Pohřbily solidaritu. Teď bude frmol. Pohřbily solidaritu. Jednejte rychle. Jeden nikdy neví.. Hovořím o pojišťovnách a jejich zániku…

Kus vlastního platu nikdy nevidím. Odvody „na socku a zdravotní“  padají kamsi do tmy rovnou z účtárny. Jsem totiž obyčejná OSVČ.  Socku i zdravotní platím léta letoucí a to i tehdy, kdy jsem zcela zdravý. Nereptám. Je to solidární. Jiní jsou na tom hůře, a tak ty moje finance pomáhají jim. Starouškům i dětem, čekajícím na dřeň.

Stát mi deklaruje, že mi péči zajistí. Ne, že by se mu dalo věřit, už mne obelhal v milionu případů, ale tato jeho deklarace je naštěstí soudně vymahatelná. Prozatím!!!  Péči tedy dostanu, neb na ni mám demokratický nárok. Stát mi také nařídil (pod rouškou toho, že mi to umožňuje a že si smím vybrat), aby z mé mzdy rovnou z účtárny putující zdroje  zamířily k nějaké pojišťovně. Ta prý mi je obhospodaří. Ba i bonusem mne obdaří. Nu teď to konečně končí.

V nejbližších čtrnácti dnech nejpozději do definitivního páru Řecka lze totiž očekávat také poprask na burze českých zdravotních pojišťoven. Tyto dámičky, v domnění, že logika už přestala platit, sáhly k bonusu skutečně neočekávanému. Rozvazují smlouvy s nemocnicemi, aby mohly vydírat.  Vydírat špitály i nás, klienty těch dam. Jejich svinstvo je založené na jejich omylu, že změny nelze provést. Ale ouha. Půjde to snadno.

Jde jen o to, aby nemocnice do budoucna žádné smlouvy se zdravotními pojišťovnami neuzavřely. Prostě nechaly ty štětky ve štychu. Bude to sice na ostří nože, ale řešení se najde velice rychle. Ale je to v rukou nás zdravých. Zdravých jak na těle tak (prozatím) i na rozumu.

Lékař léčit musí. Pokud tedy přísahal Hypokratovi a ne hypokrytovi. Tím pádem  bude nás akutní případy dál léčit ještě ze zdrojů, které si nasoukromničily  vyděračské dámičky, my ostatní (chvála Pánu zdraví) mezitím konečně začneme jevit neuvěřitelně zvýšený zájem o osud našich penízků, které si ty zlodějky berou  takhle do zástavy.

Skřípajíce zubama budeme zuřit především sami na sebe, že jsme, my troubové, už v dobách míru a klidu zbraní nedonutili jak stát  tak pojišťovny, aby nám umožnili přístup k našemu zdravotnímu účtu. Jak má teď člověk vědět, kolik mu zbývá na umělý kloub??  Je-li stát nesolidární, začíná být bližší košile než kabát. Chci svý prachy na své zdraví spravovat sám. Ne prostřednictvím vyděračů. Prostě bude jen a jen na nás, jestli si tu naspořenou částku převedem k Rajfce anebo ke Komerčce, jejíž nápadité a vtipné reklamy signalizují, že ta se tedy rozhodně neštítí ničeho!!

Z čeho bude stát platit solidaritu, to mne nezajímá, když si neumí ukáznit vyděračky. A možná že i dosud neexistující úhradová vyhláška toho, co je standard a co je nadstandard se opovážlivě posuneme směrem k „jedlým“ cenám, protože ministr a pojišťovny přeci nedovolí doktorům, aby ty prachy dostali oni.

Nakonec zůstanou (přežijí) jen některé prozíravější pojišťovny, které se budou chovat tak, jak původně slibovaly, k těm přejdou všichni, VZP se složí, plno nemovitostí a fondů se uvolní k prodeji, stát prohraje pár soudních pří s pacienty, které ošetřit a hojit nedokázal, ačkoli to deklaruje a my ostatní, logicky myslící otroci modro-oranžového Papaly, budeme mít docela příjemný pocit, že zapojením zdravého rozumu se dají dělat opravdu zázraky!!!

A i kdyby to všecko zůstalo jen na půl cesty, transparentní osobní účty o výši mého vlastního pojištění, o položkách jeho čerpání a případné výši červených čísel (za operace a dlouhodobou a nákladnou léčbu) už nikdo nemůže zpochybňovat. Prostě je budu mít přímo před očima. Na Czech-pointech, na webu a pravidelně v poště. To mne  nakonec donutí a) vážit si vlastního zdraví, b) ptát se, proč mne stát léčí jako v Ugandě, ale platím za to jako v Leedsu, c) divit se, že plomba je nadstandard a pokud se nenechám očkovat od pana Vítů vakcínou, která se za půl roku (kdy ji odmítne lékařstvo i armády) tiše vyleje, nemám právo rodit děti.

Pokud jsem ovce a již dlouho dobře uhnětený otrok, smířím se s tím a půjdu na pivo. Pokud jsem duchovní aristokrat, uvědomím si totéž co král Ludvík: Stát jsem já … a začnu jednat. Stejně tvrdě jako ty mršky pojišťovny. Kéž by ty špitály vážně nic nepodepisovaly. To by byla prča …

Autor: Jaroslav Achab Haidler