Vládnutí, jakékoliv (ve firmě, v rodině, v zemi), s sebou vždy přináší autoritu (ať už respektovanou či nikoliv) a poddané.

Můžeme si v podstatě myslet o Babišovi, co chceme, nicméně jednou ze základních praktik obchodníka je, že když se dostane do úzkých v jednání třeba s arogantním klientem, a chce z toho vyjít s grácií, má dát delší pauzu ticha, upřímně se potenciálnímu zákazníkovi podívat do očí a pomalu si představovat, jak asi vypadá jeho zpocený obličej, když zrovna vykonává potřebu na záchodě. Pokud to obchodník dokáže, vykouzlí se mu postupně na obličeji pravdivý úsměv, kterým na již tak pravděpodobně zpackané obchodní schůzce, z níž asi nic již nebude, rozpoloží právě arogantního klienta.

Proč o tom píši? Babiš nám svým čůrajícím a možná i správně načasovaným tweetem chtěl říct jediné: jsem miliardář, jsem vysoký státník, ale jsem jako Vy. V podstatě se chtěl ukázat v jiném světle, než v roli korupčního politika, protekčního Bureše, zneužívajícího dotace ministra Agrofertu – chtěl nám ukázat: jsem jeden z Vás! A povedlo se! Vyvolal sice vlnu odporu a znechucení, ale až opadnou první bouřlivé diskuse o vhodnosti takovéto prezentace pro politika,, bude spíše znázorňovat lidskost a obyčejnost, kterou on teď potřebuje v masách vyvolat!