V Doře, na předměstí Bagdádu, žije dnes jen desetina původní stopadesátitisícové křesťanské menšiny. K tak dramatickému poklesu přitom došlo za pouhých deset let.

Bagdád opustily rodiny, odešli mladí lidé. Otec Timoteus Issa pro deník Telegraph řekl, že ačkoliv je jeho náboženskou povinností být otcem pro zbylé věřící, i on uvažuje o odchodu.  “Všechny naše rodiny uvažují o emigraci,” komentuje situaci otec Timoteus. “Berou svůj pobyt tady jako dočasný.”

Desetiletí etnických čistek a násilí vedlo k tomu, že z Iráku odchází každý, kdo má tu možnost.

Ironií osudu je přitom Bagdád jednou z bezpečnějších částí Iráku. Čtvrť Dora je ale místem, kde ve většinově šíitském Bagdádu žijí sunnité. Křesťané jsou tu obklopeni potenciálně nepřátelskými sunnity a sunnité mají kolem sebe potenciálně nepřátelské šíity. Bohoslužby se odehrávají v poloprázdných kostelích, za barikádami a vojenskými kontrolními stanovišti. Každý měsíc, tvrdí otec Timoteus, jedna nebo dvě rodiny naloží svůj majetek na auto a vydají se na letiště, aby zkusily štěstí ve Švédsku nebo v USA.

Přestože křesťané momentálně nejsou hromadně zabíjeni – na rozdíl od tisíců vojáků, turkménských šíitů nebo jezídů masakrovaných bojůvkami ISILu – nemají na vybranou. Obyvatelé křesťanských měst v okolí Mosulu dostali, když oblast padla do rukou ISILu, 48 hodin na vystěhování. Jeden z uprchlíků si stěžuje: “V Mosulu je ISIL, tady (v Bagdádu) zase milice. Tak kam máme jít?”

I obyvatelům Dory jim vyhrožují – někdy najdou vzkaz, že do druhého dne musejí opustit svůj dům, jindy od nich chtějí výpalné.

Žena, která před podobnými výhružkami utekla ke švagrovi do Bagdádu, vzpomíná, jak ti, kdo se vloupali do jejího domu, našli její telefonní číslo.

“Vzal jsem si všechny tvoje věci, mám všechne tvůj majetek,” oznamoval jí hlas v telefonu, “jsem u tebe doma a vyhodím to to tu do vzduchu.”

“Zeptala jsem se ho: ´Jak to vysvětlíš Bohu?´ Odsekl mi, že to je mezi ním a Bohem.”

Autor: redakce Shekel.cz