Zdroj: Shekel

Na našem serveru jsme se doposud umění moc nevěnovali, což je určitě škoda, protože obraz může představovat velice dobrou investici a navíc potěší oko i srdce.

Současná nejistá doba je investicím do malířského umění nakloněná. Cena zlata není tak stabilní, jak bychom si přáli, v poslední době vykazuje klesající tendenci. Hodnotu drahého kovu totiž živí z velké části spekulace.

Zasvé vzal předpoklad umělého zvyšování inflace ve Spojených státech tisknutím nových peněz. FED oznámil, že kvantitativní uvolňování již neplánuje, a bublina náhle praskla. Navíc se na trhu očekává zvýšená nabídka zlata kvůli rozprodeji části kyperských zlatých rezerv. To by představovalo signál pro ostatní centrální banky, že mohou své problémy řešit podobnou cestou, a cena žlutého kovu by se pak i nadále propadala. Současná či budoucí nižší cena zlata na trhu by sice mohla lákat k jeho nákupu, někteří odborníci však varují, že i po korekci z poslední doby je stále nadhodnocená a může klesnout až na 1000 dolarů za unci.

Akcie nepředstavují pohodlnou cestu dlouhodobého ukládání majetku, protože musíte stále hlídat jejich hodnotu. Komodity je potřeba prodat co nejdříve, neboť se často kazí a také se platí za jejich skladování.

Možná se jednou dostanete do situace, kdy byste rádi předali dalším generacím něco hodnotného. A může jít právě o umění, které jste začali shromažďovat jako dlouhodobou investici. Tato investice Vás může zároveň i reprezentovat. Malba či grafika se hodí téměř všude – do firemních prostor, do kanceláře, do obývacího pokoje, salónku nebo třeba i ložnice. Na rozdíl od zlata, které uložíte v trezoru, umění o vás vypovídá podobně jako knihy v knihovně. Výhodu umění představuje i jeho movitost. V případě nutnosti je přece jen snadnější přepravit do bezpečí uměleckou sbírku nežli se zbavit nemovitého majetku. Realitní krize nás navíc v nedávné době poučila o vrtkavosti a relativitě investic do nemovitostí.

U umění neočekávejte velké zhodnocení během několika let, jde spíše o dlouhodobější proces. Abyste neprodělali, musíte vědět, na co si dát pozor a čeho se vyvarovat. Pojďme si udělat takový krátký zjednodušený exkurz do dané problematiky. Máme několik typů malířů:

a) Začínající umělci

Tvoří teprve krátce, jejich dílo může být jako investice velice zajímavé, pokud se uměním živíte a dokážete rozeznat jeho skutečný potenciál. Nakoupíte tedy velké množství obrazů začínajících umělců, kteří vás zaujmou, a čekáte na jejich další vývoj, nebo se je snažíte aktivně seznámit s vhodnými lidmi a protlačit. Jde o velice rizikový podnik. Dopředu nevíte, jestli nepodpoříte člověka, který svůj talent promrhá a jehož díla se nikdy nezhodnotí. Pro investice čtenářům raději nedoporučujeme.

b) Současní žijící malíři

Jejich díla mohou představovat dobrou investici. Nehrozí zde koupě padělků, současní malíři se zpravidla nepadělají.

Žijící umělce můžeme doporučit i sběratelům začátečníkům. Snad jen s radou – nevybírejte líbivé kýče. Obraz vás musí oslovit, ale neměl by být sladký a podbízivý.  Ze zakoupených děl lze systematicky budovat sbírku na základě autorství či tematické příbuznosti.

c) Zemřelí malíři, kteří se neproslavili

Také tyto obrazy se prodávají, i když jejich primární hodnota je často jiná nežli finanční, například památeční, rodinná. Ten, kdo nezná jejich skutečnou hodnotu, je dokáže prodat pod cenou umělcovy práce a materiálu. Podobná díla bohužel zajímají také  padělatele, kteří je následně přemalují nebo z nich použijí rámy atd. pro výrobu falzifikátů slavnějších mistrů.

d) Staří mistři, kteří jsou po smrti

Jejich obrazy zpravidla neztrácejí na ceně. Roli ve zhodnocení  zde mohou hrát módní trendy, proto můžete očekávat výkyvy v poptávce. Nevýhodu představují vysoké pořizovací náklady či obrovské množství falzifikátů. Do obchodů s padělky bývají bohužel zapojeni nejen neúspěšní malíři jako autoři, ale i galeristé a soudní znalci. Soudní znalci v našem státě nenesou hmotnou odpovědnost, pokud k padělku vydají potvrzení o pravosti. Nemusí mít ani pojištění pro případ, že by po nich napálený kupující chtěl vymáhat škodu soudně. Mimoto, pokud se jedná o originál tohoto druhu, patří spíše do muzea. Bude mu tam určitě lépe než u vás doma.

