Když vychladnou horké hlavy, schovají se svaly, zase se shrnou zpět rukávy, tak si je nutno položit jen jednu a jedinou otázku: „Co je nejlepší pro ty dva kluky právě teď?“
Myslím, že pro odpověď si není nutno chodit daleko. Svou matku znají tak leda jako nějakou zajímavou a hodnou paní, kterou v posledních letech viděli tak 2x za rok, ani pusu si nesměli dát a mluvit o tom, co jsou vlastně zač, bylo zapovězeno.
Své pěstouny znají dobře, jsou s nimi již sžiti. Věřím, že vzájemný vztah mezi pěstouny a chlapci je také bezproblémový, ba přímo rodičovský. Jinak by jim je úřad do pěstounské péče nedal. Chodí do místní školy (školky), kde určitě mají kamarády, a myslím, že ani čeština jim už moc neříká. Nevím, jak jsou hmotně zabezpečeni oni pěstouni, ani nevím, jak moc je bohatá paní Michaláková, ale vezmu-li průměr životní úrovně u nás a v Norsku, tak na tom asi na severu budou lépe.
A chtít je teď vytrhnout z jejich zaběhnutého prostředí, dostat je do prostředí cizího, materiálně asi horšího, bez kamarádů, s jazykovými problémy, to by byl na těch dětech skoro zločin.
Můžeme matku litovat, dojímat se nad osudem dětí, ale snaha vrátit stav do doby před 4 roky je pro ty děti kontraproduktivní. A co je víc? Matka, nebo ty děti? Dětská psychika, nebo naše národní hrdost?
Samozřejmě úplně jinou otázkou je, proč k tomu došlo. A nyní předpokládám (ale zdůrazňuji, že ten případ právně opravdu podrobně neznám), tak jen předpokládám, že kdysi byli oba chlapci matce odebráni neoprávněně. Můžeme teď tvrdit, že pro oba kluky je lepší, když teď zůstanou tam, kde jsou, ale nic neospravedlní křivdu, ponížení, nespravedlnost a bolest, která se stala matce. A už vůbec neexistuje materiální odškodnění, které by mohlo nahradit citové strádání matky, kterou někdo připravil o její děti. A tady jsou pak tvrdá slova a činy na místě.
Matka by měla vysoudit super tučné odškodné, ale opravdu takové, že by i bohaté Norsko příště uvažovalo, jestli se mu něco takového vyplatí.
Ale především by se celá mezinárodní soudní mašinerie měla rozjet tak, aby se něco takového v budoucnu už opravdu nestalo. Norsko by mělo být postaveno na pranýř. Mezinárodní soudní dvůr by měl nekompromisně vyžadovat změnu norských zákonů, předpisů a postupů. Norsko by mělo platit jak mourovaté a mělo by se zvážit, zda je průchozí hnát pro nějaké paragrafy k soudu příslušné norské úředníky, kteří toto mají na svědomí. Mezinárodní zatykač a tím pádem pro ně nemožnost opustit Norsko, by mělo být dostatečným odstrašujícím příkladem.
To je to, o co by mělo teď v diplomacii jít. Ne o navrácení těch kluků, pro ty by to bylo asi spíše už trápení, ale o odškodnění a o takový precedens, který by v budoucnu už podobným excesům zabránil.
Autor
6 Komentářů
rikali mi leni jste necetl ?!
za soucasneho stavu by spravne reseni bylo nasledujici, deti by byly zatim u pestounu
a norska vlada by zajistila bydleni michalakove v blizkosti, tak aby s nima mohla
byt tak casto jako norsti pestouni. takto by to fungovalo nejakou dobu, deti by si obnovily cestinu
a mohly by si postupne vybrat u koho chteji zit. i kdyby zustali u pestounu, matka by jim
mohla byt stale na blizku.
matka neni prostitutka, alkoholicka, psychopat a policie to uzavrela. jenom barnevet ma ruce od h*ven.
Ano, to by také šlo. Jenom aby to nevedlo k tomu, že ty děti by nakonec žili v tom, že mají vlastně tři nebo čtyři rodiče.
Oni ti Židé když už je svezli kdysi do těch táborů si tam také našli přátele, mnozí přišli o své blízké. Neměli už domovy. A když se tak zabydleli, přece je nepustíte. Kam by šli?!………………………………………………….
Dobrý den,
zajímalo by mě, jestli autor článku má děti. Pokud by své děti obětoval jakémusi všemocnému cizímu státu potažmo zákonu jen proto, že ten mu je ukradl. Sic by mu poté vyplatil tučné odškodné a on by si pak třeba vyrobil jiné, ale byl by šťastný, protože ani děti jemu a ani on by dětem nechyběl. Osobně si myslím, že větší hloupost a opravdu se zuby nehty bráním napsat všechna jiná slova co mě napadají, jsem už hodně dlouho neslyšela. Vážený pane, triumfnul jste i Zemana.
Je špatná matka, která bojuje o své děti? Pro Boha kde to žijeme? Co je tohle za stupidní svět když veřejně prohlásí taková zhovadilost jako že je to správně? Takový hyenismus a to hyeny urážím. Jste ještě lidi?
Dobrý den. Klidně o mně napište cokoliv od srdce, já to snesu. Já tu matku lituji, to jsem snad i napsal. Já se ale ptám co je lepší pro ty děti, které už k pěstounům mají pravděpodobně stejný vztah jako k rodičům.
Domnívám se, že přesně tento cíl si tvůrci systému odebíraní dětí kladli. Aby nakonec byly děti tak zmanipulované, aby se s tím zdánlivě už nemohlo nic dělat. Ale pěstouni se celé věci účastní, ať už vědomě, nebo nevědemomě, nebo z prosté hlouposti. Nikdo však neví, jaký je jejich vztah k dětem a zda stejný bude i pokud celá věc skončí tím, že chlapci budou dáni k adopci. A je rovněž známo, že pěstounství dětěm nezajistí jistotu, to udělá až adopce a to taková, která je v souladu s právním řádem, v tomto případě norským. A to pravděpodobně nemůže být, pokud jsou Norové signatáři dohod, úmluv apod. o právech dítěte a ve všech je preferována původní rodina a právo dítěte to znát své pokrevní rodiče (nejsem si však jistá, že s tím souhlasím bez výhrad). Smířit se tedy s navrhovaným řešením – jakkoli rozumné se zdá – by znamenalo přijmout toto jednání a povzbudit k němu ostatní, rezignovat na úlohu státu chránit své občany a to paradoxně jak u nás, tak nakonec i v Norsku. Proto to všechno tak dlouho trvá, proto všichni mlží, jestli nechceme říci přímo, že lžou, proto ty podmínky pro setkávání matky s dětmi, které by nebyly možné ani v socialistickém Československu. Tam stát postupoval daleko přímočařeji (i když velmi často rovněž nestoudně), takže to bylo všem jasné i dětem. Jaké asi mohou získat děti vlastnosti v prostředí, které je založeno na lži, mlžení, podvodech a to vše pod záminkou ochrany dětí? osobně se domnívám, že řešení, které nabízí Alexandr Babic je nejlepší. Nevadí, že by děti měli více dospělích, kteří by o něm pačovali. Já jsem měla tři babičky a byla jsem na to pyšná a všechny děti mi to záviděly.