Když se mluví o americkém lynčování, představíme si dnes většinou věšení lidí na stromy. Tento termín však zahrnuje každou vraždu nebo chcete-li, popravu bez řádného soudu, provedenou davem. Od Občanské války byly na americkém jihu lynčovány tisíce černochů. Židé se podobného osudu dočkali jen výjimečně. Právě pro tuto výjimečnost je lynčování Lea Franka v Georgii roku 1915 tak známé. A právě proto je také nesmírně zvláštní, že se téměř nic neví o lynčování Samuela Bierfielda o padesát let dříve.
Jedné letní noci roku 1868 seděl Samuel Bierfield, ve svém franklinském obchodě ve společnosti dvou černošských zaměstnanců, Lawrence Bowmana a Henryho Mortona. Když je vyrušilo bušení na zadní dveře obchodu, Bierfield zavolal, ať jdou návštěvníci předem, jinak bude střílet. Chvíli nato byly zadní dveře vyraženy a do obchodu vnikli maskovaní muži.
Majitel obchodu se pokusil uprchnout hlavním vchodem na ulici, ale tam už na něj čekalo asi deset dalších mužů, kteří ho chytili a táhli po ulici. Bierfield křičel, prosil o milost, nabízel peníze, sliboval, že z města odjede a nikdy se nevrátí. Nevyslyšeli ho.
I když už byla skoro půlnoc, mnozí obyvatelé Franklinu v Tennessee ještě nespali. Povyk je přilákal k oknům a na ulici. Radní John Burch se pokusil situaci uklidnit, ale neuspěl. Z davu se ozvaly výstřely, ulice se vylidnila. Dalších pět výstřelů už bylo určeno Samuelovi. Jeden mu provrtal bok, další čtyři mu kdosi z bezprostřední blízkosti vypálil do čela. I Lawrence Bowman byl smrtelně postřelen. Vrahové se rozešli a občané Franklinu našli Bierfieldovo tělo nedaleko umírajícího Bowmana,
Soud, který se konal o pár dnů později, dospěl k závěru, že na Samuela Bierfielda střílela „neznámá osoba“ a „podle důkazů nelze přesně určit, zda byl čin úmyslný a jestli šlo o zločin.“ Lawrence Bowmana před smrtí nikdo nevyslechl a tisk šířil verzi, že příručí byl postřelen nešťastnou náhodou. Dr. Daniel Cliff později uvedl, že Bowman říkal, že ho střelili schválně. Přežil pouze Henry Morton, který unikl přes sousední dům.
The Jewish Messenger po vraždě napsal, že „život v Tennessee lze jen těžko doporučit“ a několik dalších novin vraždu spojovalo s rychle rostoucí novou organizací, která sama sebe nazývala Ku Klux Klan.
Stopy po Bierfieldově příběhu není snadné najít. Americké židovské archívy v centru Jacob Rader Marcus o něm nemají vůbec žádné záznamy. Institut jižanského židovského života se omezil na stručnou poznámku v encyklopedickém úvodu o Nashvillu. Nejpreciznějí, na celých třech stránkách, se jeho případu věnoval historik Morris Schappes v Dokumentárních dějinách židů ve Spojených státech v kapitole nadepsané „Dvojitý lynč žida a negra.“
Pokud se dnes o případu hovoří, bývá nejčastěji vzpomínán jako „první lynč žida Ku-Klux-Klanem.“ Je pravda, že – jak vyplývá i z novinových článků té doby – Bierfield byl žid, republikán a k černochům se choval slušněji než většina bílých. To by ale samo o sobě pro jeho zabití nepostačovalo.
Samuela zavraždili na počátku období poválečné rekonstrukce, kdy se na Jihu radikálně měnily hranice společenské, politické i ekonomické.
Klan byl založen asi šedesát mil jižně od Franklinu, v Pulaski, v roce 1866. I když dnes má pověst protikatolické a protižidovské organizace, což souvisí s jeho druhou, georgijskou . letech formou z roku 1915, původní Klan, jenž zanikl v 70. letech 19. století, se soustředil téměř výhradně na zastrašování a zabíjení černochů a bělochů, kteří je podporovali. Násilí začalo až v roce 1867, ale pak se velmi rychle rozšířilo a už o rok později oficiální zprávy hovořily o „říši teroru,“ přepadání rodin, bití, bičování, lynčování, vypalování škol a vyhánění učitelů z měst.
Demokratický tisk zveřejnil v této době dopis jednoho černocha druhému, podle kterého se zdálo, že Bierfield byl zapleten do vraždy bílého farmáře Jeremiaha Ezella. Za jeho zabití prý měl Bierfield slíbit odměnu. Noviny Dispatch pak přejaly tento dopis jako důkaz toho, že šlo ze strany Klanu o pomstu a nikoli o projev antisemitismu. Pozdější vyšetřování však ukázalo, že dopis byl podvrh.
Spekulovalo se o tom, že Bierfiled mohl být zapleten do jiné vraždy nebo že by za jeho smrtí mohla stát obava z konkurence – Samuel, původem z Ruska, se po dlouhé době marných pokusů začal obchodně vzmáhat. Jeho snem bylo zaplatit věno své nedávno provdané sestře – k tomu se ale už nikdy nedostal.
Po září 1868 Bierfieldova vražda zapadla mezi stovkami a tisíci lynčů, které se na jihu odehrály v následujících dekádách. Na vrcholu období, mezi lety 1880 a 1930, docházelo průměrně k jednomu lynči týdně.
Žádný komentář