Jestliže nedokážeme ubránit umírněné před radikály, nemůžeme se divit vývoji islámských komunit v Evropě.
Jedna z dívek podle všeho do zdravotnické školy vůbec nechtěla chodit. Spíše to působí, že se přihlásila jen, aby mohla podat diskriminační žalobu. Při přijímacím pohovoru lhala a odhlásila se hned první den školy. Klasický a osvědčený postup militantních muslimů všude v Evropě.
Druhý případ je ale zajímavější. Dívka začala chodit do střední zdravotnické školy, neobjevily se známky žádných problémů a žádných konfliktů, a po dvou měsících náhle z ničeho nic zjistila, že se bez islámského šátku cítí špatně a že jako muslimka nemůže pokračovat. Není těžké představit si, co se stalo. V lepším případě se jí dostalo poučení od imána, v horším případě se jí dostalo vyhrůžky podříznutím. V každém případě to znamená, že se o možnost získat za peníze českých daňových poplatníků kvalifikaci zdravotní sestry připravila.
Zde se dostáváme k jádru celého problému. Nejspíš je tomu opravdu tak, že existují umírnění muslimové, kteří si váží toho, že v České republice nejsou poměry jako v Pákistánu a kteří by chtěli žít tak, aby nenarušovali chod místní společnosti. Jenže takoví lidé jsou v očích radikálů zrádci a riskují, že podle toho dříve či později dopadnou – to nejlepší, v co mohou doufat, je rychlá a bezbolestná smrt. Jedině jednoznačné místní zákony a jejich tvrdé prosazování, jim může dát omluvu. Pak i radikál bude muset uznat, že dívka vychází ven bez šátku a vdaná žena s nezakrytou tváří jen proto, že se – ač nerada – podřizuje místním přísným podmínkám.
Stalo se už zvykem nadávat na radikalizaci muslimů v Evropě, ale v tom by nemělo zaniknout, že neděláme nic proto, abychom ochránili ty umírněné před militantními souvěrci. Multikulturalisté se naopak snaží zvýhodnit spíše ty radikály. Pak se nemůžeme divit, že přistěhovalecké komunity se v řadě evropských zemí staly tak násilnickými, že ohrožují přežití většinové společnosti.
A dvě poznámky na závěr. Za prvé. Spor o islámské zakrývání hlav a obličejů není sporem o náboženský symbol. Tak, jako nikomu místnímu nevadí výstřednosti Hare Krišna, bylo by snadné tolerovat i zakryté vlasy nebo tváře. Jenže dnešní islámské šátky a závoje odpovídají spíše situaci z 30.let, kdy se Němci demonstrativně procházeli po Praze ve svých národních krojích. Na kšandách není nic závadného, ani na mysliveckých kloboučcích. Nepřijatelnými se stávají ve chvíli, kdy je oběma stranám jasné, že tím agresor vyjadřuje svoji dominanci na dobývaném území.
Není možné nikomu určovat, jak se obléká doma. A není možné ani žádné soukromé organizaci nařizovat, zda má nebo nemá obsluhovat zákazníky v určitém odění. Ale tam, kde platí daňoví poplatníci, bychom symboly agresorů trpět neměli.
Za druhé. Je neuvěřitelné, jak snadné je stát se v Čechách intelektuálem. Stačí vyplodit dvě věty na obranu islámské víry a zasypat je povinnými omšelými slovními obraty jako „česká xenofobie“, „burani“, „vidlácká islamofobie“ či „pivní rasismus“ a z člověka se stane myslitel. Není to krásné? To je vlastně jediná pozitivní stránka celého případu.
Doplněk:
V diskuzi na podobné téma na serveru FinMag (zde) upozornil Jan Daniel (mimochodem, jeden z nejzajímavějších a nejinteligentnějších diskutérů na českých serverech) na důležitý aspekt, který v dosavadní diskuzi zanikl. A sice rozlišení práv a privilegií. Práva mohou být poskytnuta všem svobodným občanům. Privilegia mohou dostat jen někteří, a jsou z principu nenároková. Ony dvě islámské dívky s nárokem na změnu školního řádu (se kterým předtím samy souhlasily) se dožadují privilegií, neuplatňují práva. Pokud někdo tvrdí, že jim má být takové privilegium poskytnuto, implicitně tím vyjadřuje, že “čeští burani” jsou proti muslimům lidmi druhé kategorie. Člověku přijde líto, že zákon neumožńuje iniciovat referendum o zákazu dotací pro nejrůznější lidskoprávní skupiny.
