Polský server Wybrocza.pl zveřejnil poměrně zajímavý článek. Píše se v něm o tom, že tisíce polských lékařů podepsali deklaraci o tom, že život člověka je v rukou Božích…Táži se: to už i lékaři ztratili poslední záchvěv inteligence?
Nemějte mi to za zlé, nechci nijak zpochybňovat existenci Boha, Stvořitele, Síly nebo jakkoliv to kdo nazývá, ale copak si někdo může opravdu myslet, že Bůh má přednost před lidským životem?
Pojďme se na to podívat z čistě logického hlediska. Je to už poměrně dlouho, co jsem se bavil se svou známou katoličkou o tomto tématu, ale jako příklad to bude stačit, protože vím, že podobný názor mají téměř všichni věřící křesťané. Její syn měl totiž nehodu na motorce a byl v dost vážném stavu. Když jí to policie oznámila, řekla mi, že tehdy padla na kolena tam, kde stála (což byla hospoda, kterou provozuje) a začala se modlit ke všem svatým.
Asi vám je jasné, jak to dopadlo – její syn přežil a ona se dala po tomto zážitku na víru.
Když mi o tomto vyprávěla, nedalo mi to se nezeptat: „Proč si myslíte, že to byla zásluha Boha a ne lékařů, kteří roky studovali a trénovali právě proto, aby mohli zachraňovat životy?“, načež mi odvětila, že zranění, která její syn utrpěl, byla tak vážná, že mu lékaři nedávali žádnou šanci na přežití, tudíž to musela být Boží vůle.
„To by ale znamenalo, že by ho mohl operovat klidně instalatér a zachránil by ho – pokud to byla opravdu Boží vůle, aby přežil, ne?“ řekl jsem jí.
Ona mi řekla, že to nebylo prostě možné, a že to byl Bůh, kterému na kolenou každý den děkuje za záchranu svého syna.
Svým přirozeným skepticizmem vůči „Božím zásahům“ v tomto světě jsem musel dodat:
„V tom případě děkujete stejnému Bohu, který na vašeho syna tu nehodu seslal.“
Na to už neodpověděla.
Musel jsem o tom ještě dlouho přemýšlet, než jsem si uvědomil, že problém většiny věřících je, že staví Boha nad lidský život, což je naprosto absurdní, a navíc je to v rozporu se základním učením Bible.
Další zážitek – když byla Noc kostelů v Brně minulý rok, tedy 2013, ptal jsem se v minoritském kostele jednoho z aktivistů fanatického Hnutí pro život na to, proč potlačují právo ženy volby, zda si dítě ponechat nebo podstoupit interrupci. Vykulil na mě oči a dal mi asi pětiminutovou přednášku o tom, jak Bůh miluje život a každého, kdo přichází na tento svět – dokonce i toho, který se ještě nenadechl (což je opět v rozporu s Biblí, ale co už), a že pokud jsem pro interrupci nebo antikoncepci, že mám velice špatný názor. Řekl jsem mu tehdy, že si nemyslím, že mám špatný názor, protože Bůh přece dopouští i to, že malé děti umírají. Aktivista mi vysvětlil, že tyto děti jdou hned do Ráje, protože jsou bez hříchu.
Na to jsem zareagoval slovy „Myslel jsem, že dědičný Prvotní hřích znamená, že ho opravdu dědíme – tím pádem přece i dítě, které zemře pár dnů po porodu je již hříšníkem“ (katolíci věří, že prvotní hřích Adama a Evy se dědí, pozn. aut.)
Aktivista na mne vyštěkl, že nemám vůbec pravdu a že tomu nerozumím. Řekl jsem mu, že má asi pravdu, protože opravdu nechápu, proč v případě dědičného hříchu po narození vlastně ještě tento hřích nedědíme. Co vlastně znamená ten Prvotní hřích?
Argumentoval tím, že nenarozené dítě ještě není poučeno životem o tom, co je dobré a co zlé, a proto nemůže hřešit. Boží vůle je prý jedinečná a dokonalá.
„Ale to neznamená, že nedědí ten váš Prvotní hřích, to by přece znamenalo, že by bylo výhodnější pro člověka zemřít už jako dítě,“ oponoval jsem.
Aktivista mě nazval provokatérem a dál se mi nevěnoval. Pomyslel jsem si, jaký názor by asi měl, kdyby takto oslavoval stejného Boha, který ho svou vůli připravil o nohy, o ruce, nebo ho stvořil ochrnutého.
Proč by se ho pak měl zastávat?
Je opravdu fascinující, jak jsou lidé přesvědčeni, že naprosto přesně vědí, co je vůle Boží. Častokrát jsem se smál při sledování dokumentů, jako například Ježíš je normální nebo Jesus Camp. Zároveň mě z nich však mrazilo.
Kde je ta úcta k lidskému životu? Kam se poděla? K čemu by Bůh toto všechno tvořil, když nám dal svobodnou vůli? A kde je přirozená lidská vlastnost POCHYBOVAT?
