Vážení čtenáři, měl jsem rozepsán další seriál pro rubriku Náboženství. Omlouvám se všem, že dnes jej nedodám. Nedá mi to, abych nezareagoval na události ze dne 29. května tohoto roku v Olomouci, v mém současném bydlišti. Přátelé, možná nevnímáte tuto skutečnost jako já, prosím, jen uvažme, co se tedy stalo.

Sdružení Islám v ČR nechceme je v naší republice dobře se rozvíjející skupina. Má za sebou několik úspěšných petic, konferencí a jiných akcí. Po zběžném prohlédnutí webové prezentace www.ivcrn.cz jsem zahlédl i propojenost se sociálními sítěmi, především pak sítí Facebook, na který přispěvovatelé mohou zavěšovat své názory. IVČRN, tedy jak sami sebe zkracují, sdružuje občany České republiky se společným tématem Islám, víra v Mohameda, imigrační politika a podobná témata. Z externího (rozuměj vnějšího z místa pozorovatele) pohledu působí negativně vůči všem zmiňovaným tématům. Mezi další téma, na které jsem narazil, patří sekce Nábor. Zřejmě nejvíce mě zaujal požadavek na „evidenci“ mešit, jídla halal, a tak podobně. Co mi na stránkách chybí je větší fotogalerie, kterou sice sdružení má na Facebooku, nicméně i zde mně chybí více vlastních fotografií. Důležitým pramenem, jenž nedělá ze sdružení úplně anonymní organizaci je video – Záznam z ideové konference IVČRN 25.4.2015, kde je, dle mého názoru, hlavním přednášejícím pan doc. Mgr. Martin Konvička, Ph.D. Při prohledání na internetu jsem narazil na mnoho odkazů týkajících se pana docenta. Jednak je to oficiální layout na Katedře biologie Přírodovědecké fakulta Jihočeské univerzity a také například na webové stránky www.g5.cz, kde je jednostranně negativní článek proti zmiňované osobě. Pan rektor, prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., dokonce vyjádřil i politování na jednáním pana doc. Konvičky, bohužel nemám dataci. Dominantním symbolem IVČRN je obrys mešity v zákazové značce.

Skupina, chcete-li sdružení, které jsem před chvílí v odstavci výše popsal, uspořádalo dne 29. května 2015 petiční akci na rohu Horního náměstí v Olomouci proti kvótám na imigranty. Podle sdružení IVČRN byli po poledni všichni aktivisté v počtu tří, napadeni skupinou asi dvaceti studentů, zřejmě muslimů. Padla hesla například „do 15 let budete naši otroci,“ a nebo „Máme tolik peněz, že to tu celé koupíme.“ Sdružení k tomu ještě týž den vydalo jednu tiskovou zprávu, kde odsoudilo jednání zahraničních studentů. Několik bulvárních deníků vytvořilo mediální senzaci, umírněnější média pak citovala prakticky jen z tiskové zprávy IVČRN, a bulvárních médií.

Velmi děkuji také panu Martinu Dostálovi (omlouvám se za nepoužití případných ak. titulů, nenalezl jsem je) šéfredaktorovi Olomouckému deníku, který přispěl do diskuze na toto téma. Dle jeho slov nešlo zas tak o vyhrocenou situaci, spíše o provokaci ze strany IVČRN. Dále se pan šéfredaktor pozastavuje nad výroky, dle již zmiňované tiskové zprávy, které nebyly vůbec předneseny, zvláště pokud napadající studenti hovořili arabsky. Co dokresluje onu situaci je fakt, že pan Dostál byl přítomen při oné akci. Za povšimnutí také stojí jeho vyjádření o „příznivcích Adolfa Hitlera,“ kteří zřejmě na náměstí v té době petičnímu výboru sekundovali.

