Jsou věci přízemní, ale nutné, tak i přízemní lidé jsou potřební. Jídlo lze považovat za potřebu přízemní, ale je nutné jíst, abychom nejenže nezemřeli hladem, ale mohli se věnovat tvůrčím aktivitám, tedy podle nás záležitostem méně přízemním.
Téměř všechny biologické potřeby lidé považují za přízemní (vyměšování, rozmnožování, příjem potravy a tekutin, atd.) a snaží se je zkulturnit, učinit příjemnými, hezčími a působivějšími, zumělečtit je, zbavovat je přízemnosti, ale ony se ty věci nezmění, i když je budeme halit do sebehezčích pravidel etikety, povrch bude příjemný na pohled, ale jádro zůstává pořád stejné, tedy pořád přízemní.
Aby lidé jádro přízemnosti zahalovali, aby zahalili to, co považují za nízké, vynalezli různé obory: například truhlář, malíř, kuchař, barman, ale i sexuolog, psycholog, právník, lékař apod., pomocí těchto činností se lidé pokoušejí, někdy úspěšně, jádro zabalovat hezkou dužninou. Tak vznikla různorodá zaměstnání podle práce a činnosti, a mezi nimi je mnoho těch, které jsou lidmi považovány za nízké, jsou potřebné proto, aby lidé mohli vykonávat i složitější aktivity, takže například pokud někdo spravuje, udržuje a kontroluje kanalizaci, tak jen proto, abychom se neudusili zápachem v ulicích, popeláři vyváží popelnice, abychom se nebrodili v odpadcích, pohřební služba pečuje o mrtvé a správce hřbitova o hroby, a zaměstnanci údržby zeleně se starají o to, aby městské aleje, parky a sady byly upravené, pěkné na pohled, pracovník údržby silnic pečuje o silnice, mosty, abychom se včas dopravili do práce, železničáři pečují o koleje a vlaky, zedníci staví domy, protože nechceme bydlet v jeskyních či zemljankách, truhláři vyrábí židle, abychom neseděli na holé zemi jako nějací barbaři, ševci vyrábějí boty, protože nechceme chodit po světě bosí a krejčí šijí šaty, abychom neběhali po ulicích nahatí, zemědělec orá, seje, sklízí, nebo chová dobytek a vyváží hnůj, řezník zabíjí hospodářská zvířata a bourá z nich maso, prodavačky v supermarketech dřou za nízký plat a doplňují zboží, abychom si doma uvařili něco dobrého a neměli jsme hlad…
Je těch na první pohled a dojem přízemních činností ohromná spousta, ale bez lidí, kteří vykonávají přízemní práce, bychom nemohli slušně žít a svobodně tvořit. Naše společnost by zakrněla.
Nemohou přece být všichni králem, prezidentem a bohatým podnikatelem ani manažerem, přesto ale o tyto posty usilují mnozí a nedosáhnou na ně. Takoví lidé jsou pak plní závisti, protože jejich duše nemá míru, ale přesto zakrňuje.
Každý člověk touží být lepším, než je, chce se zbavit své přízemnosti, to je normální, to je lidské, ale když chce, jak se domnívá dosáhnout něčeho lepšího násilím, pak už to lidské není. Už se nespojuje s duchovnem. Vydává se utrpení. Tak vstupuje realita do duše, a jak víme, duše nemá omezenou velikost. Násilím se duše zmenšuje, ale uvědomováním si pravdy o sobě a skromností, pak není duše vázaná žádnou velikostí. Zlí lidé mají duši velmi prťavou a je jedno, jakou vykonávají činnost, a duše dobrých voní, i když vykonávají přízemní činnost, dobrý člověk voní, i když pracuje v nevoňavém zaměstnání. K dobrým lidem přivoňujeme rádi a zlým se vyhýbáme, i kdyby pracovali v parfumerii.
A přesto jsou všichni a bez rozdílu toho, jakou prací nebo činností si vydělávají na živobytí anebo bohatnou, stvořeni z reality tak hrubé, že ji můžeme zachytit, ale žádný člověk není a ani nemůže být andělem, kteří jsou utváření z realit tak jemných, že jen několik vyvolených z celé historie lidstva anděly spatřili, ale normálně je zachytit nedokážeme. Andělé jsou totiž utkaní z jiné reality (hmoty) než realita (hmota, prostor, čas, rozprostřenost) v níž existujeme my lidé.