19 Komentářů
Já s autorovým pohledem úplně nesouhlasím, na mě to celé působí dojmem, že tam studentky šly jaksi korporátně, každá s trochu jiným úkolem. Obě mi připadaly jak navedené. Ta, co tam nějakou dobu chodila a pak to jakože nemohla vydržet, měla jen dokreslit ten žalostný obraz – vždyť se tak snažila, dělala, co bylo v jejích silách, ale nešlo to… Kdo by se neustrnul.
Takže podle mě za tím náhlým odchodem nestála žádná výhružka radikála, ale spíš to byla jen taktika od samého začátku naplánovaná.
To, jak se holky v reportáži projevují, jakým způsobem mluví o diskriminaci, jak ta jedna tvrdí, že se nemohla ve škole soustředit a přitom v nemocnici by jí údajně “bezšátkovost” nevadila (přitom tam by musela přijít do styku s mnohem větším počtem neznámých mužů a nesoustředěnost při jejich ošetřování by byla mnohem závažnějším problémem, než nějaká těkavost při hodině), způsob, jak nečestně jednaly s ředitelkou školy, rychlost, s jakou celou akci začala “řešit” televize, jakým způsobem se zapojily ty lidskoprávní organizace… celé to působí zinscenovaným dojmem, pokus o jakýsi monstrproces s ředitelkou. Je to samozřejmě jen můj dojem, ale každopádně celé to jednání studentek i organizací působilo hodně divně.
Podle mého názoru lidskoprávní organizace tady selhaly na celé čáře. Místo, aby se chopily role zprostředkovatele, aby se snažily pomoct dojít k nějaké shodě, pomáhaly oběma stranám dojít k pochopení a domluvě, začnou hned útočit a vyhrožovat právníky. Dovedu si představit, že by skutečně mohla nastat situace, že je holka nešťastná, že by se opravdu ráda přizpůsobila pravidlům, ale má s tím vážný psychický problém. Paní ředitelka na mě působila dojmem, že by s ní byla řeč, tady mohly zapracovat ty slavné organizace, přiblížit jí náročnost změn, které děvčata prožívají, poprosit o shovívavost v striktním dodržování řádu. Dovedu si představit, že by i spolužáci dívek mohli dostat možnost vyjádřit se, odsouhlasit případnou výjimku (aby neměli pocit, že je to vůči nim nefér, když oni řád respektovat musí), naopak by je to donutilo zamyslet se víc nad osudem lidí přicházejících z poněkud jiného světa, mohlo to být pro všechny přínosné. Podle všeho studentky nikdo kvůli víře neutlačoval, neponižoval, prostě žádné příkoří se jim nestalo.
Lidskoprávní organizace tak vykonaly medvědí službu, kydají špínu na lidi, kteří si to nezaslouží, a maximálně tak popudí veřejnost včetně lidí, co by jinak byli vstřícní ke zvláštním potřebám studentek přicházejících z těžkých poměrů, ale rozhodně ne takto nechutně vynucovaným.
Dado,ze by onehdy spominana(v erichovom videjku) korporatna psychopatia?smile.
Největším zlem jsou výjimky, pokud zákon nestanoví jinak, a to bez rozdílu. Obé děvy věděly, do čeho jdou, byly se školním řádem seznámeny. Z povahy věci, nemohou tak být zvýhodňovány jen pro to, že šátek a jejich víra. Jsme sekulárním státem, to je obecně přijatý úzus, viz základní zákon ČR, předpis č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky.
Preambule
My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.
Dále pak,
Hlava první
Základní ustanovení
čl. 1
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
čl. 3
Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.
Čl. 4
Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
Čl. 5
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
Čl. 6
Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.
Co je velmi zásadní:
Čl. 9
(1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.
Zvláště pak odstavec:
(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.
Odstavec 3 je ochranou proti svévolnému výkladu a relativizování, což je velice oblíbená disciplína mnohých tzv. lidsko-právních neziskových i vědeckých institucí, jejich moudrých a nejrůznějších apologetů. Jedná se o antitotalitární pojistku.
