Sedíte, často v noci a ještě častěji v trní, hloží a šepleti, prsty se  jemně dotýkají kamene a někdy se musí zabořit i do hlíny, protože zbytek krásy se rýmuje až pod úrovní zeminy – takže pak celý týden cítíte oděrky záděr, sbíráte klíšťata a škrábete si pozdravy od mravenců a kopřiv s vědomím, že jsou právě odtamtud, kde jste se oddávali své úchylce, a přeci nepovolíte.  Proč? Protože to prostě nejde… Taková už je vášeň „nekrofilů“.

Sedíte, často v noci a ještě častěji v trní … a samozřejmě víte, že o ta slova nikdo nestojí, že by pro muzea, archivy a vědce stačilo jen zaznamenat  jméno nebožtíka, jeho rodičů, jeho synagogální fuknci a datum úmrtí.  A přesto – nepovolíte.

Víte dokonce i to, že květnatý epitaf se na macejvách lidu Jisroele objevuje teprve s nástupem baroka, a setrvává tam pak jako svébytný téměř literární útvar až na konec 19. století, někdy dokonce až do nástupu obrovské Hlubiny. Ze zkušenosti už taky tušíte (protože moudrost je z vidění), že muselo existovat „něco“ jako abecední (vlastně alef-betický) seznam těch nejvhodnějších veršů, jimiž lze nebožtíka pozdravit, připomenout a maličko oslavit. A zároveň takových, aby humanizovaly i čtenáře. V tom je klíč hebrejského epitafu!!

Muselo existovat a určitě existovalo už od středověku. Protože i za nemocné je dobré se přimlouvat, a to se často se dělá právě vhodným veršem nebo žalmem, který nakonec jako kryptogram poskládá jeho jméno. Protože ze stejných písmen bylyna Počátku  poskládány celé vesmíry, a protože kawana –  tj. dobrý úmysl má sílu tyto vesmíry poupravit. Ovšem jen k lepšímu.  Zpátky to nejde.

Zkušenost vám rovněž prozradí, že někdy takový podle seznamu složený kryptogram není příliš nápaditý a že už třeba po tisící čtete několik víceméně standardních obratů. Přesto i ty byly určitě tesány pozůstalými a občinou Jisroele v naprosté úctě a respektu k mystériu smrti. Které je nám dneska tak neuvěřitelně protivné!!. A přesto nepovolíte. Proč?

Tatáž zkušenost vám totiž našeptává – ono to za to stojí. Protože zvláčníš, poznáš, uvidíš sám sebe a zamiluješ si život. Prohloubíš se …

Jediná řada!!  Jen čtyři náhrobky! Čtyři ze šesti set liteňského židovského hřbitova. V řadě vedle sebe. Jako čtyři levely mystických závojů světů Abija. A jaké dokáže ta jediná řada přinést poklady. A pozor, není tam nad Litní zdaleka jediná!!

1) Kdo nabude poznání tóry, nebude nejen slušné pověsti,
ale jakoby získal celý budoucí svět… A tento člověk snad
ani neměl jedinou odpudivou vlastnost, která by znehodnotila
jeho obrovské Poznání. A nejen poznání, ale i skutky, které
pro šíření Písma vykonal. Má vůbec smysl snažit se vypočítat
vše, čím by se mohl vychválit? Na to je tenhle náhrobní kámen
tuze maličký. Tobě bylo daleko příjemnější sklízet ovoce laskavosti,
kterou jsi kolem sebe rozséval jako *hekdeš (svaté Hospodinu)
v rameni vztaženém … Už tvůj otec Efrajim pečlivě ostříhal slovo
Sladkého Požehnaného (dvar Kel), a ani jeho syn Kalonymos
neuhnul od stezky, vyšlapané otcovskou patou.
Nyní ses povznesl až vysoko na Výsosti, aby tě tam uvedli mezi
oddělené (kedojšim), spolu s nimiž přijmeš svoji odměnu.
A protože jsi i svým potomkům odkázal cestu Ryzích upřímných,
Nejvyšší umístil tvůj příbytek vysoko na Nebesích. Tam se také
konečně nasytíš po veškeré vyprahlosti světa (cachcachot).
Tam už žádný poryv, žádná bouře neodvanou od pravice tvé
zasloužené blaho ….