Takže až budeme lidi posuzovat podle přízemnosti jejich práce, vzpomeňme si, že i nejnižší andělé existují v bilionkrát vyšší a dokonalejší realitě, než i nejbohatší a nejmocnější lidé na Zemi.
Tam, kde jsme, bychom neměli působit divně, měli bychom se přizpůsobovat realitám, ve kterých se momentálně nacházíme, měli bychom si uvědomit, a nestydět se za pochopení toho, že i přízemní lidé jsou potřební. Potřebujeme se všichni navzájem.
V kontaktu s dobrými lidmi může nastat podivný okamžik – hrubé jezení (přejídání) – chceme přivoňovat k jejich duši, kochat se vůní jejich duše až se přejíme. Ale to není vina těch dobrých, naše duše je scvrklá a snadno se proto přejí. Ale napravováním se scvrklých duší zbavujeme, osvobozujeme se, pak se můžeme těšit z blízkosti s dobrými lidmi, aniž bychom se přejedli.
Představme si například lidstvo jako oheň. Z plamenů létají jiskry. Některé jiskry jsou červené, jiné žluté a některé i bílé, hnědé a dokonce i černé, byť mají jiskry různé barvy, pořád jsou součástí míry ohně.
Ale přízemní jiskry neexistují, jsou ovšem lidé, kteří vymycují svoji duši ze světa živých, oni mají duši tak scvrklou, že skrze ně do světa vhrnuje vší nečistota nečistých sil. To jsou ti, kdo vkládají nad plameny páchnoucí věci. Ti nežijí v realitě, ale ve fikci.
Autor
11 Komentářů
Roberte díky za text, prosím ale pouze o odpověď jak se podle Vás pozná realita od fikce? Jaký je ten ukazatel? Vy?
Děkuji za komentář DAVID FÁBRY
*Svým dotazem jste mě inspiroval k článku.
* Všechny články, které jsem díky Vám mohl tady zveřejnit jsou napsány z pozice antiopresivních přístupů a pohledem sociální práce :-)
* Uvedu dva příklady kdy fikce je X, ale realita je Y
* Například fikce je, že všichni muslimové jsou zlí a realita je, že nikoli všichni muslimové jsou zlí, ale pouze konkrétní muslimové a konkrétní islámské skupiny, protože porušují základní lidská práva, právo druhých lidí na svobodný a tvůrčí život, to je realita a tu musíme vnímat jako problém
* Například fikce je představa, že všichni lidé budou mít stejný (rovnoměrně přístupný) přístup ke zdrojům. Realita je, že až 80% světové populace přístup ke světovým zdrojům nemá, to je realita a tu bychom měli vnímat jako problém a řešit ho
* Napíšu o fikci a realitě text, v konotaci antiopresivních přístupů, multikulturalismu a sociální práce
A co když fikci X věří více lidí než v realitu Y, co pak bude fikce a co bude realita? Za Váš pohled? Vy to budete určovat?
TAdy se dostáváme do diskuse ohledně elit a autority. Poklud autority a elity budou anebo jsou schopné obhájit důvod svého vládnutí a ovládání mas, pak platí jejich pravidla
Když je fikce X natolik přístupná masám a jsou se ochotné ji podřídit pak stává se realitou Y, ale na jak dlouho? Liberálně-demokratický řád trvá pár desítek let, a stává se zajímavým pro stále větší počet zemí
Dobry den panove,
s clankem se neda nesouhlasit libi, ale k diskusi:
osobne se nedomnivam, ze realita se muze stat fikci a naopak, je ale pravdepodobne, ze fikci zacnou lide verit a za realitu ji povazovat, ato prave na zaklade autorit a elit. Nicmene, cisar, bez ohledu na to jak to vnimame, budu nahy stale. Jak poznat pak to, jestli nahym je? Strcit ho do salaria a posoudit vysledne opaleni, ponevac jako nahy by mel byt opalen vsude stejne. To je velice jednoduche vyjadreni, zcela pragmaticke a prizemni (nemyslim to ve spatnem smyslu slova ani v reakci na clanek). za realitu povazuji vyroky, kterym nejde uprit platnost; za fikci, vyroky neplatne. Zabiva se tim veda zcela pragmaticka – matematicka, matematicka logika, ktera popisuje zpusob, jak urcit platnost nebo neplatnost vyroku, jednim ze zpusobu je napr negace. Uz je to dlouho, ale je to zajimave. Samozrejme vysledek neopaleni zavisi (v pripade ze obleceny je) na materialu, kvalite pokozky, obsahu melaninu atd, ale ma se zato, ze v pripade ze nahy je, bude jeho opaleni pravidelne po celem tele ( negace vyroku) Filozoficky se pak da jeste rozporovat kdy ze je nahy a kdy uz je obleceny.
