Nová studie z univerzity v izraelské Haifě dokazuje, že emoce přímo ovlivňují proces učení a paměť.

Původním účelem studie bylo změření elektrické aktivity, která se v mozku odehrává během formování sociální paměti. Dr. Shlomo Wagner, který studii v neurobiologickém oddělení univerzity vedl, říká: „Zjistili jsme, že různé emoce způsobují, že mozek funguje jinak a na jiných frekvencích.“

V první části studie, kdy vědci zkoumali elektrickou aktivitu krysího mozku během společenského chování, objevili silnou rytmickou aktivitu, odpovídající míře rozrušení zvířete. Tato aktivita byla nejsilnější během prvního setkání dvou krys, které se předtím neznaly. Šlo přitom o synchronní činnost těch oblastí mozku, které jsou spojeny se sociální pamětí.

Při dalším setkání týchž krys ale rytmická aktivita mozku i míra koordinace mezi různými mozkovými oblastmi už vykazovala nižší intenzitu. „Jinými slovy,“ říká doktor Wagner, „distinktivní oblasti mozku pracují během prvního setkání dvou zvířat intenzivně a vysoce koordinovaně. Je to skoro,  jako by mozek pracoval podle specifického komunikačního protokolu, přesně řídícího a koordinujícího různé oblasti. Když se zvířata seznámí, rytmická aktivita poklesne a koordinace mezi různými částmi sítě vymizí.“

Studie prokázala, že rozrušení ze společenské interakce s neznámou krysou vytvořilo vysokou úroveň synchronizované rytmické aktivity mozku a že tento faktor zjednodušuje tvorbu společenské paměti. Jde o spojení mezi pocity vzrušení, rytmické aktivity ve specifických částech mozku a kognitivním procesu formování paměti. Při společenské interakci se známými zvířaty se tyto úkazy už neobjevují. Doktor Wagner se domnívá, že těmito skutečnostmi se dá vysvětlit také to, proč si lidé pamatují hlavně první setkání se svým (tehdy budoucím) přítelem nebo partnerem.“

Po zjištění, že sociální paměť souvisí s rozrušením, se vědci snažili ověřit, zda se stejné oblasti mozku dají přimět, aby reagovaly stejně, ale na jiné druhy emocí. Přestože selský rozum napovídá, že by tomu mělo tak být, doktor Wagner tvrdí, že souvislost mezi specifickými emocemi a pamětí se najít nepodařilo.

Po vystavení negativní emoci – strachu – krysí mozek sice aktivoval stejné oblasti užívané pro sociální paměť a vyvinul silnou rytmickou aktivitu a koordinaci mezi oblastmi, ale frekvence byla jiná a rytmus pomalejší.

Aby se ujasnila přesná role jednotlivých emocí v mozku při procesu učení, plánuje Shlomo Wagner provést v budoucnosti další studie včetně těch, při nichž budou pozorováni lidští dobrovolníci.