Židé do indické Kalkaty přišli v 18. století za obchodem z oblasti dnešního Iráku a Sýrie. Židovsko-arabskou identitu vyměnili za židovsko-britskou, stali se významnými vývozci opia a součástí obchodní smetánky koloniálního velkoměsta. V době svého největšího rozkvětu měla židovská komunita v Kalkatě na šest tisíc osob. Dnes jich zbývají necelé dvě desítky.

O synagogy a obchody se židovským majitelům starají muslimové. Internetové stránky arabské televizní stanice Al Jazeera citují jedenasedmdesátiletého Khalila Khana, který se stará o synagogu Beth El už pětapadesát let a jehož dva synové dělají tutéž práci. Rabbul Khan, pečující o synagogu Maghen David popisuje, že důkladné čištění svatostánku zabere asi týden a musí být dokončeno před začátkem šábesu. I když o sobotách všechny tři kalkatské synagogy zejí prázdnotou – pouze jediný věřící přichází před šábesem, aby zapálil světla – starají se o každou z nich čtyři muži, kteří své povolání zdědili po otcích. Jsou ubytováni v prostoru synagogy a musejí být neustále k dispozici.

Politické otřesy a války na věci nic nemění: války jsou prý daleko a kdyby židé měli něco proti muslimské víře, nenajímali by si muslimy. Respekt je vzájemný, řekl Al Jazeeře jeden z muslimských hlídačů a údržbářů synagog, který v prostorách židovského svatostánku vykonává své modlitby.

Jeho hinduistický kolega emotivně vyjádřil svou loajalitu synagoze a práci, kterou i on zdědil po otci. Položil by prý za synagogu život.

Platy těchto mužů přitom nestačí ani na to, aby v Kalkatě mohli žít se svými rodinami. Jejich mzda se pohybuje v přepočtu kolem 3.000 korun měsíčně, takže za rodinami odjíždějí jen několikrát za rok. O synagogy se starají z pocitu loajality a úcty k tradici, ale své syny už k této práci nevedou – přejí si pro ně lepší budoucnost.

Koexistence židů a muslimů v Kalkatě měla především praktické důvody. Židovské rodiny si najímaly muslimské kuchaře, protože hinduistům vadila příprava hovězího masa. Hudba a oblékání byly také podobné, zejména zpočátku, kdy si nově příchozí židé ještě drželi oděvní a kulturní zvyklosti Arabů.

Po pádu koloniálního systému většina židů odešla kvůli nejistotě a obavám ze zhoršování bezpečnostní situace. V židovské dívčí škole se dnes učí především muslimky a židovství tu připomíná už jen Davidova hvězda na školních uniformách a školní volno o židovských svátcích.