Teče vám do bot hošánci. Teď jde jen o to, jak to nenápadně přiznat a neztratit tvář. Tady bych se snad jedině přimlouval za to vám podat pomocnou ruku.
Měnící se rétorika ruských pohlavárů v posledních týdnech znamená jen jediné, začíná jim být horko. Po zabrání Krymu a pokusu o totéž na východě Ukrajiny mělo demokratické společenství na výběr jen tři možnosti:
1. Nedělat nic a smířit se s tím.
2. Začít válečně harašit.
3. Zavést sankce.
Sami si v minikvízu odpovíte, že 3. je správně. Sankce měly podle předpokladů přinést ovoce až někdy v roce 2015. Když se k tomu ale přidala dramaticky klesající cena ropy, tak zde máme výsledky již dnes. A tak z Kremlu od: “Sankce nás jen posílí” přes “Sankce poškozují hlavně jejich původce” slyšíme dnes “Donbas je součástí Ukrajiny”. Bohužel nabubřelá rétorika stále přetrvává a tak k tomu ministr zahraničí Ruska dodal, že musí dojít ke změně ústavy, úpravě státních svátků, autonomii a já nevím k čemu ještě. Co mu je do toho? Ukrajina je svrchovaný stát.
Ale zde se již nabízí cesta ke kompromisu, kdy Rusko upustí od svých imperiálních choutek rozšířit se nadále o východní části Ukrajiny a tyto části nějakou autonomii získají. To už je dobrý základ k jednání. Jenom doufejme, že se při tom nezapomene na Krym a nesmíříme se se současným stavem.
Co k těmto obratům Ruské politiky vedlo? Rubl několikrát prolomil psychologické bariéry ve svém kurzu vůči dolaru a ztratil vůči němu od začátku roku 45 procent. Představme si, že by česká koruna vůči Euru loni nedevalvovala o nějaké 2 koruny, ale o 11. Euro by tak dnes nestálo asi 27,50, nýbrž 36 korun. Dokážete si představit co by stál benzín, technika, zahraniční dovolená?
Ruská centrální banka zvýšila úrokové míry postupně až na 10,5 %, aby je jen o týden později zvýšila na 17%. Uvědomme si, že tyto sazby zhruba kopírují inflaci. Spořit si něco začíná být velmi riskantním podnikem. Pokud by toto tempo nárůstu klíčové úrokové sazby pokračovalo, můžeme již mluvit o hyperinflaci známé z některých jihoamerických zemí. Vezmete si v práci výplatu a než dojdete domů, má již o několik procent nižší hodnotu.
Ruský človíček si opasek utáhnout dokáže. Ale ruští oligarchové? Tady je asi zakopaný pes. Nevěřím, že Putin a spol. by byli ochotni jen tak nějak ustupovat. Ale někdo na ně přeci jen asi ty páky má.
A tak ty tolik vysmívané a zpochybňované sankce nesou své plody. Určitě tomu napomohl pád ceny ropy. Jen si tak říkám, ale tady již velice spekuluji a pouštím se na tenký led: Reagan svého času Sověty zničil mimo jiné i dohodou s Araby že sníží cenu ropy a Sovětský svaz jako jejího nejvyššího exportéra finančně pěkně podkopou. A něco podobného se děje dnes. Je to náhoda?
Autor: Tomáš Flaška
1 Komentář
Pane Flaško, vaše úvahy začínaji zprostředka. O etapu dříve začal vyvolávací proces: pokus USA + EU o rozšíření sféry vlivu na východ – do Ukrajiny. Navzdory dohodě Gorbačova s Reaganem, že západní státy nebudou expándovat na východ. A výsledek ? Tokání UA s EU a potažmo s NATO.
Vše proto, že RF je ve svazku zvaném BRICS a tento blok leží silně amíkům v žaludku. Takže se snaží zabít 2 mouchy 1 ranou: oslabit jak Rusko, tak EU – vyprovokováním jejich vzájemného konfliktu. A používají všechno možné – včetně manipulace s cenou ropy ve spolupráci se Saudskou Arábií. Předpokládám, že si pamatuje okolnosti kubánské krize, která se odvíjela v opačném gardu: Chruščov chtěl amíkům nasadit veš do kožichu ve formě raket. Nikdo soudný nevěřil, že si to USA nechá líbit – a taky nenechali.
A součanost? Kdo je hlavním věřitelem USA ? – Čína. Jaký potenciál má Čína ve Spojení s Ruskem, Indií, Brazílií, JAR ? Odpovězte si sám. Současná situace je jistě pro Rusko nepříjemná. Nepochybně má však možnosti, jak celé sankce ustát a ve spolupráci se svými partnery BRICS časem jak USA tak především EU řádně zatopit. Takže rozhodně nesdílím Váš optimisus.