K liberalni demokracii. Souhlasim s tim ze se stava zajimavym. Myslim, ze je to nejlepsi zpusob fungovani spolecenstva lidi. Ne proto, ze je nejefektivnejsi, ani nejbezpecnejsi, neni dokonce ani nejstabilnejsi. Ale proto, ze je nejspravedlivejsi. Vyhovuje nebo nevyhovuje ve svych detailech vsem stejne. a pak ma dalsi vlastnost: jeji teze jsou jednoduche.
take jsem nasla dalsi inspiraci.
k multikulti: planuji take o ni psat, bude pro mne zajimave strovnani, i proto, ze vy se k problemum stavite z pohledu fylozofickeho, ja z praktickeho, pragmatickeho.
čo by sa dalo ,,usúdit"v prípade vybitého,pokazeného,vypnutého solária?(Z výroku sa nedá posúdit stav solária.)
stalo by se to ze by jsme povazovali nepravdu za pravdu . (nebo opacne) logika a zpusob a argumentace logicka k prokazani pravdy a nepravdy (to je to solarium v tomto pripade) je nezbytne nutna.
Doteraz som si myslel,že v logike a zpôsobe a argumentácii logickej ,,platí" a nie ,,že považujeme".Takže mením svoj modus ponenes a dakujem,že som sa dostal s fata morgany logickej krajiny(svojej)a prestal som byt dietatom podvrhnutým do kolísky Pravdy.Zistil som,že prijatelné a prijatelnost je lepšiou ako nejaký presvedčivý dôkaz.(aj ked možno nezrozumitelný).
Aj výrok-,,Trojuholník sa smeje"-nieje nepravdivý ale nezmyselný.(Nutnost siedmeho zmyslu-logického zraku,podla stoikov kataleptickej(jasnozrivej)logickej fantázie.)Ale žiadne považovanie.(Inak povedané solárko sa môže stat Russelovým kuriatkom,tiež považovalo..).Nashle
Danny, zdá se, že švédské kuřátko už se probírá z naivity:
"Uvolnění švédské veřejné debaty přichází poté, co švédský premiér Stefan Löfven svolal minulý týden mimořádnou tiskovou konferenci, na níž oznámil, že levice i pravice, které se ve Švédsku střídají u vlády, byly naivní při posuzování rizika islamistického extrémismu a nepřizpůsobily tomu bezpečností politiku. „Snad pro nás bylo těžké si přiznat v našem stavu mysli, že tady můžou žít lidé sympatizující se zabijáky z IS,“ pokoušel se Löfven pojmenovat kořeny té naivity."
http://echo24.cz/a/iVdzV/svedove-priznali-pristehovaleckou-naivitu-kdy-se-pridaji-nemci
…celý článek stojí za přečtení.
Je to těžké, když kuřátko nevěří v řezníka, i když těch důkazů o jeho existenci má kolem sebe habaděj. Dokonce si ho "pěstuje".
Nasadit 600 saláfistických učitelů do škol, to vážně není málo.
http://echo24.cz/a/inSqS/molenbeek-misto-kde-teror-nebuji-nahodou
Jen tak při takové rekapitulaci vzpomínám na slavný "Společný hlas" se Shehadehem. Na kázání z brněnské mešity. Větrovec – poradce atd. Zlatý Lhoťan, že řve.
Děkuji MARTINA za komenzář. Uvedl jsem příklady kdy fikce je X, ale realita je Y. vy jte přidala další příklad kdy fikce je i není X a realita je i není Y. To ale nevylučuje mou tezi v článku, tedy to, co považují mnozí za fikci X, je ve skutečnosti realitou Y
nene ja ani nechtela nic vyvracet:) ( tentokrat ne :) ) jenom jsem chtela doplnit podat svuj naroz jak je mozne poznat realitu (jev pravdivy) od fikce (jev nepravdivy) pripadne j keho dokazovani, stanovovani.