Zřejmě nešťastně se do této Olomoucké epizody zamotal také nynější  rektor Univerzity Palackého v Olomouci, pan prof. Mgr. Jaroslav Miller, M.A., Ph.D., který nyní musí ještě řešit ony studenty, jenž napadali stánek petičního výboru na Horním náměstí v Olomouci. Dle jeho slov bude mít promluvu se všemi, a to takovou, že sdělí zahraničním studentům, dovolím si citovat…„že takto se u nás to (názory, polemika, diskuze, svoboda slova, nesouhlas) nedělá.“ Dovolte mi nyní všem aktérům předložit svůj otevřený dopis a nejprve začnu se studenty:

Vážení zahraniční studenti, jsem poctěn, že jste si vybrali ke studiu naši druhou nejstarší univerzitu ve střední Evropě v Olomouci. I pro mne je Univerzita Palackého Alma Mater, imatrikuloval jsem a úspěšně zde promoval ze dvou studijních oborů. Krása a mladost Olomouce, jakožto velkého studentského města v naší republice, je záviděníhodná. Co však záviděníhodného není, je fakt, že se zde objeví skupina studentů, kteří naprosto bezohledně naruší tuto krásu. Vy, aktéři, kteří jste se rozhodli vzít svoji spravedlnost do svých rukou, vy zahraniční studenti, kteří jste si mysleli, že svým chováním změníte mysl ostatních jedinců, vy aktéři se zdržte prosím dál! Jak vůbec vás může napadnout, že nějaké agresivní chování, ať už se jednalo o fyzickou agresi, či přetahování se o stánek petičního výboru, bude mít nějaké smysluplné oprávnění? Kdo vám dal, milí zahraniční studenti, právo takto se chovat ke svobodným občanům této republiky? Vždyť i vy jste zde svobodni. I vy zde máte tolika práv, že ani ve svých zemích nemají tolik možností vaši krajané, jako vy cizinci zde! Prosím a slušně vás žádám – jste zde, v jedné z nejbezpečnějších a nejtolerantnějších zemi v Evropě – nekažte jí tuto pověst tím, že budete zasahovat do práv občanů této země. Vy jste se řádně zapsali jako posluchači Univerzity Palackého v Olomouci a byli jste přijati a imatrikulováni. V tu chvíli jste obdrželi obrovský balík práv, výsad, ale také povinností. Jednou z nich je také neporušovat zákony této země a neničit pověst své Alma Mater. Vždyť vy jste své univerzitě uštědřili políček! Vážení studenti, dokážete si představit, že by občan naší republiky burcoval a agresivně se choval na území vašich států? Určitě by to neskončilo pouze u přátelské domluvy, jako to skončí u vás po rozpravě s panem rektorem. Jste-li všichni alespoň trošku muži, omluvte se veřejně a již žádnou takovou akci neopakujte.

Nyní bych s vaším dovolením, milí čtenáři, přešel k názoru a otevřenému dopisu pro sdružení Islám v ČR nechceme k akci, kterou konali:

Vážení občané, jež jste sdruženi v rámci IVČRN, vážený petiční výbore ze dne 29. května tohoto roku. Vážím si, že dodnes existují lidé, kteří dokáží plně užívat svých práv a svobod. Jsem potěšen, že i nyní jsou občané, kteří se nebojí za svoje názory, avšak v demokratickém duchu, bojovat, například veřejnou peticí. Čeho si ale nevážím je fakt, že mnozí, stejně jako vy, těžíte z tendenčních a populistických názorů této země. Na místo konstruktivního a smysluplného návrhu řešení křičíte do tmy prázdná hesla. Tak prázdná, že by nemělo cenu ani o nich psát, leč má. Nevím, zda li jste si toho vědomi, IVČRN, nebo to děláte přímo se zlým úmyslem, ale regulérně na sebe nabalujete různé extrémistické živly a nutíte názory většině. Bohužel většině, která má omezenost informací, a z toho vy zneužíváte. Přitom vaše akce jsou, vážení, naprosto zbytečné. Nežijeme za starého Rakouska, kdy petice znamenala sice postih, ale také burcování mas. Jsme v době, kdy na internetu a na veřejnosti vznikne stovka petic. Myslíte si snad, že to něco změní? Kde, křesťané odpustí, kde to sakra žijete? Na poušti snad, nebo tu poušť vnucujete všem ostatním? Místo toho, aby jste poukázali na slabosti našeho a evropského politického a sociálního systému, tak hledáte své oběti, kteří se již tak bránit nemohou. A pokud se bránit nemohou, tak jste hrdinové. Pokud by, nedej Bože, snad sem vtrhly jednotky Islámského státu, budete buďto první, co utečou „za kopečky,“ nebo se k IS kolaborantsky přidáte. Brojíte proti imigrantům. Super vize, ale brojíte proti těm, co již nemají co ztratit. Naprosto je chápu, pokusí se nastoupit na loď, která je doveze do Evropy. Snad zde se budou mít lépe, nebo zemřou. Co je ovšem lepší, zemřít doma, nebo při pokusu něco změnit? A vy se navážíte do těchto lidí. Ano, bojujete proti těmto lidem a strháváte občany ke stejnému. Vůbec pak nejdete proti systému, který umožní imigrantům vstoupit na evropskou půdu. Vůbec vás nezajímá, že takto rozhodli úředníci v Evropě. Hledáte nejslabší článek, aby jste ukázali prstem na viníka. Zbabělci jste!

