobody oddaní jehovisté, a že jejich životy jsou stejně svaté jako těch druhých. Píšu to jenom proto, aby křiklouni o tzv. bezpráví, masakru a bezpříkladné svévoli zvážili, co vykřikují, a dali si tu práci a převážili (doslova a na kilotuny!!) mj.  také, kolik humanitární pomoci poslala do Gazy (a bez halasného vytrubování) samotná Izrael. Zajímavá čísla. Díky nimž pochopitelně nebude lépe ani jednodušeji. Bude jen zřetelněji. Přehled poskytuje nadhled a nadhled dává spolehlivější možnost správné volby.  A to taky neškodí.

Autor: Jaroslav Achab Haidler

Přečtěte si také od autora: Klobouk a mezuza