Většina lidí by si asi nesedla na židli s jednou nohou. Za prvé je to dost nepohodlné a především nebezpečné, neboť hrozba převrácení je vysoká. Lidé by jistě raději hledali bezpečnější místo pro své posezení. Ovšem v případě ekonomiky „sezení“ na židli s jednou nohou nijak nevadí. Tou pomyslnou opěrnou nohou české ekonomiky je export. Bez něj bychom byly v mnohem hlubší recesi. Nicméně právě export je velmi ohroženým tahounem ekonomiky, a to zvláště v dnešním globalizovaném světě. Paradoxně nám pomáhá závislost na Německu, které je třetím největším exportérem na světě. Nicméně jak na Německo, tak přeneseně na nás doléhají problémy jak Evropy, tak třeba zpomalování Číny. Pokud se výrazně zpomalí i export, co potáhne naši ekonomiku nahoru? Moc na výběr nemáme. Spotřeba domácností naposledy výrazněji pozitivně promluvila do bilance HDP v roce 2008. A i kdyby dnes byla na stejné úrovni jako ve zmiňovaném roce (a silně nepoklesla, jak jsme svědky nyní), stejně by HDP nevytáhla nijak nahoru.

Spotřeba vlády, i když to mnozí keynesiánsky založení ekonomové neradi slyší, ve struktuře našeho HDP nehraje tak velkou úlohu, aby mohla něco výrazného změnit. Aby mohlo naše HDP opětovně růst (a tím samozřejmě i celá ekonomika), musely by být opětovně nastartovány firemní investice. Bohužel jsme však spíše svědky opaku, tzn. rušení či v lepším případě odkládání firemních investic. Důvody jsou dva. Prvním z nich je slábnoucí celosvětová poptávka. Jen sebevrah by investoval, když nemá pro své výrobky zajištěn odbyt. Druhá příčina je již evergreenem. Naše daňové a právní prostředí není tak na výši, aby dokázalo přilákat investory. Spíše utíkají české firmy do tzv. daňových rájů. A při pohledu na činnost našich politických reprezentantů, ze všech částí politického spektra, je jasné, že se brzké změny nedočkáme. Jak je asi moc stabilní prostředí, když ještě v prosinci není jisté, jaké budou platit sazby DPH pro příští rok. Stabilitě nepřispívá ani to, že zákon o dani z příjmu byl za cca 22 let své existence již 18krát novelizován. Výčtem „stabilizačních“ činů všech našich vlád by se dalo pokračovat snad do nekonečna. Není se čemu divit, že pak ekonomika neroste.

Autor: Šimon Finemon