2) Miloval tóru a ty kdo jsi vyučují po všechny své dny na této zemi
a díky tomu od něj až do chvíle Proměny nikdy neodešel pel
bezúhonnosti. Krom toho dokázal velebit Vznešeného příjemným
hlasem během veřejných modliteb. A ještě jako mladíček
se začal podrobně zajímat o otázky obřízky, aby pak tento
Pokyn mohl svědomitě vykonávat. Pamatoval také na chudé
a jeho snahou bylo pečovat o všechny v zoufalství. Podporoval
je všechny, známé i cizí, jeho spravedlnost přetrvá na věky.
Nelitoval a věnoval bezpočet zlata, aby vychoval své syny i dcery
podle pokynů Panovníka a vedl je k tomu, aby kráčeli zákonem
Slávy Jisroele (Necach Jisroel) přesně podle nauky Krále.
Bezpečně a spolehlivě si jiskra jeho života ustele v Zahradě Edenu,
ve stínu Sídlícího nad oblaky až do chvíle, kdy se zas obnoví
jarost a síla všech spících v prachu ….

3) Člověk ryzího ducha, nezištných pohnutek a rukou bez úhony,
dobrosrdečný, oblíbený mezi lidmi a milý i Nebesùm
po dlouhou řadu let čerpával živou vodu ze zřídla Nauky,
svá bedra opásal věrností spravedlnosti, a tím spíše svého ducha.
Byl oblíben mezi druhými a sám také šířil harmonii mezi své bližní a spolubratry.
Ubohým chudým se snažil přilepšit tím, že jim neokázale nabízel
pomocnou ruku. Plným právem mu náleží označení chvályhodný
člověk nádherných vlastností. Nyní v koruně šedin a požehnaném
věku dokonal, aby se připojil ke svému lidu. Tam v Krajině jasu a spasení
zase prokáží dobro jemu pro vše, čím posloužil druhým.
Jeho památka žije dál k našemu požehnání, a jeho jméno rozkvétá
do vděčných vzpomínek. Jeho dědictvím je nyní Harmonie, zatímco svou
vlastní dobrou pověst zanechal dědičně všem svým potomkům. Počká si tiše
a pobude v Zahradě až do okamžiku vzkříšení, kdy jeho slunce
zase naplno zazáří …

A jak  neuvěřitlně zpěvně to zní přímo v „lašon ha-kodeš“, v jazyce Stvoření:

Kol magmat panejha wo-hegjona

Laasot tamid radon Kona

Halcha le-darka, derech slusla

Toch emunej am segula

Šamra be-ranena ha-tora ha-kduša

Bli avlata – dat morašta

Anijim wo-evjonim saperu tehilta

Chemla wo-chanina macu va-bejta

Sachra tekabel be-arec ha-chajim

Kol zot be-tuv ach be-chaplajim

Orgasmus… A jakmile je „hotovo“, zvednete se od náhrobků, umyjete si ruce, ne kvůli čistotě (vždyť i tak zůstanou i s těmi záděrami  pořád jako prsty vidlákovy) ale  kvůli důslednému oddělení obou světů: světa života a světa spících v prachu, a jdete  zase o kus dál.

Jen bohatší o otázku, jak je možné, že i po dvaceti letech amorální hry na svobodu  nakonec bez uzardění strpíme na trůně nejvyšším soudem  potvrzeného lháře. Jak to, že dokážeme věřit slibům promodralé mrtvoly ODS anebo prozatím ještě zdravě vepřově narůžovělé ČSSD manipulující s pravdou i s námi stejným způsobem jako ti zsinalí „ftáci“. A vlastně, jaktože sebou vůbec manipulovat necháme, když jiskry života každého z nás jsou tolik tolik krásné … Nicméně jdete, a věříte, že se dá být upřímný a laskavý, a zároveň nelaxní a nesmiřitelný. Ne Chytrá horákyně, ale neuhýbat. Neuhýbat zlu napravo ani nalevo. Právě proto, že naše jiskry nejsou špatné. Jen možná špatně blikají, anebo se usadily příliš nízko a jejich slunce zatím nezáří …

——————————————pp

p.s. Všem, které to nudilo se omlouvám, ale musíte pochopit, že tam na Políčkách života se s námi o tu krásu dělí jen bývalí živí. Nekrofil to ví a respektuje. Dlouho, tiše a bez vnucování ostatním. Ale i nekrofil je ještě  živá bytost a občas dostane potřebu, když už si po tak hlubokém setkání zase na prahu světa živých ty ruce umyje, podělit se také i se žijícími. A tak se i stalo.  Díky za respekt. Podrobnosti o uvedených i dalších náhrobcích najdete na Kešetu.

Autor: Jaroslav Achab Haidler