Hlavními projevy kultury jsou hodnoty, rituály, tradice a hmotné předměty. Žádná kultura není neměnná. Všechny se neustále vyvíjejí. Současně probíhá evoluce i devoluce kultur. Kultury se vzájemně obohacují v procesu akulturace. Po několika letech tavení kultur, vznikne specifická subkultura. Příkladem takového tavícího kotle kultur je Ostrava, která v době svého vzniku přivítala nové obyvatelstvo různých národností.

Existence tavicích kotlů ovšem neohrožuje žádnou z kultur, které jsou taveny. Proces tavení ovšem musí být velmi pomalý a nenásilný. K úspěšnému tavení je třeba úspěšná identifikace se svojí kulturou tradiční i s novou kulturou tavícího kotle. Můžu být zároveň Polák a zároveň Ostravák a Čech.

V nacionálně konzervativních a komunistických kruzích si lidé často více identit neumí představit, a proto jim existence jiné kultury připadá jako ohrožující. Brojí za návrat ke kořenům, čistotu kultury a mononárodnostní stát, či nutnost výchovy nového socialistického člověka. Tyto skupiny přirozeně inklinují k totalitnímu způsobu vlády, protože  své cíle umí naplňovat jen silou.

Skutečným ohrožením kultury je právě totalitní způsob vládnutí. Kultura je pak vytyčena byrokratickou mašinérií, která drtí kreativitu a omezuje vývoj. Hodnoty jsou zestátněné. Vývoj svázaný množstvím předpisů.

Nás se to netýká!

Množná si teď pomyslíte, že nás se to přeci netýká. Žijeme v demokratickém státě, kde komunistické a neonacistické strany sice mají určitý úspěch u voleb, ale stále jsou spíše okrajovou záležitostí.

Přesto i ČR je akutně ohrožena rizikem vzniku totalitního státu, který bude určovat jedinou správnou identitu. Tímto rizikem je populismus. Zatímco extrémistické myšlenky větší popularitu nemají, tak populismus funguje velmi dobře a spolehlivě. Stačí jednoduchá hesla, slibovat změnu a lepší časy. Právě populističtí politici se dnes nejvíce těší důvěře občanů. Politická kultura je degradována na veřejné mínění. Politika již není soupeřením hodnot s hodnotami, ale soupeřením hodnot s náladou ve společnosti.

Absence trvalých hodnot u populistických stran dává prostor ke spolupráci s extrémistickými skupinami. Populismus se tak snadno stává tím, co ničí demokracii a vyšší kulturu. Caesar dá davu dá chléb a hry, zruší republiku a stane se císařem. Dosud vitální kultura se vyprázdní, ztratí svoji myšlenku, ideály. Budoucnost je zaměněna za aktuální požitek, či nízký zisk. Stejně tak se prezident českého proletariátu klaní čínskému komunismu a plive na lidská práva. A to je ten okamžik, určitý indikátor stavu, kdy vyjde na jevo, že naše společnost prochází krizí identity, krizí vize. Jako bychom ztratili ideály. Nač lidská práva? Nač demokracie? Kobliha v žaludku je tu tady a teď, bez práce. Elity se postavily na morální úroveň průměrného voliče. Nevedou lid, ale jen se vezou na vlně veřejného mínění.

Pokud tedy existuje nějaké reálně významné ohrožení kultury, tak to jsou populističtí politici, kteří postrádají vize budoucnosti a tak je stát řízen téměř pudovými potřebami davu.

Kultura bez vize je umírající kulturou. Co je vizí Čechů? Četl jsem pár pesimistických scénářů hororového konce naší kultury. Možná se tomu i tak stane, pokud budeme pohrdat vlastními hodnotami. Popřeme lidská práva, popřeme pravdu, popřeme lásku, popřeme i svobodu. Cokoliv, když z toho něco kápne. Hodnoty přeci nepatří do zahraniční politiky a natož do obchodu! Obětujeme svoji českou identitu na oltář pragmatického populismu? Ohrožují nás jiné kultury, nebo je naše krize spíše způsobena vnitřní hodnotovou vyprázdněností?

Autor: Luděk Kvapil