Tiskem proběhla zpráva, že schodek státního rozpočtu za loňský rok byl o 4 miliardy nižší, než bylo plánováno. Konkrétně asi 100 miliard korun. Pro mě osobně je to zpráva špatná. A nejsem sám. Předseda poslaneckého klubu ČSSD Jeroným Tejc konstatoval, že to bylo vykoupeno tím, že vláda rezignovala na hospodářský růst.

To číslo znamená jedno jediné. Při zhruba 4% úrokové sazbě, za kterou si naše vláda půjčuje peníze, padne z rozpočtu na splátku úroků (jen úroků, nikoliv jistiny!) letos o 4 miliardy korun více než loni. Každý si dokáže představit, co by se za ty 4 miliardy dalo pořídit, případně jaké problémy by se daly vyřešit. Pro mě je tedy špatnou zprávou to, že vůbec tak vysoký schodek máme. Vláda mě zklamala v tom, že ten schodek není nižší, ba přímo nulový. Ale už bychom si měli nalít čistého vína. V době, kdy zhruba polovinu státního rozpočtu tvoří důchody a státní dávky, tak bez dramatického omezení růstu důchodů (ze státních zdrojů!), nebo zvýšením věku pro odchod do důchodu, ten schodek moc nesnížíme. Pokud bychom sáhli na tu druhou půlku, tak tam asi ještě nějakou tu miliardu ušetříme, ale ne miliard sto. To jedině za cenu toho, že by stát už rezignoval na své základní funkce. Jistě tady v diskusi zazní, že kdyby se nekradlo, nebyl by schodek. Ale to je nesmysl, jenom takové hospodské řeči. Ostatně se určitě letos nerozkradlo 100 miliard. A pokud ano, tak ale kradl skoro každý z nás, třeba jen tím, že se jednou svezl načerno. Stát tím přišel o DPH. Stejně jste zhřešili, když jste řemeslníkovi dali peníze na ručku, bez dokladu, o DPH nižší. A za to nemůže ten živnostník, ale ten zadavatel. Znásobme to počtem obyvatel a počtem takovýchto případů a jsme u toho. O tom to ale dnes není. Dnes je to o uvažování oranžových hochů.

A jak si to tedy pan Tejc a vlastně celá ČSSD představuje? Podle jeho televizních slov by byl lepší růst i za cenu vyššího dluhu. Tedy růst za cenu toho, že budeme na úrocích cpát do chřtánu věřitelů stále více a více miliard. Možná mají vizi, že o to jednou věřitelé přijdou. S měnovou reformou má levice své zkušenosti. Jiná věc je taková, že se dluh bude dlouhodobě relativně snižovat pomocí vysoké inflace. Ale na to nedoplatí jenom věřitelé státu. Na to doplatí všichni ti, co nežijí na dluh. Ti, co hospodaří rozumně, co si něco dokáží uspořit, to jsou ale také ti, co platí daně. Ti všichni na to doplatí soukromě znehodnocením svých úspor. Ti, co si spoří na penzi, co si odkládají peníze na horší časy, co si neberou bezhlavé úvěry na televize a dovolené, ti o své dlouhodobé úspory přijdou. A to jsou ti, co tvoří hodnoty této země. Státní pokladnu neplní ti, co žijí na dluh, co čerpají sociální dávky, ba ani důchodci.

A to je tedy politická představa ČSSD. Dlouhodobě to odnesou ti, co ty hodnoty tvoří. Ti, co je čerpají, se budou jen usmívat pod vousy a budou od státu, rozuměj od těch, co jsou schopni něco vyprodukovat a platit daně, požadovat stále víc. Stát peníze nemá. Peníze státu dávají ti činorodí a tvůrčí jedinci. Stát jen přerozdělí takto vybrané prostředky (daně). Nic jiného za slovy Jeronýma Tejce o tom, že snížení schodku státního rozpočtu je vlastně špatně, tedy že do budoucna ještě více obereme ty poctivé plátce daní, nevidím.

Autor: Tomáš Flaška