Dnes, 17. září 2013, uplyne 95 let od narození někdejšího izraelského prezidenta Chajima Herzoga, který se nezapomenutelně zapsal nejen do dějin židovského státu. Od jeho smrti uběhlo již 16 let.
Herzog se narodil v Belfastu do významné rabínské rodiny. Jeho otec, Jicchak ha-Levi Herzog, byl v letech 1919 až 1937 vůbec prvním vrchním rabínem Irska (později zastával v letech 1937 až 1948 úřad vrchního aškenázského rabína britské mandátní Palestiny a v letech 1948 až 1959 vrchního aškenázského rabína Izraele). Vyrůstal v Dublinu a v sedmnácti letech podnikl s rodinou aliju do mandátní Palestiny, kde studoval na Hebronské ješivě a ješivě Merkaz ha-rav. Když v roce 1936 vypuklo arabské povstání, vstoupil do Hagany, a dva roky na to se vrátil do Spojeného království, aby studoval právo na univerzitách v Londýně a Cambridge.
Během druhé světové války vstoupil do Britské armády, absolvoval Královskou vojenskou akademii a sloužil jako zpravodajský důstojník u pěchotního a obrněného sboru. Účastnil se vylodění v Normandii, později osvobození koncentračního tábora Bergen Belsen a identifikace a výslechu Heinricha Himmlera. Po skončení války stál v čele britské vojenské rozvědky v severním Německu.
Když se v roce 1947 po demobilizaci vrátil do britské mandátní Palestiny, měl na starosti inspekci židovské zpravodajské služby Šaj a stál v čele bezpečnostní sekce Židovské agentury. Po vzniku Izraele bojoval ve válce za nezávislost a premiérem Ben Gurionem byl pověřen zřízením vojenské zpravodajské služby (posléze zpravodajské služby izraelské armády), v jejímž čele stanul. Po odchodu z vojenského zpravodajství působil několik let jako vojenský atašé ve Spojených státech, aby se následně opět vrátil do struktur izraelské armády a stanul postupně v čele jeruzalémské brigády, jižního velitelství a vojenské zpravodajské služby Aman.
Po odchodu z armády se věnoval podnikání a v květnu 1967, tedy krátce před vypuknutím šestidenní války, se stal komentátorem rádia Kol Jisra’el. Jeho rozhlasové komentáře za situace agresivní arabské propagandy měly pozitivní vliv na izraelskou morálku (podobně byl komentátorem i o šest let později během jomkipurské války). Po válce se stal na několik měsíců vojenským guvernérem východního Jeruzaléma a Judeje a Samařska. V roce 1972 se dvěma partnery založil právnickou firmu Herzog, Fox & Neeman, jež se postupně stala největší firmou svého oboru v zemi.
V letech 1975 až 1978 působil jako izraelský stálý zástupce při Organizaci spojených národů. Během jeho působení schválilo Valné shromáždění OSN rezoluci č. 3379, označující sionismus za „formu rasismu a rasové diskriminace“. Stalo se tak 10. listopadu 1975. Herzog v emotivním projevu připomenul, že v ten samý den o 37 let dříve proběhla Křišťálová noc, dokument odsoudil, symbolicky roztrhal a prohlásil: „Pro nás, židovský národ, toto usnesení, založené na nenávisti, lži a aroganci, postrádá jakoukoliv morální či právní hodnotu.“ Britští historici tento jeho projev později zanesli mezi projevy, které změnily svět. Herzog se tak zařadil například po bok Martina Luthera Kinga, Nelsona Mandely, Winstona Churchilla či Johna F. Kennedyho.
Po návratu do Izraele se věnoval právní praxi a v roce 1981 vstoupil do politiky, kdy byl zvolen poslancem Knesetu za stranu Ma’arach (předchůdce současné Strany práce). O dva roky později se stal kandidátem své strany v prezidentských volbách, v nichž nejtěsnější možnou většinou porazil pravicového protivníka Menachema Elona. Po pěti letech byl znovuzvolen prezidentem, tentokráte ve volbě bez protikandidátů. Desetileté období jeho prezidentství lze charakterizovat snahou o překlenutí rozdílů v izraelské společnosti, podporou úzkých styků mezi Izraelem a diasporou, židovského vzdělání a posílení morálních a národních hodnot judaismu a demokracie. Podporoval izraelské zahraniční vztahy a jako vůbec první izraelský prezident navštívil Spolkovou republiku Německo, Čínskou lidovou republiku a Spojené státy americké. Po opětovném navázání diplomatických styků navštívil v roce 1991 rovněž Československo. Od té doby je v předsálí krematoria koncentračního tábora v Terezíně umístěn pamětní kámen pocházející ze skály v Jeruzalémě, s vytesaným citátem z Knihy žalmů (identický kámen od Herzoga, pouze s polským textem místo českého, se nachází koncentračním táboře Auschwitz I).
Kontroverzní stránkou jeho působení v této funkci byly prezidentské milosti. V roce 1985 a pak podruhé roku 1989 snížil trest odnětí svobody třem pravicovým židovským radikálům, odsouzeným za vraždu palestinských Arabů v Hebronu. V roce 1990 naopak snížil doživotní tresty odnětí svobody jiným židovským radikálům plánující bombový útok na mešity na Chrámové hoře. Výrazně se rovněž zapojil do tzv. aféry autobusu číslo 300, která zasáhla vnitřní zpravodajskou službu Šabak (Šin Bet).
Po skončení svého druhého funkčního období opustil politiku a přednášel na univerzitách, psal komentáře a vlastní autobiografii. Je autorem četných knih o vojenské historii. Zemřel v dubnu 1997 na selhání srdce a je pohřben na národním hřbitově na Herzlově hoře v Jeruzalémě.
V politice a diplomacii působila také řada Herzogových příbuzných. Bratr Ja’akov byl izraelským velvyslancem v Kanadě a za vlády Leviho Eškola a Goldy Meirové zastával v letech 1965 až 1972 pozici generálního ředitele úřadu premiéra. Švagr Abba Eban (oženil se sestrou Herzogovy manželky Aury) byl vůbec prvním izraelským stálým zástupcem v OSN a v letech 1966 až 1974 izraelským ministrem zahraničních věcí. Syn Jicchak je současným poslancem Knesetu za Stranu práce a někdejším ministrem izraelského kabinetu za vlád Ariela Šarona, Ehuda Olmerta a Benjamina Netanjahua.
Autor: Ladislav Faigl
1 Komentář
popisek obrazku “Pamětní tábor od Herzoga v koncentračním táboře Auschwitz”,
nemelo byt pametni deska?!