„Souhil se oženil!“ oznámil mi včera večer manžel.

„A koho si nakonec vzal? Nějakou Kanaďanku?“

Souhil je manželův bratranec. Dva roky bydlí v Kanadě, jelikož jeho země je, dle jeho slov, pro něj příliš malá a navíc Kanada = hotový ráj na Zemi. Všichni to říkají…

Nedal si vymluvit, že to taky nemusí být vůbec pravda a šel si za svým cílem.

„Všude líp, než u nás.“ říkával.

Dnes se už na vše dívá „trochu“ jinak, ale vrátit domů se nesmí. No, může, ale stydí se. „Byl bych ten, co zklamal…“ a tak dál šíří pohádku o rajské Kanadě. Stejně jako jeho učitel, který ho na stejnou pohádku nalákal. Neřekl už, že mu trvalo několik let, než se zmátořil a dokázal ze svého platu uživit rodinu. Zřejmě se taky styděl…

Ne ne, minulý týden byl doma, vzal si jednu vzdálenou příbuznou a teď jí vyřizuje přes oceán papíry.

„Aha, a jak ji poznal?“ nedá mi to se nezeptat na tak podstatnou věc.

„Jak asi? Rodina vyhlídla a domluvila. Zeptali se budoucí snachy, zda souhlasí a bylo to. On přijel jen na samotný sňatek.“

“Vždyť ji vůbec neznal. Jak se mohli vzít. A mají se vůbec rádi?” vypadly ze mě další otázky.

“Pokud je to dobrá žena a on dobrý muž, tak láska přijde.” dostalo se mi odpovědi.

A co když ne? Co když nepřijde? Co když on pro ni není dobrý muž? Co když ona není dle něj dobrá…? Být rodič, tak na sebe takovou zodpovědnost brát nechci. Nechci, aby mi má dítka později vyčetla, že jsme jim nevybrali dobře. Slib mi, že tohle nikdy dělat nebudeš, prosím…“

„Víš, ale ono to není jen černobílé. My tím dáváme najevo, že nám není jedno, koho si naše dcery a naši synové vezmou. Bereme na sebe statečně tu zodpovědnost. Podívej, moje sestra si chtěla jednoho vzít. Poptali jsme se na něj v rodině a okolí a vyplynulo, že je to násilník. Jeho nynější manželka se s ním rozvedla, protože ji mlátil. Co kdyby si ho vzala moje ségra, nikdy bych si to neodpustil. Ale někoho nutit do svatby, to ne. To islám zakazuje.“

Po přečtení článku o donucených svatbách v Německu jsem si řekla, že ještě dopadli dobře. Jich se aspoň zeptali, jestli se svatbou souhlasí a dá-li Bůh, pak láska opravdu přijde…

Autorka: Lenka Berrouche