Že jsou pojišťovny rošťáci, to všichni víme. Ale co mi předvedla Česká pojišťovna vlastněná Petrem Kellnerem, to již bylo za hranou mafie. Dlouhá desetiletí naše rodina vlastní chaloupku v Jizerských horách. Jako správní vlastníci majetku jsme se starali i o pojištění a tak má maminka chaloupku pojistila u České pojišťovny. Několik desetiletí zde platila pojistné bez sebemenšího zpoždění platby. Za celou tu dobu nastala jediná pojistná událost, která ani náhodou nedosáhla výše celkově zaplaceného pojistného.
Maminka v létě umřela a starost o tyto věci přešla na mě. Věděl jsem, že chalupa je pojištěna u České pojišťovny. Bohužel maminka ale vůbec nebyla pořádkumilovná a tak jsem u ní doma žádnou pojistnou smlouvu ani doklady o pojištění nenašel. A bez ochrany jsem chaloupku mít nechtěl. Jediné, co jsem věděl určitě, bylo, že pojistné je zaplaceno ještě minimálně půl roku dopředu. To jsem věděl od maminky než umřela.
I vypravil jsem se s úmrtním listem na pobočku České pojišťovny a chtěl pojistku dohledat a nějak dál právně vyřešit. Se zlou jsem se poprvé potázal. Pracovnice se se mnou odmítla na toto téma bavit. Veškeré údaje o mamince a jejích pojistkách mi může sdělit až jí přinesu Usnesení notáře o tom, že jsem právoplatný dědic. Dobře. Vycházel jsem z toho, že se tak moc neděje, protože pojistné je zaplaceno a chalupa je chráněna ještě několik dalších měsíců. Netušil jsem, jak jsem se neuvěřitelně mýlil.
Uběhlo opět pár měsíců, dědické řízení bylo uzavřeno a já se tedy vybaven všemi papíry opět vydal do pobočky České pojišťovny. Pracovnice pojistku tentokrát našla, sdělila mi, že ještě dalších pět měsíců je zaplaceno pojistné, ale že to vlastně úmrtím toho, kdo pojistku uzavíral, zaniká. “Fajn”, řekl jsem, “tak ji převeďte na mě, budu dál platit já a přeberu to”. Tak to nešlo, pojistka se musí zrušit a uzavřít nová, samozřejmě dražší. Obchodnicky to ještě zkouším: “Podívejte se, je známo že Česká pojišťovna nepatří k nejlevnějším pojišťovacím ústavům. Nabízím vám, že to převezmu tak, jak to je a budu dál váš klient. Pokud to zrušíme, tak to určitě uzavřu někde jinde”. S pracovnicí to nehnulo a přistoupili jsme k formalitám ukončování pojistné smlouvy z důvodu úmrtí maminky. A teď to přišlo.
Navrhuji, aby se smlouva nechala v platnosti ještě 14 dnů, abych měl čas uzavřít smlouvu novou a pro toto období byla chalupa ještě pojistně kryta. “To není kryto, likvidátor by vám nic nevyplatil, vy nejste pojistník (ten co uzavíral pojistnou smlouvu)”. Zírám na paní s otevřenými ústy. “To jako, byť je řádně zaplacené pojistné, tak v případě že chalupa shoří, tak já jako dědic nedostanu od pojišťovny ani korunu? “, radši ještě jednou pokládám upřesňující dotaz, protože to nějak moje hlava nechce pobírat. Tato teorie je mi opakovaně potvrzena. Takže pojišťovna si vesele nechala zaplatit pojistné, ale případnou pojistnou událost by nekryla. A já naivně žil několik měsíců v přesvědčení, že chalupa je chráněna. Ale ta story má další neuvěřitelné pokračování.
“V tom případě mi tedy vraťte pojistné k datu úmrtí mé matky”, logicky žádám férovou finanční operaci. “To nejde. Pojistné vám mohu vrátit k dnešnímu dni, nebo maximálně ke dni skončení notářského řízení”, vyráží mi dnes již podruhé paní dech. Takže chaloupka nejen že nebyla kryta, ale pojišťovna si ještě naprosto nestydatě to pojistné za to období, kdy by opravdu za nic neručila, nechá. Tečka a dost.