Pokud z nás chtěl stádo tupých ovcí, které se mu budou klanět, proč by jinak dovolil, abychom mohli svobodně jednat?
Že je to zkouška víry? V tom případě to Bůh nemá tak dokonale zmáknuté, jak si nejspíš myslel!
I když to, co teď napíši, bude vypadat jako drzost, přesto se táži:
Kdo jim dává právo rozhodovat o životech druhých?
Proč jsou veškeré církve tak přesvědčeny, že jejich názor a postoj je lepší než názor kohokoliv jiného? Proč je tak špatné mít vlastní názor oproti názorům, které jsou zapsány ve 2000 let staré knize? Proč bych měl myslet a žít zpátečnicky?
Tu otázku si kladu proto, že je mi na zvracení, když vidím všechny ty rituály, kdy lidé poklekávají při svatém přijímání, kdy chodí do zpovědnice ke svátosti smíření s tím, že se zpovídají samotnému Kristu.
Nezpovídají.
Ten kus pšeničného oplatku jim dává stejná lidská bytost, jako kterýkoliv další, stejně jako je zpovídá rovněž člověk jako vy nebo já. Stejně tak víno. Vždycky je to jen oplatek a víno.
Neexistuje nikdo „svatý“, to je jen náš výmysl. Duch svatý – ano. Svatá Jeremijáška z Horní Dolní blahořečená bla bla bla – ne. Ne, ne, ne.
Pro mě je „svatý“ každý člověk, který opravdu pomáhá. A pomocí rozhodně nemyslím žádnou pseudopomoc tím, že z ostatních lidí budu dělat idioty, když jim řeknu „Bůh ti odpouští“. Na to musí člověk dojít sám, protože základní pravidla morálky nemůže porušit ani Bůh.
Pokud Bůh odpouští, tak to dělá automaticky. Ne jen v kostele. Kde je v Bibli napsáno, že Bůh přenáší svoji moc odpuštění zpovědníkovi? Nikde.
Kde je v Bibli napsáno, že je zakázané používat antikoncepci?
Kde je v Bibli napsáno, že ruce chirurga vede Duch svatý/Bůh?
A kde jsou v Bibli napsány všechny ty ostatní nesmysly, kterých se církve drží zuby nehty a ohání se přitom Biblí?
Není to tam, protože tehdy to jednoduše nikdo nevěděl.
Nevěděli tehdy ani, co je elektřina – přesto ji používá každý. Takže jen proto, že to není v Bibli, budu elektřinu bojkotovat?
Samozřejmě, že ne.
Bůh je takový, jak ho pochopíme. Třeba ani žádný Bůh není – co by dělali všichni ti fanatici potom? Samozřejmě, že by se své víry nevzdali, a to je kámen úrazu. Žádný rozvoj, žádný postup.
Vybavuje se mi můj oblíbený verš, kterým bych si dovolil rázně ukončit svůj článek:
„Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé“ – žalm 127:1
Tak stavte a nepolevujte.
Autor: Ondřej Kubík
Autor
9 Komentářů
Z hlediska Judaismu i my verime(byt trosku jinak), ze B-h skrze lidi ci urcite osoby zasahuje do nasich zivotu.
Ale tez z Tory vime, ze clovek je svobodny, muze se sam rozhodnout, zda-li bude konat dobro ci pachat zlo a nemuze argumentovat, ze napr.vrazdi proto, ze k tomu byl tak i tak predurcen.
V prvotni hrich Judaismus absolutne z podstaty neveri.
Jinak nijak nezmensujeme podil lidi na napr.zachranu zivotu a jsou to tez HRDINOVE(vubec neberu argument nekterych, ze jsou za svou praci placeni, tak jacipak pry hrdinove).
Ondro, kdybyste měl čas, pusťte si svědectví tohoto člověka, zajímalo by mě, co byste na něho říkal: http://www.klicnik.eu/wp-content/uploads/2011/10/04.-Salmon-svedectvi-krestana-z-Iraku.mp3
Zážitky jsou holt různé, i chytří lidi zjišťují, že jsou součástí světa, který je přesahuje a kde nemusí všemu rozumět. Zkušenosti víry bývají občas neobvyklé, Bible je takových svědectví plná.
Hodně záleží na tom, jak takovou věc (že “Bůh má přednost před lidským životem”) pojmete. Že je život člověka v Božích rukou, to rozhodně nemusí být konstatování hodné nějakých odumřelých mozků. Ale nic proti Vašemu znechucení z fanatiků.
Stejně tak přístup k obětem, nebo jak píšete k tomu pšeničnému oplatku (k “večeři Páně”) se dá pojmout mnoha různými způsoby, ne nad každým je třeba zvracet.
Ostatně, co si vlastně myslíte o biblických obětech, to byl přece taky kus žvance, ne? Považujete je za omyl?
