V minulých dnech přetřásala kanadská a americká média otázku: „Kam zmizel reverend Hyeon Soo Lim?“ Myslím, že tato otázka není úplně nejlepší, v Severní Koreji se člověk ztratit (paradoxně) nemůže, takže lze očekávat, že se reverend Hyeon Soo Lim opět za nějaký čas „vynoří“, tedy pokud se nestal obětí nějakého běžného kriminálního činu a za jeho zmizením opravdu stojí státní nebo stranický aparát.

Mnohem důležitější tedy je položit si jinou otázku, a to: „Proč asi zmizel reverend Hyeon Soo Lim?“

Na tuto otázku existuje několik možných odpovědí a já bych nerad provozoval zjednodušující psaking, takže se pokusím na základě toho, co vím, nabídnout raději více možných odpovědí (úhlů pohledu) než nějakou jednoznačnou černobílou politickou „pravdu“, která by nyní měla (mohla) účelově posloužit k nějaké antiseverokorejské propagandě.

Co o zmizelém víme? Reverend Hyeon Soo Lim je šedesátiletý etnický Korejec, který žije v Kanadě a slouží jako pastor presbyteriánské církve. Některá americká média nyní tvrdí, že to je nejvlivnější křesťanský misionář působící v Severní Koreji, ale to není vůbec přesné, to má zřejmě hlavně emocionálně zapůsobit na americké čtenáře. Přesné je říci, že reverend Hyeon Soo Lim je jeden z nejvlivnějších organizátorů humanitární pomoci v severokorejském regionu, který leží přímo na hranicích s Čínou, a že je to člověk, který má nepochopitelně silné vazby na regionální (severokorejské) úředníky stranického i státního aparátu. Tedy reverend Hyeon Soo Lim není žádný naivní křesťan, který by se na vlastní pěst vydal do Severní Koreje v naději, že tam přinese Evangelium, jak jsme to zažili v několika případech v minulých letech. Naopak reverend Hyeon Soo Lim působil od velkých povodní, které začaly na přelomu první a druhé poloviny devadesátých let minulého století, v Severní Koreji naprosto legálně a věnoval se řadě úspěšných humanitárních a rozvojových projektů, kterými byl zajímavý pro severokorejské úřady. Na druhou stranu je třeba říci, že reverend Hyeon Soo Lim nikdy nezískal od severokorejských úřadů povolení k legální práci mezi místními křesťany ani k nějaké náboženské (misijní) aktivitě. Proč? Zejména proto, že reverend Hyeon Soo Lim měl (logicky) osobní i ekonomické vazby na jihokorejské křesťanské skupiny, které se pokoušejí o nelegální šíření politicky podbarvených křesťanských materiálů do Severní Koreje, a reverend Hyeon Soo Lim se od těchto skupin (jejichž peníze průběžně používal) nikdy nedistancoval. Proto byl reverend Hyeon Soo Lim pro severokorejské úřady sice přijatelný jako realizátor humanitárních projektů, ale nebyl v žádném případě přijatelný jako reprezentant křesťanství, kterého by nechali svobodně kázat. Mezi reverendem a severokorejskými úřady tedy panoval kompromisní stav. Severokorejcům bylo sice jasné, že se reverend Hyeon Soo Lim bude pokoušet navazovat a udržovat kontakty mezi místními křesťany, ale neposkytli mu platformu pro masovou misijní práci, byl však pro ně velmi zajímavý jako zdroj peněz a materiální pomoci, takže mu nezavřeli do Severní Koreje dveře, a on se povolení k oficiální křesťanské činnosti nesnažil získat.  Reverend Hyeon Soo Lim navštívil za posledních dvacet let Severní Koreu více než stokrát během různě dlouhých pracovních cest. Znal perfektně místní poměry, věděl (měl by vědět), co si dovolit může a za co se může (bez ohledu na materiální význam, který zemi přinášel) dostat do problémů, které mohou skončit uvězněním. Reverend Hyeon Soo Lim pomáhal v Severní Koreji budovat sirotčince, zásoboval rýží a dalšími základními potravinami domovy pro seniory a některá zdravotnická zařízení a také přinášel do země pravidelně finanční prostředky i jinou materiální pomoc, čímž si vytvořil silné vazby na některé úředníky v regionech i v hlavním městě. Jako každý, kdo opakovaně překračuje severokorejské hranice, si však musel být vědom rizika, že svoboda jednání cizince pohybujícího se v této zemi je omezená. Udělal někde fatální chybu? A pokud ano, jakou? Víme, že vstoupil na území Severní Koreje na konci ledna 2015, věděl velmi dobře, že severokorejské úřady zavedly kvůli ebole karanténu pro cizince a že se tedy může na cca 25-30 dní ocitnout ve zdravotní izolaci, a i přes toto riziko, že bude izolován, hranici z Číny do Severní Koreje překročil. Už tento krok se jeví jako nelogické – sporné jednání, jako by potřeboval v Severní Koreji být bez ohledu na to, že jeho pohyb může být kvůli karanténě záhy radikálně omezen. Ale proč?

