Blíží se vrchol či hlava roku 5774. Proč je vrchol roku po židovská vždycky hnedle na samém začátku? Kvůli milosrdenství. Jenom láska a jenom milosrdenství nezmohou nic. Soud je nutný, a trest taky. Jelikož milosrdenství a soud jsou dva základy vesmíru, plnohodnotné, doplňující se a vyvážené. O mezi nimi – rozuměj vedoucí k oběma !! je tu centrální sloup Zjevení (tóry).
Vrchol roku tak milosrdně nastává hned na jeho počátku. Totiž rychlým posouzením (soudem), jestli to má ještě nějaký smysl.
Ale co vlastně? Co má anebo nemá smysl? — Jít dál. Prožít další rok. Jistě, pokud neumřeli, žili šťastně anebo méně šťastně až do smrti, čteme v pohádkách. Al talmud a možná dokonce i vy sami, znáte také kategorii „mrtvých zaživa“ … Proto se tu objevují Vysoké svátky, proto myšlenky na soud. Ale především také na tešuvu.
Od neděle začíná hluboké myšlenky a motivy selichot studovat i aškenaz svět, kdežto sefarad vesmír tak činí již od nástupu měsíce elul, ale to vše není podstatné. Snad jenom ta tešuva a milosrdenství soudu.
Rád bych se podíval na rozměr milosrdenství právě v tom, jak ono samo ústrojně stojí na přísném soudu. Pozoruhodným způsobem na to poukazuje prorok Jeremiáš. Ano přesně ten, ze kterého se rádo vyzobává zaslíbení „učiním s nimi novou smlouvu, ne takovou, jakou jsem učinil s otci jejich onoho dne, kdy jsem je vedl z Micrajim“ (jer 31:31). A také ještě daleko oblíbenější veršík: „povstane z lidu toho nejdůstojnější jeho, panovník, kterémuž rozkáži přiblížiti se …“ (jer 30:21);
Jenomže, jak jsme si řekli v úvodu, vyzobávky patří jen Popelčiným holoubkům, zatímco tóra je celek. Ne snad, že by z ní nebylo možno vytrhávat z kontextu, tak to dělá většina nejrůznějších společnosti, které se jí zaštiťují. (Je ovšem otázkou, zda je výsledek k dobrému.)
Jinými slovy, používat toto zaslíbení zapsané u Jeremiáše a dalších proroků jako legitimní ohlášení novo-smluvní éry, je naprosto v pořádku. Pokoušet se ale tvrdit, že tvrdošíjný a zarputilý lid, spolubratří tesaše z Galileje, nepochopili,co jim náš Sladký požehnaný vzkazuje, a že se jedná o zcela evidentní ohlášení éry novozákonní tedy křesťanské, je přinejmenším na pováženou. Ještě dřív, než se vůbec lze nadechnout k obhajobě „novozákonní“ smlouvy, hovoří Panovník zřetelně a jasně: „Já s tebou jsem, abych tě vysvobodil ve chvíli, kdy učiním konec národům, mezi něž tě rozptýlím. Tobě však neučiním ten naprostý konec neučiním, ale trestati, trestati tě budu, vydám tě soudu a nikdy tě bez něj neočistím, …“ (jer30:11).
Toto Slovo se děje ve chvíli obležení Jeruzaléma, ve chvíli, kdy je všem (včetně těch, kdo se snaží proroka umlčet ve vězení) celkem jasné, že Jisroel a Judea asi padnou a bude zle. A přesto Vznešený vzkazuje: Bude dobře, neohlížejte se na pláč v Ráma, nastavějte sobě pamětných kamenů, abyste poznali cestu,kterou se vrátíte a budete bydlet bezpečně. Protože Efrajim (symbolický Jisroel) je mi milovaným synem, dítkem působícím radost (ben jakir, jeled šašujim). Bezpečně a přesto pod soudem a v soudu. Nikdo a nic vás nespasí!!
Jedině poznání sebe sama (jer 31:19)! Nic nového v Dopise a Zjevení, které jsme dostali. Totéž čteme již v Leviticu 19:18 – Miluj bližního svého jako sebe sama, neboli, miluj se, poznej se a miluj se, abys vůbec mohl milovat ty ostatní.