Protože vás nechceme nechat tápat ve tmě, ale rádi bychom vám ukázali i světlo na konci tunelu, tak vám, milí čtenáři, pomůžeme s výběrem vhodné investice.

Příště představíme jednoho velice zajímavého umělce, malíře a grafika Jiřího Meitnera.

Již brzy nabídka obrazů a moderního umění na www.jewish-eshop.cz

 

Zdroj: Archiv

Autor: redakce Shekel.cz

10 Komentářů

  1. Josef Zaruba
    22.4.2013 – 12 Iyyar 5773 v 22:31 — Odpovědět

    tak odporny obraz, ktery jste vybrali jako ilustracni foto se jen tak nevidi. Neucinis sobe rytiny by melo pro nektere, jako napr toho trotla na fotce, platit velmi dusledne!
    Zaruba
    Ustav pro dejiny umeni.

    0
    0
  2. mordi
    23.4.2013 – 13 Iyyar 5773 v 07:17 — Odpovědět

    Mne se ten obraz velice líbí. Pane Zárubo, vyjádřil jste svůj názor, je jen škoda, že přesto, že jste z ústavu, jste pramálo konstruktivní. Spíše z toho cítím: Já jsem Záruba, jsem někdo, oficiální odborník z ústavu, a já tvrdím, že je toto odporný obraz. Kdyby se vám obraz líbil, neměl byste příležitost své ego zde prezentovat.

    0
    0
  3. australopithecus
    23.4.2013 – 13 Iyyar 5773 v 07:59 — Odpovědět

    Koukam, ze uroven ustavu dejin umeni upada, kdyz “odbornik” Zaruba vydava soudy o trotlech a jeste se tvari, ze je to stanovisko ustavu. A k tomu dosel jen podle tim, ze se mu nelibi jedna fotografie, kde je umelec spolu se svym obrazem. Je mi lito, ze takoveto vyzkumy pana Zaruby platime z nasich dani. Pane Zarubo, ukazte nam vase umeni… Clanek i zvoleny obraz se mi libi. Vzhledem k tvaru to nevypada na platno, ale spise nejakou desku, mozna drevo. Z mosazneho ramu usuzuji, ze to ma odolavat asi i povetrnostnim vlivum. Ten obraz asi nebyl namalovan pro instalaci doma, ale venku. Jen hadam.

    0
    0
  4. mordi
    23.4.2013 – 13 Iyyar 5773 v 11:38 — Odpovědět

    Dovolím si ocitovat hodnocení kritiky obrazu Avignonské slečny, které namaloval Pablo Picasso.
    „Samo o sobě nesnese dílo přísnější pohled: kresba
    je zbrklá, barvy nejsou sladěné a kompozice je zcela zmatená. Postavy se
    vyznačují přehnanou gestikulací a je zde patrná přílišná snaha o efekt.“ „Jde o
    dílo s mnoha nedostatky.“ Negativní kritika určená tomuto obrazu se týkala
    především estetických vlastností díla. Pablo Picasso však obrazem začal novou fázi v dějinách umění. Nastínil tím úplně nové řešení vizuálních problémů. U tohoto obrazu zde na obrázku, ačkoliv barevná kompozice nemusí každému vyhovovat, vidíme precizní práci s barvou, dílo se nesnaží zalíbit se za každou cenu, barevná kombinace může působit mírně šokujícím dojmem, ale dojem jako celku je vyrovnaný. Tématicky – na první pohled je jasné, že tento obraz nese ducha spíše křesťanského (madona s miminem, které však vypadá trochu jako děvčátko). Co se týká pohledu u toho mimina, tváří se téměř “posvátně”. Věž na pozadí vypadá jako věž zámku v Českém Krumlově. Někdo by možná takové umění rád zakázal, otázkou je, jestli je na to vhodná doba. Entartete Kunst (http://cs.wikipedia.org/wiki/Zvrhlé_umění) zakazovali Hitlerovi nochsledi. Nicméně, ať si autor obrazu z toho nic nedělá. Nepochopení soudobými kritiky je v umění velice časté. Adolf Hitler považoval za zvhrlé umění všechno, co odporovalo jeho vkusu. Naštěstí žijeme ve svobodné zemi a umělci mají tvůrčí svobodu. Kritikům nechme jejich pocit důležitosti. I špatná kritika je pro umělce dobrá. Nejhorší je, když umění emoce nevyvolává vůbec. Koneckonců pan Záruba je velice statečný, če vyjádřil svůj odpor a ještě takto veřejně se podto podepsal i jménem svého zaměstnavatele.

    0
    0
  5. jochanan
    26.4.2013 – 16 Iyyar 5773 v 09:56 — Odpovědět

    Pane Záruba,máte naprostou pravdu ve svém názoru a jsem téhož názoru. Podšprajcovat reprodukovanou ,,madonu,, kritikou na Picassa je zcela chucpe!

    0
    0
  6. mordi
    26.4.2013 – 16 Iyyar 5773 v 10:55 — Odpovědět

    jochanan: Co prosím? reprodukovanou? Můžete tedy ukázat originál, kterým byste potvrdil své tvrzení?