Jako první možnost toho, co se mohlo stát po překročení hranic a co ho mohlo připravit o svobodu, je to, že telefonoval. Tuto věc berme jako fakt. Krátce po překročení hranice se spojil s lidmi z jihokorejské organizace Durihana a informoval je, že po překročení hranice obdržel zprávu (jakým způsobem neupřesnil) od úřadů (jakých neupřesnil také, ale to je v Severní Koreji běžné) v Pchjongjangu, že se má dostavit k mimořádnému jednání, a proto mění svůj původní program. Tento telefonát se mohl stát pro další události určujícím a mohl paradoxně změnit i to, že si s ním původně severokorejské úřady přály jednat. Nevíme přesně, na jaké číslo volal, a Durihana není v této věci ochotna poskytovat podrobné informace, ale je tu několik možností. Reverend Hyeon Soo Lim měl pravděpodobně čínský mobilní telefon, přes který se lze dovolat přímo do Jižní Koreje nebo přes který se dovolal do jednoho ze tří center, která Durihana provozuje přímo v Číně (Hunchun, Tumen a Wangqing). Pokud by tento hovor zaznamenaly severokorejské bezpečnostní služby a byly by schopny zároveň také identifikovat příjemce hovoru, pak by to mohlo být fatální, protože Durihana je chápána severokorejskými úřady jako velmi nepřátelská a pro státní bezpečnost nežádoucí (nebezpečná) organizace, která se podílí na organizování nelegálních přechodů severokorejských hranic. Pokud tedy reverend Hyeon Soo Lim opravdu této organizaci telefonoval (nejsme schopni to ověřit, přijímáme jako fakt jen to, že sama organizace Durihana telefonát přiznává), pak se samozřejmě v Severní Koreji dopustil dvojího protiprávního jednání: smlouval se s nepřítelem státu a používal k tomu nelegální komunikační zařízení – neboť cizinci smějí používat jen mobilní síť severokorejského operátora Koryolink, který je sice poněkud drahý pro turisty, ale kterého běžně používají všichni lidé, kteří do Severní Koreje jezdí pravidelně (pracovně). Očekával bych, že reverend Hyeon Soo Lim bude při četnosti svých pracovních cest používat automaticky služeb Koryolink, na straně jedné a na straně druhé bych očekával, že musel vědět, že přítomnost jiných (z hlediska státu nelegálních) telefonů je v příhraničních oblastech s Čínou nyní velmi přísně sledována. Reverend Hyeon Soo Lim musel vědět, že severokorejský bezpečnostní aparát technicky dokáže nelegální telefony rychle zaměřit a že v důsledku toho dochází k pravidelným zatčením osob, které takové volání nelegálním telefonem provedou. Proč tedy naprosto nelogicky riskoval takový telefonát, a navíc proč zrovna takovému příjemci, jako je organizace Durihana? Co bylo tak důležitého v jeho původním programu, že zrovna této organizaci potřeboval oznámit, že tento program musí změnit? A nevyprovokovali jej Severokorejci k takovému kroku záměrně?