Na rozdíl od pozemského soudu, který vnímáme jako ortel a trest, tedy jako jakousi spravedlivou nespravedlnost, zákonnou a zákonitou újmu, je soud Vznešeného darem. Darem naprosto rovnocenným jako ta Šaulem z Tarsu vzývaná láska.
Odtud (rozumějme z této podstaty, nikoli přímo a jedině z proroctví Jeremiášova) se pak rodí v jidiškajt kategorie jisurim šel-ahava (utrpení z lásky). Není to jakési prvoplánové: „koho pámbu miluje, křížkem ho navštěvuje“, respektive to, jak tuto starou židovskou moudrost přejalo možná přesně a dokonale křesťanství, a teprve později začalo používat jako hojivou mastičku na bebínka životních ran.
Mojžíšova tóra končí jasným – volte správně a volte život. Ne-li, bude to bolet. Možná až k smrti. Ale ta bolest vede k životu. Známe to všichni i z přírody. Kolikrát se zub ozve, abychom s ním zašli k zubaři, a my ho umlčíme Brufenem? A do křesla nás dožene teprve podebraný váček. A jsou i horší věci než podebraný zub, na který jsme si skutečně zadělali sami porušováním zákona. Proč se Vznešený nesmiluje a nezbaví nás anebo naše milované bolestí a nemocí, o kterých obře víme, že s je nezavinili? To nás nemiluje?
Ale ano. Miluje, ale nerozmazluje. Vpravdě slyším Efrajima, jak si stýská: trestals mne jak nezvladatelné telátko, trestals mne, abych dosáhl trestu a nyní …. žádné smiluj se, žádné miluj mne, nýbrž .. obrať mne, abych se vrátil, a sotva pochopím sám sebe, sám se udeřím v bedra celý zrudlý hanbou – vždyť to všechno bylo jen pro moji vlastní pošetilost… (jer 31:19).
Jeremiášova nová smlouva, o které je řeč o několik veršů později tkví v tom, že už nebudou vyučovat sebe sama i jeden druhého principům vesmíru, prostým jako přehlíženu bolavého zubu, ale všichni a napořád (díky soudu a jisurim šel-ahava) poznají naplno sebe a tím i toho, kdo se vzápěti deklaruje jako stvořitel a Panovník. Proto, ačkoli bude zase dobře, nikdy nezůstanete bez soudu, protože soud, je tu z lásky. Žádné žárlivé lásky žárlivého Jahve, ale z lásky k životu, který Vznešený stvořil a který nám nabízí. Jeremiášova nová smlouva rozhodně není o přijetí obchodu se spasením, je stavem k původní Harmonii, tešuvou – návratem zpět k Panovníku – návratem z onoho křoví, kam dam s Evou zalezli, když otevříny byly oči jejich a oni seznali, že jsou nazí. Problémem není nahota, ale slepota. Slepota s níž přehlížíme první signály kazícího se zubu, kazící se morálky, skutků, jimiž kazíme harmonii svoji i vesmíru.
Tak Bůh miloval svět, že mu nadělil soud – svého jednorozeného syna, stejně jako lásku – svou jednorozenou dceru. Prožitá zkušenost je totiž silnější než naučená poučka o ní. Efrajimovo – jakmile pochopím sám sebe, sám se udeřím v bedra celý zrudlý hanbou je vrcholným projevem lásky. A proto Panovník vzkazuje synům člověka skrze Jeremiáše: Proto nikdy nebudete bez soudu a zbaveni trestu, nikdo vás nevykoupí, jeden každý pro nepravost svou umře (jer 31:30), a to právě proto, aby mohla nastat ona nová smlouva.
Divíte se pak, proč má jidiškajt problémy pochopit novozákonní představy? Zejména pokud se od představ přejde dokonce k evangelizaci milovaného ale nevykoupitelného Efrajima, který vždy zůstane pod soudem, aby mohl nejen být cele a naplno lidem toho, kdo mu říká: „Já jsem s tebou“, ale aby celý rudý až za ušima pochopil, že Vznešený je milostiv nepravostem našim a na hřích náš nevzpomene více …
Autor: Jaroslav Achab Haidler
13 Komentářů
Jer 31,19 a predtym su pekne a dolezite ,,navrat a obrat”.Nz to pekne poukazal(ovsem este bez,,paulinizmu”)v Lukasovi 15,11(o navratnom synkovi,taky).
děkuji, eště si to musím přečíst, asi tak dvakrát.. Vaše články jsou výživné!
