Miloš Čermák (* 1. srpna 1968 Praha) je český novinář, konzultant a spolumajitel firmy NextBig.cz.  Působil v Lidových novinách (šéfkomentátor 2003–2005) a časopise Reflex (redaktor 1992–2003). Je spoluautorem postmoderního komixu Hana a Hana. Dnes píše pro týdeník Ekonom.

Pro Českou televizi připravoval např. pořady Zavináč, Bez obalu, Letem světem. Od roku 2001 je na částečný pracovní úvazek členem katedry žurnalistiky FSV UK.

Vystudoval kybernetiku na elektrotechnické fakultě ČVUT. V roce 1988 se jako dobrovolník zúčastnil experimentu Štola 88 simulujícím let k Marsu.

Dovolím si tvrdit, že nás něco spojuje: Vaše krásná manželka se jmenuje Senta (alespoň jako odběratel Vašich statusů, si dovolím tvrdit, že je i skvělá kuchařka) a můj pes z dětství se jmenovala taky Senta (byla taky krásná a milovala jídlo) – všude když se budete, snažit, najdete spojení.

A já bych se Vás rád zeptal na spojení Babiše, který v těchto dnech koupil Mafru, s jeho politickým hnutím, můžete to komentovat pro Shekel.cz prosím?

Nemám žádný speciální komentář. Fascinuje mě způsob, jakým obchod proběhl. Jak se Andreji Babišovi podařilo každého zmást, všichni jsme jen čekali, zda koupil, nebo nekoupil vydavatelský dům Ringier, a on všechny převezl koupí Mafry. Jak se budou média z Mafry dál vyvíjet, je otázka. Záleží na tom, jestli si je pan Babiš koupil jako investici, a pak by byla určitá naděje, že se bude snažit udržet jejich nezávislost a renomé. Ale spíš si myslím, že i kdyby nakrásně chtěl, že mu jeho temperament a povaha nedovolí držet se stranou. Obecně platí, že odchod německých majitelů Mafry je špatná zpráva. Oni byli opravdu dobrými vydavateli, mnohé českou mediální scénu naučili a nastavili tu  dobrou profesní laťku. Pro mě je to do jisté míry i srdeční záležitost, protože Lidové noviny jsou “moje” noviny, kupuju je od jejich znovuobnovení počátkem roku 1990 a přeju jim to nejlepší. Odchod zahraničních investorů je špatným znamením pro celý novinový průmysl, protože to znamená, že vydávání novin přestalo být dobrým byznysem. Jak jsem napsal Facebook, až někdo bude psát historii českých médií po roce 1989, najde určitě spoustu pozitivních i negativních momentů, ale jedním z nejsmutnějších bude den, kdy české žurnalistice přestali věřit němečtí účetní.

Druhá otázka: Chce nebo nechce být novinář s nadprůměrnými schopnostmi, v budoucnu politikem? Jak se to týká Vás? Přijal byste politickou funkci v jiném systému, který by byl vyspělejší než kapitalismus?

Nevím, jaký politický systém je “kapitalismus”. Věřím v systém, ve kterém mají schopní a dobří lidé navrch před neschopnými a špatnými. A ve kterém ti silní nikdy nenechají slabé bez pomoci. Z mé zkušenosti je to třeba systém, který funguje v Americe. Jestli je to kapitalismus nebo něco jiného, opravdu neřeším.

Hanu a Hanu – to bylo to první co jsem v Reflexu, čítával. Možná se Vás na to již někdo ptal, ale mají reálný základ? A pokud ano, tak: „Ty jo..“

Nemají. Hana a Hana jsou produktem imaginace mužů ve středním věku.

Spočítal jsem na dvou rukách, že Vám bylo dvacet, když jste absolvoval Štolu 88. Jak dlouho trvala tato simulace? Zážitek k dobru, byl by prosím?

Myslím, že jsme ve štole v Tišnově strávili 21 dní. Zážitků byla spousta, ale žádný tak mimořádný, abych ho zmiňoval. Štola 88 byla fajn zkuenost, ale kdybych měl sestavit Top 100 zážitků svého života, tak tam nebude.

Hulil jste někdy s Jiřím X. Doležalem jointy v pracovní době?

Ne. Nikdy jsem nehulil.  Mými drogami jsou bourbon a běhání.

A poslední otázka, vždycky tak stejná:

Může se jednoduchý člověk dostat do Nebe? A co když je jednoduchost několikrát? Př. Pokud by byla nějaká hodnota v maximu 180, průměr 110, a podprůměr 90, byla by pak 90 x 2 (protože jsou dvě části) více nebo méně?

Sorry, ale jsem jednoduchej a téhle otázce nerozumím. Nevěřím na nebe. Ale věřím tomu, že jestli existuje, nebude jednoduchost kritériem, které o cestě do nebe bude rozhodovat.

Autor: David Fábry

Perex: Wikipedie.org