Je tu však ještě druhá možnost, a to ta, že jej Severokorejci skutečně potřebovali dostat až do Pchjongjangu a nechtěli riskovat, že zemi opustí dříve nějakým „oknem“ na hranici, které provozuje právě Durihana. Reverend Hyeon Soo Lim se tak chytil do pasti v rámci případu, ve kterém sice nehraje hlavní roli, ale může být i tak pro severokorejské úřady důležitější (možná jako klíčový svědek nebo jeden z dalších obviněných) než materiální prospěch, který z něho země dlouhodobě měla. Jde o případ, jehož začátek již známe. Všichni, kdo se Severní Koreou dlouhodobě zabýváme, máme v paměti mimořádně nebývalé, veřejně provedené a mediálně pokryté zatčení Jang Sung-taeka v prosinci 2013. Jang Sung-taek (Chang Sŏng-t’aek – Čang Song-tchek) byl strýc současného vůdce Severní Koreje a švagr bývalého vůdce Severní Koreje, zastával funkci místopředsedy (všemocné) Komise národní obrany a jevil se jako naprosto nedotknutelná osoba, přesto byl na konci roku 2013 z funkce nečekaně sesazen, následně rychle odsouzen za vlastizradu a popraven. Jak to však souvisí s tím, že nyní zmizel reverend Hyeon Soo Lim? Na první pohled nijak, ale jen na první pohled. Reverend Hyeon Soo Lim a Jang Sung-taek se znali, setkávali se a měli společné známé. Většina humanitárních aktivit, které reverend Hyeon Soo Lim organizoval, se odehrávala v pohraničních oblastech s Čínou. Ve stejných oblastech měl řadu zájmů i Jang Sung-taek. Oba přicházeli do kontaktu s místními vedoucími představiteli vládnoucí strany i zástupci státního aparátu. Zrada, kterou Jang Sung-taek spáchal, samozřejmě nespočívala v tom, že netleskal s dostatečným nadšením při projevech mladého severokorejského vůdce, ale v tom, že systematicky okrádal stát. Ve spolupráci s lokálními představiteli, s těmi stejnými, se kterými se pracovně setkával i reverend Hyeon Soo Lim, dojednával Jang Sung-taek způsoby, jak pronajímat (nevýhodně pro stát) zlaté doly některým čínským společnostem. Zisky z těchto pro stát nevýhodných pronájmů dolů a licencí na těžbu mělo více lidí. Vyšetřování prováděné v roce 2014 prokázalo existenci tajných kont formálně zřizovaných úřadem, který řídil Jang Sung-taek, ale také dalších kont úřadů a podniků na regionální úrovni. Stejně tak se ukázalo, že někteří lidé měli v držení nečekaně velké množství zlata. Severokorejský bezpečnostní aparát v průběhu roku 2014 zaznamenal opakované pokusy o vyvezení nelegálně drženého zlata ze Severní Koreje, ale ne všechny tyto pokusy dokázal včas zastavit. Někteří lidé začali mít v Severní Koreji velmi horkou půdu pod nohama, tito lidé mohli vědět, že reverend Hyeon Soo Lim má kontakty na organizaci Durihana, a mohli jej využít k tomu, aby jim s pomocí této organizace pomohl zmizet, a to i s nelegálním majetkem – o kterém mohl, ale také nemusel, vědět… Pokud se měl s někým z těchto lidí setkat a pokud měly severokorejské úřady podezření, že se podílí (nebo má podílet) na nelegálních přechodech takových lidí ze země, pak nečekané pozvání k pracovnímu jednání do hlavního města mohl být tah, aby se reverend Hyeon Soo Lim dostal do časové tísně a jednal ve stresu. Pokud on opravdu následně kontaktoval organizaci Durihana, tak proti sobě (a nejen proti sobě) možná poskytl severokorejským úřadům nějaké důkazy. Existuje však i úvaha, že obchody kolem těžby a zpracování zlata, které prostřednictvím lokálních úředníků zajišťoval na severokorejském území Jang Sung-taek, pomáhal v Číně dojednávat a zprostředkovávat reverend Hyeon Soo Lim. To by pro něho samozřejmě mělo hrozné důsledky. Já osobně se raději přikláním k názoru, že byl vtažen do hry lidí, kteří nemají žádné svědomí a kteří se jej rozhodli (pro jeho víru a idealismus) využít, aby s nelegálně nashromážděným bohatstvím utekli ze Severní Koreje dříve, než se komplikované policejní vyšetřování dostane na stopu i jim.

Já se modlím, aby reverend Hyeon Soo Lim byl v tomto komplikovaném případě spíše obětí než aktivním hráčem a aby se dostal na svobodu, zpět domů ke své rodině…