Díky, tóra je taky výživná .o)
To je to co take srazi na kolena, porozumeni Tore v jejim celku, bez vybocovani na levou nebo pravou stranu.
Symfonie :-)
Jsou to krásna a milá slova. Těším se na další.
Aby sa koli citaniu nezabudlo na vedenie,tak ma k Jer 30,11 napadli slova r,Tarfona,ked (Pismo)hovori,,..I pozdvihli svoje oci a uvideli-hla,karavana Izmaelcov prichadza z Gileadu.Ich velbloudi niesli ladanum,mastix a masti.Tiahli s tym nadol do Egypta.”Ci Arabi(normalne nevozia kozene mechy,vydavajuce hnusny zapapach a decht?Ale jozefa,toho spravodliveho,strcili medzi veci,ktore boli najdrahsie.Ked sa vo chvili hnevu sa nad spravodlivym zlutoval,zmiloval(a uchranil Jozefa potupneho znecistenia).
Alebo preco Juda ziskal pravo na kralovstvo?lebo vyznal,ze Tamar je spravodlivejsia ako on.sanca aj bez Sudu.smile.
ad 06) Anebo šanca pochopit, že soud je jenom neúplatně spravedlivý. Možná právě Tamar, Jehuda i Josef měli díky soudu tu zemi a to prapodstatné natolik v srdci, že chápali smlouvu “novou”, o které mluví Jeremiáš (32:39-40) …
Samozrejme moznost to je,ale oproti Sudu ,,posedkava”Milosrdnost a preto ma napadol 1kr8,66,,…co dobreho ucinil Hospodin svojmu sluzobnikovi Davidovi..”naznacenie,ze mu prominul jeho previnenia.Nenaznacujem vobec,ale vobec ,,zlahcenie hodnoty”Sudu,ale asi existuje aj,,prizmurenie ocka”,na co sa ale vobec neda spoliehat.(Ninive to ,,vyslo”).smile a pozdrav.
ad 08) BINGO !!
sorry, odešlo to moc brzičko…
Ninive je učebnicový příklad. A kající se David mimochodem taky. Ninive i David konali tešuvu. Návrat k principům. Źádné implicitní spasení z lásky, ale jen nabídka spasení z té obrovské lásky. Vůbec nenapadám postuláty krestanství, ale jen ty pokřivené postuláty, kdy přijetí znamená “automat” a kdy evangelizátor neuznává jinou cestu “domů” :))
pokrivit je nasnadno lahke.,,..pozdvihne ruky mojzis vitazi Izrael,ale spusti a vitazi Amalek”.
,,Hospodin riekol Mojzisovi,urob Hada Ohnivca”.
,,krv vam bude znameni”(egypt).
Snad vitazili ruky Mojzisa?Usmrcuje alebo obzivuje Ohnivec?Krv zachrani pred anjelom Smrti?Hospodin mal vzdy zmilovanie.Uz na Sinaji sa zjavil plny milosrdenstva,,nevztiahol ruku na najprednejsich z Izraela,hoc uvideli Boha..”
Cize na ,,automat”krestanskych spolubratov by sa malo takto nazerat.(teda skor oni.smile).(do posledneho haliera bude zaplatene..).alebo v v modlitbe Pana,nie,,odpust nam nase viny”ale dlhy.smile.
ad 11) Danny, vidíš, jak jsem někdy nedovtipný. Ty jen uvádíš další a další biblické argumenty na podporu tématu popsaného v článku, a já se to až doteď pokoušel vnímat, jako protiargumentaci. Omlouvám se … a díky za podporu.
nielen,ale aj..smile.stany hebera to maju jednoduchsie,stany javana musia vyuzit svoje mooznosti.Heberove,u kaina,,Moj trest je vacsi ako mozem prijat”avon(nie kozmeticky)je aj trestom zaroven.takze so Sudom musime pocitat ,,automaticky”.
nasledne prichadza oproti leziaca milosrdnostZ 92,1,,Piesen ku dnu sobotnemu”(kralicki),ale zaroven den odpocinutia a den pokania a zaroven den vyznavania viny.a nasledne sme u ninivskych.ake jednoducha cesta k zachrane.smile.