Předpis č. 2/1993 Sb. Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky
Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady, uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice našich národů, pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů, vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení, připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého života na Zemi a vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí, usneslo se na této Listině základních práv a svobod:
Čl. 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Čl. 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Čl. 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Ve smyslu článku 2 odst. 1, pokud by došlo na výjimky, kdy na základě náboženského vyznání, si osobuji jiné zvyklosti ve vztahu ke státu, potažmo demokratickému zřízení, vyplývající z naší Ústavy a Listiny základních práv a svobod, jednalo by se o flagrantní porušení samotného smyslu těchto základních norem, totiž rovnosti i svobodě jednotlivce. Někteří by si byli opět mezi rovnými rovnějšími. Nelze tedy připustit výjimku z těchto pravidel, ani na základě nějaké interní dohody, ta sama by porušovala obecně závazné principy (tzv. právní principy), což jsou jedny z pramene našeho práva, ponejvíce čl. 9 odst. 2 Ústavy, který stanoví: „Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“, kdy za podstatnou, se v těchto souvislostech jeví rovnost občanů ve svých právech a povinnostech. Došlo by tak k selektivnímu krácení práv občanů, vyjma těch rovnějších, kdy to zákon implicitně ani explicitně nestanoví. “O)
Petře výborný a objektivní článek. Na druhou stranu se tě musím otevřeně zeptat, nesnažíš se vlastně obhájit racionální fakt, že existuje dobro a zlo?
Připomíná mi to obhajobu symbolu Jing Jnag, který velká část občanů České republiky chápe přes zamlženou optiku evropské mentality a nerozpozná tečku opačné barvy v každé polovině symbolu, který dává smysl pouze je-li kompletní.
Nejsem sociolog, avšak chápu, že je pošetilé soudit a pušalizovat určitou skupinu lidí jako celek, pouhá obhajoba či kritika Islámu je sama o sobě blbost. Jakýkoliv argument na toto téma je z podstaty věci nesmyslný a bláhový, poněvadž každá společnost v sobě jedince dobré a zlé. O kterých lidech se vlastně bavíme? Běloši, černoši, Češi, Slováci, sportovci, židé, křesťané, řidiči, pejskaři atd. jsou skupiny lidí, hrozně rád bych si ulehčil práci a definoval je dle určitých parametrů, ale bohužel to nejde, nedává to smysl. Každý člověk je individualita.
Pojďme se konečně bavit o tom, odkud jsou tito lidé, z jakého regionu, jaká je jejich kultura, z jakých sociálních kruhů pocházejí, jaké mají hodnoty, kdo je jejich duchovní učitel, jak jim porozumět, co dobrého si od nich vzít a co ne. Buďme slušnými lidmi a zastavme ten mediální hon na čarodejnice..
Jin Jang.. omlouvám se za chybu.
Egoismus,tecnicka otazka.Ako by si riesil disharmoniu,ked jin(ustava)a jang(dodrzivanie)ustavy je rozrusovana nedodrziavanim Ustavy?
ad 3. woodoo:
No právě, obávám se, že studentky věděly moc dobře, do čeho a za jakým účelem jdou… celé to působí tak, že tam byly nasazené jako takové džihádice, které mají za úkol prosadit nárok na takové nějaké výjimky, s využitím očekávané mediální podpory…
Nicméně možnost výjimky bych zcela nezatracovala, ta by se ale musela zakládat na konkrétní udělené a vděčně přijaté “milosti”, nikoli na arogantním prosazování vlastních způsobů.
Pořád si totiž myslím, že opravdu můžou existovat holky, které se zahalováním mají problém, třeba by se i rády přizpůsobily, ale je pro ně těžké překročit nějaké vnitřní zábrany, minimálně je překročit okamžitě. Snad se dalo domluvit nějaké postupné přizpůsobování děvčat, snad podpora psychologů, kteří by jim pomohli jejich zábrany překonat a adaptovat se ve škole, snad se dalo o problému komunikovat i s rodinami… Tím, co multikulturní organizace předvádějí, akorát podkopávají šance takovým k přizpůsobení opravdu (přes mnohé zábrany) ochotným studentkám na nějaký vstřícný postoj a pochopení veřejnosti.
V případě paní ředitelky mě prostě napadá jen: za dobrotu na žebrotu. Multikulturní teror v akci. Jestli toto má opravdu pomoci nějakému mírumilovnému soužití nebo snad dokonce začlenění muslimek do společnosti… to si snad může myslet opravdu jen nějaký pomatenec z řad psychopatů, když už je tady furt tak přetřásáme. Každý soudný člověk pochopí, že takový nátlak může vypůsobit jen přirozenou protireakci, v nejlepším případě znechucení.
