Tanečky kolem služebního zákona jsou nekončící ságou. Řeklo by se, je to k pláči. Dle mě je to ale k smíchu.

Nejprve bylo potřeba protlačit do funkce ministra možného agenta STB. Tak krátce po svém zvolení prezident Miloš Zeman, aby nevypadal moc poddajně, jeho jmenování podmínil přijetím služebního zákona. A ten se začal šít horkou jehlou.

Po nějakém čase, když ho vláda i parlament schválili, tak ho prezident označil jako zkur**ný. Mezitím byl ale ministr již dávno jmenován, to jen tak mimochodem. Prezidentovi tentokrát vadili tzv. političtí náměstci, které označil za vyžírky. Na jiný problém jeho poradci nepřišli.

Teď se ale ukázalo, že podle služebního zákona bude muset končit ve funkci velvyslankyně na Slovensku Livia Klausová, kterou tam prezident Zeman jmenoval zjevně za odměnu za její podporu v prezidentské kampani. Na tuto chybu dříve jeho rádcové nepřišli.

Tak byl služební zákon z Hradu označen za hloupý.

Oni rádcové, kteří dříve kromě vyžírkovských náměstků žádnou jinou chybu ve služebním zákoně nenašli, teď hledají finty, jak zákon obejít a Livii Klausovou ve funkci udržet. Ano, čtete správně, i na Hradě se hledají možnosti jak obcházet zákon. A prý už na něco přišli.

Jeden z těch rádců, kancléř Mynář je evidentně velmi bohatý muž. Vila ve Strašnicích za pár milionů nebyla ani zdaleka jeho největší investicí. Zákon o přiznání majetku se na něj prý nevztahuje. A tak dnes majetek přiznává kdejaký místostarosta Hornídolní, ale pan kancléř na Hradě nemusí. Stačí, když je vidět s klíčenkami od ruského Lukoilu.

Teď Hrad prosazuje velmi tvrdě zákon o přiznání majetku, platný pro všechny, a ne jen pro politiky. Až bude přijat a náhodou se dotkne nějakého hradního oblíbence, tak se asi dozvíme, že ten zákon je třeba idio**ký. Nebo se dozvíme, že na toho a toho se přeci nevztahuje. Nebo bude armáda poradců hledat dírky a skulinky, jak ho obejít. Pořád dokola.

Autor: Tomáš Flaška