Nechci se dát zadarmo. “Ale já jsem byl na pobočce vaší firmy krátce po smrti mé maminky a pracovnice se mnou odmítla jednat, že prý až po skončení dědického řízení”, odporuji. “To je správné, tak je to nastaveno v podmínkách pojišťovny” je jediné, co k tomu tématu už pouze uslyším. Takže i kdybych o tomto gaunerském chování pojišťovny dopředu věděl, tak bych neměl šanci na tom cokoliv změnit.
Odcházím jak zmoklá slepice a ještě týž den uzavírám novou pojistku u konkurence o cca 50% levněji, než co mi nabízela Česká pojišťovna.
Možná by se pan Petr Kellner mohl někdy zkusit podívat jak podnikají firmy z jeho skupiny. Nevěřím, že o takovýchto praktikách osobně ví. A pokud přeci, tak se stydím, že jsem taky Čech a taky podnikatel.
Ale naivně si člověk myslí, že pojišťovny jsou tu od toho, aby zákazníky kryly a zajišťovaly. A ne aby s nimi vyběhávaly. Tento případ mě opět utvrdil v mém přesvědčení, že ta druhá varianta je ta správná a pojišťovny jsou pro mě veřejným nepřítelem číslo jedna. Bohužel to bez nich nejde. Ale je na ně potřeba klacek a právníci, v jednom kuse.
Autor: Tomáš Flaška
Autor
5 Komentářů
s pojistovnami je to stejne jak ze zakonem je dobre spis si nastudovat pojistne podminky daneho roku vztahujicici se na nej a pak jednat z danym oddeleni pojistovny jinak nic neziskate. podle toho co rikate urednice nebyla prilis pro klientcky a dalo seto vyresit urcite i jinym a lidstejsim zpusobem
Upřímnou soustrast.
Erudovaná paní na přepážce byla zřejmě přemotivována objemem produkce a provizemi.
Její informace a závěry se “mi moc nezdají”, ale před několika desetiletími bylo možné ledacos. Chce to číslo pojistky. Ta pojistka vyžadovala aktualizaci (nejen částky ale i pojistných podmínek).
Vyšší cena odráží vyšší cenu nemovitosti. Oceňuje se cena materiálu a práce, za kterou to po katastrofě postavíte celé znovu. Platí, že 1 milion je cca 1000,– Kč. To platí i u konkurence. Pojišťuje se nemovitost (stavba), domácnost (to co z domku “vysypu”) a třeba občanská odpovědnost a asistenční služby.
Pokud něco chybí, je to logicky levnější, ale nekryje to všechny případy.
Při tzv. podpojištěnosti (odhad např. 2 miliony, pojištění na jeden, jste krácen na polovinu i při škodě třeba 400000.
Při vašem akcentu na cenu (Direct odchází z ČR – přeloženo zkrachoval, a ČPP se svými zákonnými limity a skrčkami např. spoluúčasti) si toho právníka pěstujte již nyní…
Kromě přepážek existuje ještě obchodní služba s trochu jiným přístupem a motivací.
ad 2) Tony
Máte pravdu. ČPP jsem zkusil, ale po prostudování všeobecných podmínek jsem vycouval. Už to byl výkon, to vše přečíst. Proč nelze napsat, že pojišťovna jednoduše kryje jakoukoliv náhodnou událost, jejímuž vzniku pojištěný nemohl zabránit, s výjimkou těch, jejichž škoda je kryta z pojištění odpovědnosti druhých (např. náraz motorového vozidla)? Pak by všechny ty podmínky nemusely existovat, jenže to by s námi pojišťovny nemohly vyběhávat.
*****************************
A právě to “podpojištění” je podpásovka u úplně všech pojišťoven. Nechápu, proč si nemohu zjednat pojištění na nižší hodnotu s vědomím, že mi tedy pokryje případná poškození, ale nepokryje úplné zničení. To je pak můj problém. To je další trik a výjeb pojišťoven.
ad 3)
Tak jednoduše to lze říci u pojištění ve variantě Exclusive Max – to je skutečně “na všechno” a cena tomu odpovídá.
U pojištění v části “domácnost” (toho co vysypu z domu) si můžete určit nižší krytí.
Lze tedy oboje.
Problémem je snaha obou stran uplést z hovna bič.
Pojišťovna to má právně kryto pojistnými podmínkami vyžadujícími v lepším případě výkon, v tom horším ještě musíte dohledat hvězdičky.
