Vzpomínám si na hodiny zeměpisu a neustále omílání informace, že ja africký kontinent je chudý. To samé se opakovalo při večeři, když mi jako malému říkali, “jez, co by za to jídlo dalo dítě v Africe!”  Vzpomínám si, jak jsme si to říkali se spolužáky i mezi sebou, když třeba někdo vyhazoval UHO s masem a knedlíkem na umaštěném tácu, který se otíral stejným hadříkem jako záhyby tělesa topení od prachu.

Přesto (když si na to všichni zavzpomínáme i s různými vtipnými či nehezkými myšlenkami) věřím, že se shodneme, že při ukázce černošských dětí z Afriky s oteklými bříšky, jsme byli rádi, že máme to štěstí, že jsme se narodili v lepší zemi, i když tehdy ne v jedné z těch lepších, přesto máme fajn život. Jim to nikdy tak souzeno nebylo.

Nyní se svět dává do pohybu, reaguje na dnešní dobu a změny se dějí tak rychle, že nestíháme na všechno reagovat  adekvátně, s rozmyslem tak jak by se čekalo od rozumného člověka v 21. století, jež je poučen minulostí. Přesto to jídlo, které sem tam končí v popelnici u všech lidí v Čechách, jednou zplesnivělý chleba, jindy šunka která má den po expiraci atd., v nás již nevyvolává pocit viny, že by ji byl někdo mohl sníst. Stal se z nás stejný materiálistický konzument, jakým jsme třeba dříve pohrdali. Ale co kdyby místo přeplněných košíků plných nepotřebných potravin pro naše chuťové buňky ovlivněné reklamou, které i já jím (ale s rozmyslem), třeba v podobě hermelínového salátu s bílým rohlíkem, místo peněz, které nadarmo utrácíme, jsme více pomohli (třeba i málem), těm nafouklým černošským bříškám, které třeba plný obchod potravin ani neviděli.

A víte o tom, že podle mezinárodního genetického testu provedený maďarskou společností YRBAF a.s., jsou nejkrásnější děti ze zplození černošky/černocha a genetického Čecha..??!