Dobrý den, uživateli dada,
já jsem svým článkem určitě nechtěl popírat existenci Hospodina nebo oběti, které byly v Jeho jménu. Ani neopírám, že jsme pravděpodobně uprostřed soukolí Stvořitele, jehož plánům nemůžeme rozumět.
Účelem článku bylo pozastavit se nad tím, jak církve neustále tvrdí, co a jak Bůh chce, že toto se smí a toto zase nesmí, a že když nebudete dodržovat toto a toto, tak za to bude člověk souzen.
Přitom existuje tolik církví, které mají společný základ, a přitom tvrdí rozdílné věci. Přitom si všichni myslí, že mají pravdu právě oni.
Podle mě není smrt ve jménu Boha ničím, co by se mělo oslavovat (ostatně, v tomto mají praxi muslimové). Kdyby nás Bůh chtěl mrtvé, tak bychom se nemuseli rodit. A nebo by to udělal sám – tak jako mnohokrát ve Starém zákoně.
Vím, že je to opět neřešitelná otázka – právě na taková témata se ve svých článcích často zaměřuji.
ad 3. Ano, já jsem pochopila, že není Vaším cílem popírat existenci Hospodina, právě proto mě zajímá Váš názor na ty oběti, jejich smysl, význam, co pro ty lidi znamenaly. Jestli žádný nemáte, neuvažoval jste zatím nad tím – nevadí :-).
Smrt ve jménu Boha… jak se to vezme. Respekt k lidem, kteří nezapřou svou víru, i když je to stojí život, umírají pro své přesvědčení – to rozhodně mám. Kdyby nás Bůh nechtěl nikdy vidět umírat, asi by nás nečinil smrtelnými. Asi záleží na tom, jak se dovedeme postavit nejen ke svému životu, ale i k umírání a smrti. Ale tak jistě znáte biblické svědky, kterým byl Bůh milejší než vlastní život… proto říkám, že vždycky záleží na našem přístupu a pochopení (jistě se dá “ve jménu Boha” i fanaticky vraždit).
Jinak zalíbení ve svých stereotypech naleznete leckde, církve nejsou žádnou výjimkou, najdete v nich lidi osvícené i zabedněné.
ad 4:
Pro mě je oběť ne zemřít, ale ŽÍT pro Hospodina. Pokud si někdo vybral pro něj zemřít, pak je to samozřejmě jeho volba, ale nevidím v tom nic, co by někomu pomohlo. Musím se Vám omluvit, jestli čekáte, že napíši, jak si takových lidí vážím – můj názor je jasný: nejdřív člověk, potom Bůh. Naše společnost je složena výhradně z lidí, když bude někdo vyset z posledních sil ze strmé skály, nepomůže mu Bůh, ale člověk, který ho vytáhne… i když to asi není dobrý případ, protože by někdo mohl argumentovat tím, že se dotyčný mohl modlit a Bůh mu jeho zachránce seslal, což by ale bylo na hranici solipsizmu a člověk by vlastně existoval v imaginárním světě, který si sám vytvořil.
Až se mi z toho zamotala hlava :-)
k otazke symbolu smrti.Tá(podla mojho skromného názoru)nie je oslavovaná nikde.Aj u Abrahama sa nejedná o,,obeť”ale ide o ,,zkušku”.U Ježiša podstatne je to,čo(ako jediný)popisuje Peter v epištole Prvej 3,18-22.Oslava obživenia.Velký to rozdiel.smile.
ad 5. Ale co byste se omlouval, na tom, že máte jiný názor, není nic k omlouvání :-).
Já zase jen doplňuju ten svůj – taky se snad nemusím omlouvat, že je trochu jiný :-). Prostě někdy, než by člověk žil jako křivák a podílel se na něčem, co je mu odporné, zvolí radši smrt… to nemusí být žádná zaslepená víra, naopak, člověk může jasně vnímat, že pokud se nevzepře systému (i když ho to možná bude stát život), ublíží tak jiným lidem. Pak bychom se taky mohli ptát: nejdřív který člověk (a potom teprve Bůh, jak píšete)? Na čí stranu se postavit, jen tam, kde mi nehrozí žádné nebezpečí?
Ale z toho, co píšete dál: máte dojem, že Bůh do světa nijak nezasahuje?
Možno pre rozšírenie(Konfuciove Hovory):,,Ako sa možeš niečo dozvedieť o smrti,dokiaľ nič nevieš o živote.”
Alebo”,,..a človek ktorý je ľudský,nebude chcieť nikdy žiť na ukor ludskosti(žen) a može sa stať,že za ludskosť položí život.”(posvatenie Mena?).smile
,,pšeničný oplátek”rozobral Harris v Konci viery ako ,,ked uveríme dogmatu,že Ježíša možno zjesť v podobe oplátky,urobili ste vo svojej mysli priestor pre iné monštruozne predstavy.”(str75).