Klient mnohdy chytračí o cenu tak, že kdyby se nepojistil vůbec, udělá pomalu lépe. Ano, ty nejlevnější pojistky často nic neřeší.
Dobrý den,
i k tomuto se zkusím vyjádřit, protože ale zmiňujete v článku několik věcí, má odpověď bude o něco obšírnější.
Nejprve tedy k trvání pojistné smlouvy po úmrtí pojistníka (tedy toho, kdo platil pojištění). Pochopitelně, že dnem úmrtí pojistníka pojistná smlouva zaniká, to je tak u všech pojišťoven, které znám, nejenom u ČP. Protože dědictví po tomto člověku zpravidla vyřizují jeho nejbližší příbuzní, zpravidla třeba manžel, děti nebo sourozenci, doporučuji jim co nejdříve po datu úmrtí uzavřít pojistky nové, a to zejména na větší majetek, kterým nemovitosti pochopitelně jsou. Ideální je, aby tato “přechodná” pojistka byla uzavřena s nějakým kratším platebním (a tedy pojistným) obdobím, ideální vidím tak čtvrtletní frekvenci.
Až bude ukončeno dědické řízení u notáře, a bude jasné, kdo danou nemovitost zdědil, uzavře si nový vlastník definitivní pojistnou smlouvu, pochopitelně podle své vůle tak, jak ji uzavřenou mít chce. Jestliže je novým vlastníkem někdo jiný, než kdo uzavíral tu přechodnou pojistnou smlouvu, měli by se Ti dva spolu vyrovnat ohledně zaplaceného pojistného na přechodné smlouvě – buď se dohodnou, což předpokládám v 90 % případů, nebo ne, a pak vyrovnání může nařídit notář v rozhodnutí o dědictví. Lituji ovšem rodiny, které spolu musí komunikovat přes právníky a notáře, ale to je jiná kapitola, to sem nepatří.
Vůči původnímu pojistiteli, tedy vůči České pojišťovně, Vám pochopitelně vznikla pohledávka z titulu přeplatku na pojistném. Tyto peníze jsou součástí dědictví, a usnesením notáře je někdo z rodiny zdědil, a tento člověk se o ně může u České pojišťovny přihlásit. Tady si dovolím nesouhlasit s paní na přepážce – jestliže by pojišťovna škodu vzniklou několik dní po úmrtí nehradila (a to by skutečně nehradila), pak máte nárok na vrácení pojistného zpětně ode dne následujícího po dni úmrtí, neboť k tomuto datu zanikla pojistná smlouva, i když se o jejím zániku pojistitel dozvěděl třeba i s měsíčním zpožděním. Doporučuji proto oprávněnému dědici, aby se písemně, nejlépe doporučeným dopisem obrátil na vedení České pojišťovny se žádostí o doplacení chybějící sumy, pokud se tedy jedná o částku, která Vám za to papírování stojí.
Tedy zkráceně – paní na přepážce má pravdu v tom, že může jednat až s oprávněným dědicem, byť i po několika měsících, tomu ovšem musí vrátit celé nespotřebované pojistné.
Nyní pokud se týká výše pojistného : Jestliže chaloupka byla pojištěna před několika desítkami let (tedy ještě za komunistů), mohla být její cena v té době nějakých 30.-40.000 Kč. Tomu odpovídalo pochopitelně i pojistné, které mohlo být ve výši několika desetikorun až stokorun. A jestli babička celou tu dobu to pojistné platila, a nikdy nektualizovala smlouvu na nové podmínky, dostala by při totální škodě také vyplacenou výše uvedenou částku.
Asi Vám nemusím vysvětlovat, že ceny nemovitostí od té doby vzrostly skutečně hodně, a že chaloupka může mít dnes cenu třeba okolo 1.500.000 Kč (plus minus). Tomu odpovídá i násobně větší cena pojistného, které by dnes činilo např. 1.500 – 2.000 Kč ročně (podle typu a dokonalosti pojistné ochrany, kterou byste si pro svou chaloupku zvolil).
Podpojištění, o kterém se zmiňujete, je stav, kdy majitel má nemovitost v ceně (např.) 1.000.000 Kč pojištěnou (např.) jen na 300.000 Kč. A doufá, že “totální škoda” se mu asi nestane, chalupa prostě nevyhoří, celou ji voda nevezme, a eventuální reálně vzniklou škodu by z pojištění tak jako tak celou uhradil. Jenomže tak to není.
