Proč méně vyspělé kmeny z arabského poloostrova svoje náboženství z historického pohledu velmi rychle rozšířily? Musíme si vzít na pomoc historické události. Arabskou expanzi výrazně usnadnila slabost dvou tehdejších mocností blízkého východu, tedy říše Árjů a východořímské říše. Korán, ústřední kniha islámu, začal vznikat v době, kdy křesťanský východořímský císař Herakleios drtivě porazil zarathuštristickou novoperskou říši^[1] roku 627 o.l. u Ninive zničil vojsko svého úhlavního nepřítele velkokrále Husrava II. a uvrhl tak říši Árjů do těžké vnitropolitické krize. Islám se počal šířit na troskách sasánovské říše, která se rozkládala ve středním východě a jejíž éra započala roku 226 o. l. korunovací Ardašíra I. v Ktésifóntu a zanikla vraždou Jazdkarta III. v roce 651 o. l. V kontextu dějin novoperské a byzantské říše historici tvrdí, že východořímský Heraklios (610 – 641 o. l.) byl prvním středověkým byzantským císařem, a kdyby jednal smírně a přátelsky vůči sasánovcům, jako jeho předchůdce^[2], tedy Maurikios (539 – 602 o. l.), který Husrava II skrýval na svém dvoře^[3], když byl krátce sesazen z trůnu, jak čteme u Evagria^[4]: […Potom si ustanovili králem jeho syna Chosroa^[5]. Proti němu se vypravil Varanus se svým vojskem. Chosroe se proti němu postavil s nevelkým počtem vojáků. Když však zpozoroval, že vojáci jej chtějí zradit, dal se na útěk. Přišel až do Kirkesia (Kirkud v dnešním severním Iráku) … poslal své posly k imperátorovi Mauritiovi^[6]. … svolil Chosroově žádosti. Přijal jej ne jako uprchlíka, ale jako hosta. Ne jako uprchlíka, ale jako svého syna. Královsky jej obdaroval a laskavě přijal. Chosroovým manželům poslal dary nejen on, ale i císařovna a imperátorovy děti …], snad by ani o téměř třicet let později nedošlo k porážce (novo) Peršanů východořímskými vojsky u Ninive. Takto oslabený velkokrál Husrav II. byl sesazen z trůnu, uvězněn a následně zavražděn. Jeho nástupce Qawad II. už nedokázal říši pozvednout a říše Árijů během následujících let podlehla muslimské expanzi z Arábie.

Islám by nemohl expandovat, kdyby nepodlehl Husrav II u Ninive, kdyby Herakleios jednal jako Maurikios, kdyby nevypukla vzpoura a vojáci by nevyzvedli na štít důstojníka jménem Fokas, neobsadili Konstantinopol a krutým způsobem neusmrtili Maurikia a jeho čtyři syny, načež Fokas nastoupil na trůn. Zatímco na východě Husrav II. využil vzpoury proti Maurikiovi jako záminky k obnovení války proti Římanům. Muslimové by ani nezískali sebevědomí, že lze s Peršany nejen bojovat, ale je i možné je porazit, kdyby Husrav II. při hranicích Mezopotámie (nárazníkové pásmo před arabskými kočovnými kmeny), nedosadil slabého místodržícího, který v roce 604 o. l. u Dhu Qaru utrpěl porážku a kdyby sásánovský velkokrál Husrav II. nezničil již kolem roku 602 svého hlavního arabského vazala, říši Lachmovců, jejíž hlavní město Híra se nacházelo v dnešním jižním Iráku.… Je těch důvodů, proč islám mohl poměrně rychle expandovat opravdu mnoho. A tu se mohu domnívat – nebýt říše Árijů vyčerpána vleklou válkou s východořímskou říší, pak by byl Muhammad ze zaostalé, zbídačelé, chudé krajiny kdesi za hranicí říše, s velikou pravděpodobností chycen, zajat, následně nenápadně a rychle popraven jako buřič a nepřítel sasánovské říše, anižby se vykonavatelé rozsudku obtěžovali s pohřbem.

Tím jsem opravdu velmi krátce nastínil historický kontext, abych alespoň náznakově uvedl čtenáře do doby, v níž Muhammadovi následovníci sepisovali hlavní knihu islámu. Jen na okraj si dovolím ještě jednou uvést, že islám by nevznikl, pokud by nedošlo k oslabení dvou tehdejších mocností blízkého východu, následně ke vnitřnímu rozkladu říše Árijů.

[1] sasánovská říše Árijů

[2] před Fokasem

[3] Theofylaktos Simokattes, Na přelomu věků, 1986, V, 3,11

[4] Evagrius Scholasticus, Církevní dějiny, 1991, VI, 17

[5] Husrav II, 590 o. l.

[6] Maurikios 539 – 602 o. l.