Martin Vinš (narozen 1984 v Praze) je nejmenovaným (my víme, že se jmenoval sám – smile) šéfem digitální firmy Clocan.cz, můj bývalý kolega z digitální firmy Effectix.com s.r.o a co týká přátelství, myslím, že jsme dva kolegové, kteří jeden druhého vzájemně respektují, nicméně společné pivo až na pár výjimek nerealizují.

Martine, náš společný cca pětiletý vztah jsem ze svého pohledu vylíčil v perexu, doplnil bys to něčím prosím?

Určitě to doplním nejprve poděkováním za tento rozhovor. Děkuji. Jsme dva bývalí kolegové a opravdu se navzájem respektujeme po pracovní stránce, i když jsi v podstatě přímá konkurence. A to je právě to, co se mi líbí u nás v Clocanovi. Spolupracujeme s mnoha bývalými kolegy, freelancery, obchodníky, programátory nebo grafiky které si ale hodně vybíráme. Pokud něco dělat neumíme, nechceme nebo na to už nemáme kapacity, doporučujeme s klidem někoho jiného. A tohle se podle mě za poslední 2 – 3 roky výrazně posunulo. Vůbec necítím takové to nepřátelské prostředí plné mnoha „odborníků“ na marketing, kteří si navzájem škodili u klientů. Mám pocit, že se toto hodně zlepšilo. Profitují z toho všichni, hlavně klient.

Založil jsi digitální agenturu; dovolil bych se říci vzhledem k tomu, jak Vás sleduji na sociálních sítích, že je úspěšná; je i Tvůj osobní život úspěšný? Jaké prožíváš období ve vztahu k práci, rodině, přítelkyni?

Clocan je na tom přesně tak, jak jsem si to přál. Chtěl jsem mít Jakuba, Lídu, několik dobrých klientů, vydělat si na sebe a pokud možno nespadnout do měsíční spirály obratů, nákladů, obratů, nákladů. To se přesně děje. Spolupracujeme s lidmi, se kterými si často rozumíme i mimo práci a máme podobné názory nebo zájmy. Nemáme klienty, kteří by se s námi hádali o každou korunu nebo o výsledcích. Většinou je to tím, že takové potenciální případy už na začátku odfiltrujeme při obchodním jednání. Nebudeš mi věřit, jak je někdy krásné říkat „Ne, tohle nejde, to pro Vás neuděláme a není to o penězích“ atd.

Můj osobní život je nyní orámován velmi svérázným křížencem jezevčíka, kterému neskonale rád věnuji hodně energie (což je mimochodem možné právě a jen díky mému podnikání) a myslím, že je poměrně dobrou průpravou na děti. A na ty se už moc těším! : ).

Daří se Ti být šťastný?

Myslím, že jo. Jsem zdravý, je mi 30 let, jsem v plné síle, dělám jen to, co mě baví a ještě k tomu na sebe. Nemusím ráno brzo vstávat, abych trávil celý den (když je třeba venku hezky) v open officu, kde bych musel poslouchat nesmyslné meetingy a priority boardy a stýkat se s a mluvit s lidmi, kteří mě nezajímají. Na druhou stranu, pokud nastane případ, kdy budu muset živit 2 děti a ženu, tak mi je tohle všechno úplně jedno a klidně tam ten čas trávit budu, hlavně, že rodinu zabezpečím. Ale do té doby už snad bude Clocan zcela finančně zajištěn : ).

David Bauckmann, bývalý jednatel společnosti Effectix.com s.r.o, mi v rozhovoru na Shekelu, který byl několikrát zrevidován, povídal o „dokonalém“ nástroji AdLinks. Pokud pominu, že zmíněné rozhovor byl nesčetněkrát upravován, pozbylo to všechnu lidskost, po cca 3 až 4 letech od interview my bylo současným vedením doporučeno, abych interview z důvodů již nepravdivé informace o AdLinks, stáhl. Důvod:? AdLinks poškozují povědomí o firmě. První co mě bylo vysvětleno, že bych měl být loajální k firmě, když v ní pracuji. První co napadlo mě, jestli Němci budou pálit historii, aby za 50 let nikdo nevěděl o 2. světové válce, protože to nezapadá do Image a Ega dokonalého Němce. Co si o tom myslíš Ty?