Jakákoliv pojišťovna je akciová společnost založená za účelem zisku, a svým majitelům musí generovat zisk. Dlouhodobě pojišťovna být ve ztrátě nemůže, stejně jako kterýkoliv jiný podnik nebo fabrika. K tomu jsou také kalkulovány ceny pojistného, a pojistný matematik, který to dokonale umí, je v každé pojišťovně vyvažován zlatem.
Takže když Vám na chalupě vznikne “reálná” škoda, například spadne komín, a Vy si postavíte za 30.000 Kč komín nový, pak přijdete do pojišťovny, a tam Vám řeknou : OK, cena Vaší chalupy je milion, cena komína třicet tisíc. Vy jste měl pojištěnou jednu třetinu chalupy (300.000 Kč pojistné částky), dostanete tedy zaplacenou jednu třetinu ceny komína – a vyplatí Vám 10.000 Kč. Podotýkám, že je to tak v naprostém pořádku, a likvidátor, který tohle rozhodl, by se nedopustil naprosto žádné chyby.
Aby k tomu nedocházelo, nabízejí pojišťovny automatickou indexaci pojistných smluv, zpravidla po třech letech. Automatická indexace zjednodušeně řečeno znamená, že počítač se nakrmí cenovým indexem stavebních prací a staveb, a automaticky Vám nastaví novou pojistnou hodnotu Vašeho majetku – a tím také o několik desetikorun vyšší roční pojistné.
Osobně jako finanční poradce nejsem přítelem tohoto automatu – je to příliš neosobní a příliš strojové. Když to klientům nikdo “běžnou češtinou” nevysvětlí, a místo toho přijde jen dopis psaný “pojišťováčtinou” a k němu vyšší složenka, budou všichni bez výjimky reptat na “tu zatracenou pojišťovnu, která jim vše zase zdražila”.
Raději za svými klienty jednou za tři až pět let zajdu, a smlouvu upravím podle jejich současné situace, kdy se vykašlu na statistickým úřadem určený “index cen nemovitostí”, ale domluvím se s klientem na tom, jak moc nemovitost upravoval či nikoliv, co v ní chce podnikat v nejbližších třech letech, a také na tom, co aktuálně dovoluje jeho kapsa. Věřte nebo ne, obvykle nacházíme společnou řeč.
Pojišťovny Vás neochrání před nahodilými riziky, nezabrání tedy třeba tomu, aby Váš dům nevyhořel. To skutečně neumíme. Mají ovšem mnohem větší finanční sílu než jejich klient, a dokážou mu uhradit škodu, aby si mohl pozvat stavební firmu a dům nechat znovu postavit a opravit do původního stavu. Jestli uhradíme celou škodu, nebo jen její část, záleží především na tom, jak máte nastavenou pojistnou smlouvu, a jak dokonale Vám finanční poradce (klidně říkejte pojišťovák) do smlouvy zakódoval to, o co jste skutečně stál, a nač jste v době jejího sjednávání také měl.
Pojišťovny pak “nezajišťují”, zajišťovny jsou takové “pojišťovny pojišťoven” pro obrovská rizika (třeba povodně na velké většině rozlohy státu, ke kterým u nás už v minulosti došlo).
Obávám se ovšem, pane Flaško, že pokud napíšete “sjednal jsem nejlevnější pojistnou ochranu, o 50 % levnější, než mi nabízela ČP”, pak je otázkou, zda jste měl skutečně takovou “kliku”, nebo zda ve smlouvě nemáte maličkými písmenky napsanou spoustu vytáček a výluk, které Vám také zajišťují jen 50 % nebo dokonce ještě méně pojistné ochrany. A aniž bych si tím chtěl přihřívat svou polívčičku, jestliže Vám na Vaší chaloupce opravdu záleží, nechte si svou smlouvu nezávazně překontrolovat někým, kdo tomuhle oboru trošku rozumí. Možná máte skutečně štěstí, možná však budete celkem nemile překvapen, obzvláště pokud smlouvu sjednávala “nějaká paní na přepážce nebo v telefonickém call centru”.
(Autor je senior finančním poradcem s patnáctiletou praxí v oboru, vedoucím týmu finančních poradců, členem Finanční akademie ČR. A opravdu nikdy v životě nepracoval pro Českou pojišťovnu – to jen tak na okraj ;-)