Ad 7) dada: Ani podpora psychologů nemá valného významu,je v kolizi s ustanovením článku 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, souvisí se svobodou vyznání, analogicky odstavec 1 a 2 téhož článku. Obávám se, jednalo by se o zásah do svobod jednotlivce, to by zakládalo na ústavní stížnost. “O)
ad 8. woodoo, a proč myslíte, že by to mělo být v kolizi? Vždyť by nikdo nikoho do ničeho nenutil, jen by to byla nastavená pomocná ruka… dovedu si představit, že někdo, kdo valnou část života vyrůstá v prostředí, kde se na nezahalené ženy pohlíží jako na ku-vy a podle toho se s nimi zachází, kdo je díky takovému prostředí navyklý silnému omezování a izolaci, má pak problém všechny tyto zábrany odhodit, pochopit nové prostředí, zvyknout si na to, že muži v našich krajích nejsou takto nesnášenlivě a agresivně vůči ženám nastavení… Podle mě by tady psychologové mohli být docela užiteční. Ale samozřejmě by holky musely chtít. Pak je taky otázka, jestli by jejich případ nespadal do kolonky “ze zdravotních důvodů”, kam psychické bloky asi zařadit taky můžeme, a nakonec by ani žádných dalších výjimek z řádu nebylo třeba, protože tyto se oficiálně uznávají jako dostatečné, takže by jistě domluva byla možná.
Tady jsem ale opravdu žádnou dobrou vůli ze strany studentek nezaznamenala.
Ad 9) dada: Chápu, o co Vám jde. Jen je ale potíž v tom, že se to dá velice dobře zneužít právě poukazem na nepřiměřený nátlak, viz můj předešlý příspěvek. Správně uvádíte, že by musely holky chtít. Jak ale zajistit, že přijdou samy? Dle mého, jen povinným seznámením se základními zákony, historií a kulturou, té které země, kam tak ochotně zavítají, pak by to nějaké řešení bylo. Chci ale uvést to podstatné: v západních demokraciích je oddělena moc výkonná, zákonodárná a soudní. Veškerá moc je tak odvozena od lidu.
V islámských zemích nic takového nenajdeme, tam je to vše obsaženo v Islámu samotném, ten je státem, zákonodárnou, výkonnou a soudní mocí zároveň, byť v některých případech s jemnými odklony od rigidity. Základními prameny soustavy státu tak je Korán a Sunna. Veškerá moc se odvozuje od nich.
Nemohou tyto děvy zcela chápat, co po nich ta nová zem vlastně chce, proces pochopení si vyžádá dalece vícero času, z hlediska rigidity Islámu, jeho indoktrinace.
Vnímání postavení jedince a státu, chceme-li společenství, se u nás z většiny dělo a děje v rámci přístupu filozofie a rozumového poznání k těmto základním hodnotám. Naopak v Islámu, po několika pokusech, ubírat se podobnou cestou, došlo ve 12 století k odmítnutí filozofie a rozumového poznání jako cesty k definování těchto hodnot, z toho implikuje neschopnost pochopit změny v čase.
To je ale na samostatný článek. “O)
Ano, woodoo, to by musely mít naše multikulturně založené organizace naprosto jinou kvalitu, aby dokázaly provádět takto náročnou odvykací terapii s případnými zájemci-zájemkyněmi, zatím se ani nezmůžou na to, aby aspoň zřetelně varovali před těmi, kteří dokonce i u nás takto nebezpečně indoktrinují.
Dovedu si představit, že součástí jejich práce by bylo i důkladné obeznámení případných azylantů s tím, v jaké kultuře se ocitli a co to pro ně bude obnášet. Třeba i to, že se u nás školy nepodřizují pravidlům islámu a školní řád platí pro všechny stejně. Zavčas by se tak mohli rozhodnout, jestli zde za těchto podmínek skutečně chtějí žít, a mohli by případně hledat azyl jinde, třeba v nějaké bohaté islámské zemi. Stejně se divím, že takto nábožensky senzitivní lidé nejdou raději rovnou tam.
Ve stavu, jaký tady zatím panuje, by pravděpodobně ke zneužití takové vstřícnosti ze strany školy došlo a je vysoce pravděpodobné, že by to byly právě “lidskoprávní” organizace, které by se k něčemu takovému uchýlily.
Ad 11) dada: S touto Vaší reakcí souhlasím. Abych ale naplnil smysl demokracie, její implicitně vyjádřené svobody, kterou nám ukazuje, záměrně se vyhýbám pojmu dává, z její samotné podstaty nesmím krátit práva těchto jedinců. A tady nastává ten problém, já přeci nemohu zavést odvykací terapii, a to ani v mysli své, aniž by byl k tomuto dán svobodný souhlas, dotaženo ad absurdum, prosím, nebrat za slovo.
