“Arabské jaro neznamená konec tyranie; bude jejím prohloubením, byť s jinými charakteristikami,” napsal Mamoud Fandy v článku Asharq al-Awsat dva roky před tím, než se v chaosu a krvi začal rodit postmorsíovský egyptský režim.Svržené Muslimské bratrstvo bojovalo po pětaosmdesát let na arabských územích, Palestinu nevyjímaje, za nastolení islámských vlád založených na šaríi. Na základě jeho ideologie vznikala hnutí jako Al Qaida nebo  Džamáa islámíja a mnoho dalších. V opozici proti sekulárním diktátorským režimům mělo Bratrstvo mnoho sympatizantů a květy “arabského jara” mu poskytly příležitost vzít po demokratických volbách osud Egypta a Tuniska do svých rukou. V Egyptě šly stranou ekonomické zájmy; vláda se rozhodla prosazovat islamistické zásady na úkor hospodářské stability země. Nový prezident se pokusil získat pro sebe více pravomocí, než jakými disponoval jeho sekulární diktátorský předchůdce. Poslední masové protesty před převratem se podle zpráv serveru jpost.com již netýkaly otázek ekonomiky: občané požadovali odstoupení prezidenta a Muslimského bratrstva od moci. Prezident, kterému jeho pozici zajistilo 13 milionů voličských hlasů a jehož vláda měla podle izraelského ministra Yitzhaka Aharonovitche dobré vztahy s židovským státem, byl dvaadvaceti miliony občanů podepsaných pod peticemi vyzýván k odchodu. Nespokojenost s Morsího režimem byla všeobecná – občanům toužícím po sekulárnějším státu se nezamlouvaly změny islamistů, ortodoxní věřící režim nábožensky neuspokojoval. Vojenské elity, které byly během posledních šedesáti let skutečnou vládnoucí vrstvou Egypta, se obávaly, že Bratrstvo omezí jejich pravomoci nebo armádní činitele přímo nahradí svými lidmi.

Armádní převrat se pro tuto vrstvu obyvatel jevil takřka nutností. Nálada v egyptské společnosti v době před převratem dává puči zdánlivý punc demokratického aktu.

Přestože zastánci demokracie a/nebo sekulárního státu mohou být ve světle změn viditelnou menšinou, nejsou nic jiného než právě menšina a jejich cíle nejsou totožné s cíli mas. Důsledkem současné politické situace podle analytiků pravděpodobně nebude demokratická společnost, ale diktátorský režim podobný tomu Mubarakovu.

Cesta k němu nejspíš nebude jednoduchá. Muslimské bratrstvo volá po povstání proti vojsku poté, co podle zpráv byly desítky Morsího přívrženců zabity a stovky zraněny armádními střelami během pokojné demonstrace. (Armáda naopak tvrdí, že vojáci stříleli v sebeobraně před rozvášněným davem.)

Ultrakonzervativní islamistická strana Núr, která zpočátku státní převrat podporovala a je považována za nejsilnějšího kandidáta na vedení Egypta, se na protest proti krveprolití na demonstracích stáhla z vyjednávání o sestavení nové vlády.

Bývalý generál izraelských vzdušných sil Amos Yadlin i přes bouřlivý vývoj situace posledních dnů považuje vypuknutí občanské války v Egyptě za nepravděpodobné. Zdůrazňuje, že na rozdíl od Sýrie je Egypt občansky homogenní a většina jeho obyvatel stojí za armádou. Podle Yadlina má egyptské Muslimské bratrstvo nyní na vybranou ze dvou možností: podvolit se opozici a pokusit se dostat znovu k moci během dalších voleb, nebo si vybrat cestu nebezpečnější a začít bojovat stylem Al Qaidy.

Autorka: Karíma Sadio