Mgr. Michaela Marksová, rozená Tominová (* 20. března 1969 Praha) je česká politička, od ledna 2014 ministryně práce a sociálních věcí České republiky, mluvčí stínové vlády ČSSD pro lidská práva a rodinu, od roku 2006 zastupitelka městské části Praha 2, členka ČSSD.

Vážená paní Marksová, měl jsem tu možnost s Vámi prohodit pár slov při Vašem nákupu na JUDAFESTu našich JEWISH T-SHIRT v JEWISH E-SHOP, kde vznikla i tato fotografie na podporu unesených izraelských chlapců a nyní i zavražděných Má možnost česká vláda jakkoliv do budoucna pomoci? A co běžný občan?

I když jsme malá země, v rámci Evropské unie či NATO jasně stojíme po boku zemí bojujících proti terorismu. Sdílím názor, že za svobodu a demokracii v naší zemi se dnes bojuje tisíce kilometrů odsud a nesmírně obdivuji a jsem vděčná všem těm, kteří byli a jsou zapojeni v našich zahraničních misích. Běžný občan se může zapojovat různými způsoby, ať už účastí ve volbách či zapojením v občanských aktivitách všeho druhu.

Vyjádřila jste se o panu Zahradilovi, že je potrefená husa, to je pro mě velmi úsměvné! Mám o něm stejné mínění, europoslanec, který podporuje Petici pro Korunu a sám byl v minulosti zastáncem EURA a vstupu do EUROZÓNY obrátil o 180 stupňů :) Nyní podle Vašeho vyjádření pro tyden.cz dokonce spolupracuje s frakcemi nacionalistů. Je podle Vás ODS rok do posledního hřebíčku do rakve?

Jak je vidět z výsledků voleb do Evropského parlamentu, protievropská pozice u nás-naštěstí –  mnoho úspěchu nesklidila. Podle mého názoru by se ODS měla rozhodnout, kam chce vlastně směřovat. Nechápu také, proč se strana, které ubývají voliči, zbaví jednoho ze svých nejoblíbenějších politiků, Jiřího Pospíšila. Je také velmi těžké obhajovat svoji politiku po dvou období u vlády, která nebyla zrovna nejúspěšnější, byla provázena řadou skandálů a navíc to druhé skončilo kvůli absurdní a neuvěřitelné love story.

Na druhou stranu – důvěru lidí teď ztrácí obecně všechny velké politické strany, ČSSD nevyjímaje.

A co Vy jako žena jak se cítíte v politice? Je potřeba mít ostré lokty? 

Členkou ČSSD jsem už 17 let. Přišla jsem tam především se zájmem prosazovat politiku v oblasti podpory rodin, práv dětí, rovnosti žen a mužů… Nemyslím si, že mám nějak extra ostré lokty, vnitrostranické dohody nejsou zrovna má silná stránka. Potřebovala jsem ale velkou vytrvalost a nenechala se za ta léta otrávit ani odradit, až se tomu někdy divím, protože práce v politice-ať už si říkáte strana nebo hnutí – je velmi časově náročná. Jenže bez politiků/političek se zákony či postoj státu vůči určitým skupinám obyvatel změnit nedají.

Jinak pohybovat se v prostředí, kde je výrazná převaha mužů, to také vyžaduje pevné nervy.

Mrzí Vás, že z občanů již odpadla víra, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí?

Mrzí, moc. Ale musím konstatovat, že to do velké míry zavinili všichni politici, kteří se za ta léta strávená v různých volených funkcích starali o veřejné statky pouze z toho pohledu, jak je se svými přáteli-kmotry co nejlépe rozkrást. Platí to pro  celé politické spektrum. Věřím, že doba se mění, že už si takové věci nikdo nebude dovolovat a když, tak jen výjimečně. Ale čeká nás ještě dlouhá cesta.

A co podle Vás na lásku Pavel Bém? Kolik asi dostal do kapsy za tunely nebo Tunely Blanka a OpenCard?

To opravdu netuším. Považuji za šílené, že kvůli Opencard byla obviněna rada a ex-primátor Svoboda, kteří ten problém zdědili a byli nuceni se s ním nějak vypořádat. Jestli se nezačnou vyšetřovat ti, kteří to zavinili, s Pavlem Bémem v čele, bude to pro lidi další důkaz, že u nás spravedlnost nefunguje.

Moje žena Klárka s několika maminkami z Lauderových škol byla s Vámi na kávě, když Vám právě volali, že jste se stala ministryní práce a sociálních věcí. Co Vám v tu chvíli blesklo hlavou? Na co jste myslela? Čím jste chtěla začít svoji vysokou politiku?

V okamžiku tohoto telefonátu už to nebylo zase tak velké překvapení. Myslela jsem hlavně na bezprostřední organizační věci-že budu muset jít s premiérem na tiskovou konferenci, co tak budu říkat, co si na sebe obléknu a jak to všechno stihnu. Později jsem jako první myslela na to, že je především potřeba znovu vrátit důvěru lidem v tuto instituci. “Moje” ministerstvo je obrovské a vyznačuje se tím, že prakticky každá žena a muž v naši zemi jeho služby někdy v životě potřebuje. Proto  dodnes považuji za prioritu lidem říci, že jsme tady kvůli nim a ne kvůli tomu, abychom si tam nakradli peníze. Vrátit ztracenou důvěru  ale vyžaduje čas.

Když jsme u Lauderových škol, Petr Karas z P3K se stal ředitelem, jak hledíte jako jeden z rodičů na tuto volbu?

Jsem velmi ráda. Už teď vnímám signály, že nový pan ředitel je schopný normálně s rodiči komunikovat (což bohužel dosud nešlo) a že bude ochoten zabývat se otázkami, o kterých mnozí rodiče diskutují již řadu let.

Předposlední otázku bych rád věnoval antisemitismu: Jaké to je být židovkou v politice? Potkáváte se s antisemitismem, nebo se o něm dozvídáte za svými zády?

Já Židovka nejsem, ale i tak jsem kvůli svým aktivitám na různých neonacistických seznamech. Nicméně ve svém širokém okolí jsem se s antisemitismem setkala snad jen jednou, u mladého muže, který když se mu to hodilo tak nahlas vykřikoval, že je hluboce věřící křesťan. Soudím, že měl především v hlavě velký zmatek.

Poslední otázka navazuje na citaci: „Včera jsem byl chytrý a chtěl jsem změnit Svět, dnes chci být moudrý a měním tedy sebe!“ Souhlasíte nebo ne? A pokud ano, proč chcete být političkou?

Citát je to hezký a člověk má určitě neustále pracovat sám na sobě. Ale jak už ve své otázce naznačujete-ti poctiví, kteří jdou do politiky s nějakými myšlenkami a ideály pracovat ve prospěch občanů a občanek dané země, je chtějí prosadit a tudíž měnit svět okolo. Bez takových lidí bychom možná dodnes žili jako ve středověku.

Autor: David Fábry