Jsi strašně extrémní v tom přirovnání. Jo, byla prostě blbost po tobě chtít, abys nějaké informace co už jednou na tvém webu byly, smazal. Na Facebooku se taky nemaže negativní komentář i když (zdánlivě) poškozuje firmu. Online marketing se mění raketovou rychlostí. Způsoby, nástroje a metody se neustále vyvíjejí. Před 4 lety prostě v SEO „frčel“ linkbuilding pro Seznam a odkazy nějakými způsoby a nástroji řešil každý poskytovatel SEO. Adlinks byl jeden z pokusů, jak získat smysluplný nástroj pro linkbuilding v té době. A nijak bych ho nemazal z historie. Nikdy nikomu nijak neublížil. Jeho problém byl spíše v tom, že právě díky tomu bleskovému vývoji optimalizace byl poměrně rychle zastaralý (především pro více konkurenční obory) a proto už ničemu nepomohl.

Myslím, že povědomí o firmě zcela katastrofálně poškodila spíše obchodní síť a poté později management.

Neseme odpovědnost za naše činy?

Neseme. Je to jedna z hlavních věcí, která nás odlišuje od dětí a definuje dospělého člověka, kterého lze respektovat. Život je o rozhodnutích a braní zodpovědnosti za tato rozhodnutí ať jsou jakákoliv. Ten, kdo to nedokáže, je sobec. A sobec nesnáší sám sebe, tím pádem i všechny okolo sebe. A proto nikoho nemiluje. A ten kdo nemiluje, nežije.

Jako šéf SEO v Effectixu jsi měl na starosti i zaměstnance. Co si myslíš o tvrzení, že je levnější a jednodušší na každém člověku pracovat než stále na základě pocitu zkoušet další?

Záleží na konkrétní situaci a člověku. Ale spíše se přikláním jak v práci, tak v osobní rovině spíše k tomu, že je výrazně efektivnější i jednodušší na tom (zaměstnanci, vztahu, problému) pracovat, než si neustále „kupovat“ něco nového a měnit to staré s vidinou, že to bude výrazně lepší. Člověk by měl totiž začít především u sebe. Pokud mi ten první nevyhovuje, ten druhý taky nic moc a u třetího je to zas špatně, tak už je opravdu nejvyšší čas podívat se do zrcadla a začít přemýšlet.

Jak se Ti případně tato vize promítla do Tvého podnikání?

Ukážu to na příkladu. Už v Effectixu jsem měl za své kolegy Jakuba a Lídu. A když jsem se rozhodoval, zda do toho půjdu na vlastní triko a přemýšlel jsem o partnerech, oni byli jasná volba. Znal jsem je a pracovně jsem na ně v té době nedal dopustit. I když jsem třeba od rádoby HR znalců dostal jiný feedback. Vyplatilo se mi to, protože teď fungujeme rok a půl všichni 3 společně naprosto bez problémů, a to jak po stránce odborné, tak komunikační.

Jsme multikulturní web. Pociťuješ nějaké antipatie vůči nějaké skupině (náboženské, národnostní, etnické atd). Abys v tom nebyl sám, řeknu Ti i já o svém pocitu, který vzešel ze stejného vnímání světa jako IVČRN: Nesnáším Poláky a Němce. Nesnáším katolíky, a líbí se mi každý člověk, o kterém by jakákoliv skupina řekla, že je divný. Jenom samo o sobě toto konstatování by ve mně vyvolalo pocit, chtít se s ním seznámit!

Po pravdě, na tohle se mi vůbec nechce odpovídat a přijde mi to dost zavádějící otázka. Nesnášenlivost na základě náboženské, národnostní a etnické skupiny je dost hloupá a hlavně nebezpečná. Neřekl bych, že někoho nesnáším. Je to strašně silný pocit, který se v podstatě určitým způsobem blíží svému protipólu (lásce). Pokud ve mně někdo vzbuzuje silnou nenávist, dokáže ve mně vyvolat silný cit. A to se mi vážně neděje. Pokud mně jakákoliv skupina neomezuje na mé svobodě a svobodě lidí, na kterých mi záleží, tak jí moc neřeším. Spiš to obrátím. Mám vysloveně rád (a pociťuji k nim sympatie) bigbíťáky, rockery nebo pejskaře : ).

Poslední otázka: Věříš v Boha?

Věřím sám v sebe a svojí rodině. Ta je pro mě v podstatě posvátná. Takže ano, věřím v Boha, kterého pro mě představuje rodina a ti, kdo se mnou žijí ve společné domácnosti.