Do třetice všeho dobrého. Rád bych svým článkem také napsal otevřený dopis rektorovi Univerzity Palackého v Olomouci, panu profesorovi Millerovi:

Vaše Magnificence, pane rektore, jsem rád, že jste hlavou naší starobylé univerzity. Velmi si vážím Vašeho přístupu k univerzitě jako celku. Zasazujete se, mimo jiné, také o větší zahraniční mobilitu našich studentů a také za otvírání se naší Alma Mater širší veřejnosti. Vůbec Vám nezávidím situaci, do které Vás zahraniční studenti dostali. Nejsem tendenční a nebudu horlivě tvrdit, že všichni zahraniční studenti jsou zlí a agresivní. Vždyť kolikrát cestuji se svoji tříletou holčičkou tramvají po Olomouci a na zastávce společně se mnou čeká skupinka mladých lidí. Slečny jsou zahaleny v šátcích, kluci mají zase odlišné oblečení, podobné rouchu. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by měli být mně nebo mému dítěti nebezpeční. Sám jsem mnoho podobných potkával také na chodbách fakulty. Jsme přeci všichni lidé, z pohledu biologie patřící do jedné jediné skupiny. Velmi mě ale znepokojila ona událost. Ať mohou být aktéři IVČRN jakkoliv tendenční, hloupí a omezení, plně využívají práva naší demokratické společnosti. Ano, naše společnost není ideální, není z mého pohledu ani dobrá, spíše ji vnímám jako zkaženou, přesto – v duchu pana Voltaira či pana Diderota – si plně vážím všech práv, které máme. A o to více mě může rozhořčit akce oněch studentů. Vaše Magnificence, pane rektore, možná by bylo vhodné, byť jsem si vědom toho, že jste manažerem celé univerzity a do správy fakult zasahovat prakticky nemůžete, svojí autoritou, kterou bez pochyby máte, více zdůrazňovat všem posluchačům, že mají nejen svá práva, ale také povinnosti. Možná by pak příště nemuselo dojít k tomu, k čemu došlo.

Děkuji všem, kteří si můj článek přečetli. Nyní by se snad hodilo výstižné moudro, které by mohlo uzavřít olomouckou epizodu. Neřeknu vám jej, raději přidám jednu anekdotu:

Na osamělé farmě daleko od civilizace večer zazvoní tři pocestní – žid, muslim a Kalousek. Farmář jim otevře a oni ho prosí, jestli by u něho nemohli přespat. “Můžete, ale v domě mám místo jen pro dva. Třetí bude muset přespat v maštali.” “Já tam můžu spát”, říká muslim, “jsem zvyklý na nepohodlí.”  V noci zvoní zvonek, farmář jde otevřít a za dveřmi muslim: “Já jsem sice slíbil, že přespím v maštali, ale nikdo mi neřekl, že tam bude kráva. Promiňte, ale já fakt nemůžu spát v jedné místnosti se zvířetem.” “Mně kráva nevadí”, říká žid, “já tam přespím, aby nebyly problémy.” Za chvíli opět zvoní zvonek, farmář jde otevřít, za dveřmi je žid a říká: “Mně kráva opravdu nevadí, ale je tam taky prase. Nezlobte se, ale já nemůžu byt v jedné místnosti s něčím tak nečistým, jako je prase.” “Prosím vás, to je toho,” ozve se Kalousek. “V maštali budu spát já a hotovo. Dobrou noc!” Za pět minut se ozve dlouhé, naléhavé zvonění. Farmář jde otevřít … a za dveřmi stojí kráva a prase…

Děkuji