    0
    0
  7. mordi
    26.4.2013 – 16 Iyyar 5773 v 11:29 — Odpovědět

    Navíc se domnívám, že urážky typu trotl jsou sami osobě vypovídající. Nikoliv však o tom, proti komu jsou namířeny, ale vypovídají spíše o tom, kdo takto útočí. A o to je to horší, pokud se takto chová člověk vysokoškolsky vzdělaný. Ocituji Forresta Gumpa: “Pro hlupáka každý hloupý.” A dovolím si ocitovat článek z britských listů:
    ” Když máte v Česku titul, jste podle běžného mínění prostě “někdo”, i kdybyste byl úplný idiot (a že otitulovaných hlupáků i hodnostmi univerzitních profesorů znám požehnaně, to mohu odpřísáhnout před soudem na Písmo svaté).

    Lidem je úplně lhostejné, odkud a jak jste ten titul získal, jaká práce za ním stojí, jak se po získání onoho titulu ukazuje, že jste ho byl hoden.”

    Sběratel titulů PhDr. MgA. Josef Záruba-Pfeffermann, PhD. naopak svým komentářem pouze dokazuje, že nemá žádnou Kinderstube.

    0
    0
  8. jochanan
    28.4.2013 – 18 Iyyar 5773 v 14:56 — Odpovědět

    ad 6. mordi,tou reprodukovanou jsem mínil to fotorepro….

    0
    0
  9. mordi
    3.5.2013 – 23 Iyyar 5773 v 11:37 — Odpovědět

    jochanan: v tom případě moc nedává smysl tvůj komentář ad 5:
    “Pane Záruba,máte naprostou pravdu ve svém názoru a jsem téhož názoru. Podšprajcovat reprodukovanou ,,madonu,, kritikou na Picassa je zcela chucpe!”

    První věta: “Pane Záruba,máte naprostou pravdu ve svém názoru a jsem téhož názoru.” To, že se ti obraz nelíbí jako Zárubovi je jedna věc. Ale jako Záruba vycházíš Jochanane jak píšeš z fotografie obrazu, a ještě neúplné. Obraz si ani celý neviděl, jen ohadem z 1/2, zrovna tak Záruba. A ani v takovém případě se nejedná o fotoreprodukci. Jedná se spíše o portrétní fotografii umělce, za kterým je vidět část obrazu, který namaloval.

    Tvá druhá věta se týkala zřejmě mne, protože Záruba nic o kritice Picassa nenapsal, ten komentář jsem tam dal, jak vidíš já až v návaznosti na příspěvek Záruby. Napsal si mi tedy: “Podšprajcovat reprodukovanou ,,madonu,, kritikou na Picassa je zcela chucpe!”
    Tou kritikou obrazu Picasa jsem dal příklad, jak hodnocení kritiky může vypadat a jak se vyvýjí v čase. Hodnocení pana Záruby není hodné nazvat hodnocení kritika. Kritik nemůže hodnotit obraz, ze kterého viděl jen kousek a to pouze na takové fotografii. Záruba nehodnotí, ale uráží umělce, se kterým se zřejmě nikdy nesetkal, kterého neviděl, kterého nestudoval. Navíc se staví do role soudce a b-ha. A ještě si tam dovoluje citovat Šemot o neučinění sobě rytiny, což obzvláště u Záruby nedává moc smysl a je v tom velké pokrytectví, protože právě Záruba psal doktorskou práci na téma Sváteční Kristus a to, co Šemot svým způsobem zapovídá on učinil předmětem svého zkoumání a své kariéry. Pokud je Záruba při tom ortdoxním židem, vypovídá to o něm více nežli dost.

    0
    0
  10. mordi
    3.5.2013 – 23 Iyyar 5773 v 12:14 — Odpovědět

    Navíc, neučinění sobě rytini se nevztahuje na umělce, ale na věřící. Je to opatření proti modloslužebnictví. Pokud by se vztahovala na tvorbu výtvarných děl, muselo by znít neučiníš rytiny. A chceme být důslední, tak pastózní malba špachtlý rozhodně není rytina a umělec jí nedělá proto, aby se jí klaněl. Pochybuji, že Salvador Dalí namaloval Krista sv. Jana od Kříže proto, aby se svému obrazu klaněl. Je vněm sice výrazná křesťanská symbolika, ale vychází z jeho živého snu. Zrovna tak madona nemusí být jen dogmaticky považována za křesťanský obraz, madona s dítětem může být i výrazem oslavy života. Pokud je na obrázku děvčátko, tak svým způsobem se jedná o propašování symboliky judaismu do jinak vzhledově křesťanského obrazu. Malíř svým způsobem boří jak křesťanská, tak i židovská dogmata.

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Spravedliví mezi muslimy

Další článek

Jiří Meitner, portrét umělce s židovskými a valašskými kořeny