Víte jaká pohádka sázení semínek vlastně způsobila (astorc – koment 36)?

Nejlepší jaká pohádka a jakou byste měli vyprávět svým dětem, jestli z nich chcete mít duchovní Buddhy, je:

Někdy ve 3 letech jsem se dozvěděl, že mezi spánkem a bdělostí, takový polospánek, kde můžete regulovat své sny, si máte vymodelovat své přání, které se Vám jednou splní.

Přál jsem si od 3 let, každý večer něco jiného a někdy i to samé, jako slávu a peníze, ale protože jsem pochyboval, nikoliv o tom, že to existuje, a že by to nemusela být pravda, tak jsem pochyboval o tom, zda jsem vychytal ten správný okamžik, a nebyl příliš bdělý na splnění snu. A protože jsem pochyboval o tom, že se sny mají plnit rychle časem jsem na to zanevřel, časem zase vrátil, časem zase zanevřel, protože se dlouho nic nedělo a neměl jsem urychlovač v podobě rychlosti světla na pátou – sorry Woodooo, ale cítím to tak, že je to rychlejší než Světlo. Ale ty pochybnosti o tom, zda jsem vystihl správný okamžik polospánku stále přetrvávali.

Až po strašné době jsem pochopil, že tomu musíte uzpůsobit i chování. Ale ne umělé chování, když se někdo dívá, ale to znamená vnitřní pocity, aby se z toho stala samozřejmost. To trvá nejdéle. A je to nejtežší.

Zasadíte i Vy dneska své první semínko?

Autor: David Fábry