Jak jej ale nenásilně získat? Dle mého, jen striktním dodržováním zvyklostí, chceme-li právního rámce, bez výjimek. Tak totiž dojde k přirozeným reakcím, otázkám, proč tomu tak je, proč to po mně chtějí, a to bez rizika následných rádoby intelektuálních řešení, jak to udělat jinak. “O)
Tak to si snad, woodoo, rozumíme. Nemyslela jsem nějaké výjimky jako něco trvale zabudovaného, nač je možné se odvolávat a viklat tak řádem, který ctíme a respektujeme. Snad jen dočasně shovívavý postoj.
Pravda ale je, že nevím, jestli takovou odvykací kúru, i kdyby byla naprosto nezpochybnitelně dobrovolná, má zajišťovat zrovna škola, snad by právě tohle mohly mít na starosti ty multikulturní organizace.
Představuju si, že vyjít z následků takové sektářské výchovy může být podobně náročné jako odvykací pobyty z jiných závislostí, na to by škola při nejlepší vůli neměla kapacitu, takže asi máte pravdu, než ustupovat k nějakým výjimkám, které by pravděpodobně stejně nepřinesly mnoho pozitivního a hrozilo by jejich zneužití, radši pořádná a poctivá práce těch, kteří se o začlenění takových lidí do naší společnosti snaží. Jistě by byla mnohem užitečnější, než vyhrožování školám, které nejsou muslimkám dostatečně přizpůsobivé, soudními procesy.
Tady jsou pravidla, která všichni budeme respektovat, pokud nechcete respektovat, musíme se rozloučit, pokud chcete, ale máte přes dobrou vůli psychický problém, nepřekonatelné zábrany, jsou tu organizace, které se budou snažit vám je pomoci odstranit. Až se vám to podaří, jste vítáni. To by bylo od lidskoprávních organizací záslužné. Že je to ještě nenapadlo?
Ad 13) dada: Multi kulti organizací existuje celá řada, jedna za všechny:
http://www.migrace.com/
Z výše uvedeného linku lze dohledat: psycholog existuje a pracuje s migranty, a nejen psycholog. Jak, to je na zvážení každého, kdo tyto stránky navštíví. Z multi kulti organizací je vytvořena síť, neplést, prosím, s „Hoďte na něj (nás) síť“, jež je napojena na různé zdroje, v tomto případě uvedené ve výroční zprávě. Tam lze najít zajímavé vazby a odpovědi. Celkem úsměvné jsou dotace vs. náklady, jen mzdové s odvody činí bezmála 43%.
Domnívám se, že je to ještě horší, než si uvědomujeme. Vidím to jako selektivní slepotu, a to není moc dobrý vklad, jak vůči majoritě, tak, a to především, minoritám. Za čas se to stane kontraproduktivním.
Platí: „…nedám mu rybu, alebrž prut a naučím ho chytat…“
Vidím zde jen nároky, ale žádné právo ve smyslu povinností. “O)
Post Scriptum ad 13) dada: Pokud vnímáte nabízený link jako nesouvisející s tématem, je to jen zdání. Tady je ještě jeden, snad za všechny:
http://abbartos.wordpress.com/2012/01/26/recenze-knihy-lukase-lhotana-islam-a-islamismus-v-ceske-republice/
“O)
Post Post Scriptum ad 13) Aby nedošlo k mýlce, Adama B. Bartoše fakt nemusím, jde mi jen o recenzi. “O)
Umírnění muslimové jsou. A nejen, že jsou, je jich většina. Mají však velký problém, nemají žádného zastánce. Na západě jsou ignorováni a mezi svými v nebezpečí. Nedivím se jim, že mlčí. Nikdo by se jich v nebezpečí nezastal. Proč by měli riskovat životy pro civilizaci, která na ně kašle? Která není schopná ubránit ani sama sebe?
Petře výborně.
Jak se mají holky v USA? Zavřeli kvůli nim bazén, aby se mohli koupat, tomu řikám panečku ohleduplnost.
Zde se odráží moje nechuť tuto kauzu jakkoliv komentovat, uvědomuji si, že žiji ve východní Evropě.
Čtěte ;-)
http://www.alternet.org/tea-party-and-right/look-what-fox-news-calling-sharia-law