Fundamentální čtení Koránu (a je jedno, čte-li ho fundmentalista euro-americký anebo islámský) vede k domněnce, že pro „konverzi“ stačí odříkat šahádu (islámské vyznání, islámské Šema), a dál už se chovat jako muslim (tj. jako dobrý a slušný člověk).

Moji  lehkonozí a lehkomyslní přítelé tudíž právě na základě fundamentálního čtení  žertují , že když bude nejhůř, naučí se ta slova a vyznají.  „Ostatně, kdyby šlo o kejhák, je to přece záchrana života – *pikuach ha-nefeš – tak o co jde,“ tvrdívají.

Ale ono to tak jednoduché není. Učit se ta slova pro případ „záchrany života“ je zbytečné. Jednak ten, kdo je neumí dokonale, je může opakovat po někom zkušenějším a nejlépe před svědky, a jednak mu stejně nebudou k ničemu.   Je pozoruhodné, jak islám až do svého rozkmotření se se židy  opisoval tolik a do písmene právě od nich a z pramenů  jidiškajt. Vnucenou konverzi  totiž  neuznává  nejen   Panovník,  ale ani islám.

Základní problém celé šahády je ale někde docela jinde. Ona totiž postrádá totiž univerzalitu.  Jelikož šaháda  není žádným  vyznáním monoteismu, ale  vlastně jen  přiznáním se k Mohamedovi. Na základě této skutečnosti bychom možná měli v češtině začít velice striktně rozlišovat mezi pojmy „muslim“ a „mohamedán“. Jsem-li oddaný Vznešenému – a to třeba i jako panteista anebo agnostik, pak jsem chanífem či muslimem jaksi  a priori. A tato skutečnost se  pozná se podle mých skutků. Ty by měly odpovídat požadvkům, které jsou jíž dávno dávínko stanoveny pro všechny syny Noé – tedy pro celé lidstvo, jelikož ostatní synové se během potopy utopili :)

Mohu mít ale z nejrůznějších příčín potřebu být „mohamedovec“.  To je samozřejmě legitimní. Někdo je křišnovec, někdo ježíšovec, někdo mojžíšovec a někdo  mohamedovec – mohamedán. Hlavně pokud se dokáže v rámci okolností, své determinace a hlavně své vyšší  morálky chovat jako syn Noé, po nichž se vyžaduje jediné – milosrdenství a soud.

Jako mojžíšovec bych snad  dokonce ani neměl problém připustit, že „poslem  Sladkého požehnaného“ je i Mohamed. Podotýkám „i Mohamed“. Neboť každé mimino, každý „syn člověka“ je poslem Vznešeného.  Tedy i Mohamed. Je (podle šahády a podle logiky vesmíru) poslem pro své okolí. Ale pokud by kterýkoli posel upíral legitimitu ostatním poslům, dělá z Jediného jen „Jednoho konkrétního“.  Jednoho určitého  zcela specifickým „návodem k použití“ – a to pak už není  Jediný Univerzální, ale jen jeden z několika anebo dokonce jeden z mnoha.

Přičemž přidružovat je stejně špatné jako vyrábět jen jednoho exkluzivního „Jednoho“.  Je-li více „jedno-bohů“ – jeden  křestanský Otec, syn a  Duch, další  židovský Jehova a potom  muslimský Allah, pak není Boha. A naopak, je-li jen jeden „posel“  pak taky není Boha. I do pouhé Říma vede více cest (všechny), i do Jerušalajmu (kratší a delší). A milující a moudrý pozná lepší od horší. Na cestách nesejde.   A je-li poslů  (u)kazatelů cest  povícero, což je docela logické a pravděpodobné, pak platí staré dobré tradiční poučení :  „Přesvědč mne, prosím, že se moje loď potápí, a já si rád přesednu na  tu tvoji. Vždyť podstatný je Cíl a záchrana života. Ukaž mi tu díru a já ti poděkuji. Ale nezabíjej mě proto, že mě chceš zachránit. Zabíjíš tím Boha.“

Nu a jsa  poznamenán mojžíšovstvím, ba dost možná dokonce neblaze ovlivněn případnými lži-posly,  cítím v tom slůvku „přesvědč mne“ onen svobodný argumentační motiv. Jsa navzdory výše uvedenému  stále ještě plnohodnotné  stvoření boží, které repektuje a  zároveń  je neúprosně determinováno logikou vesmíru, vítím že Panovník je stejně jako já přirozený. Nadpřirozený ale ne nepřirozený. Nelogický.   Cestu Domů se nenajde  přesvědčováním  klackem či palicí, jak prozíravě vyučují Pirkej avot. Vždyť kdo se ohání „korunou modrosti“ jako bičem anebo kyjem, je zločinec.

Rozmazlen politicky korektními  kecy o rovnosti a spravedlnosti  vedenými v naší mírně fašizující, vylekané a imperiálně umírající  euro-americké společnosti (rozuměj umírající jako římské impérium před útokem Gótů a Vandalů) mi ale přijde nerovné a nespravedlivé, proč bych měl někomu platit zakát, jen proto, že se plavím neutrálními vodami na svém vlastním korábu. A vody vesmíru nepatří mohamedánům, ale pouze a jenom muslimům. Tak učí Korán. Vždyť jedině Jediný je tvůrcem i majitelem všech vod. Muslim je tedy nemůže zpoplatnit jiným plavidlům. Nu a mohamedánovi je dobré říci: „Prosím přesvědč mne, ale nenuť mne. Přesvědč mne, anebo mi dej pokoj. Bůh je  Milosrdný, Slitovný!“

A tím se dostáváme i ke kladům šahády. Lze ji vyslovit  jedině z lásky. Jinak je beztak neplatná.  Což vyučuje  i halacha islámu. Protože „častokráte a rozličnými způsoby k nám mluví  Požehnaný. V neposlední řadě pak také skrze proroky.“  Ale nejen skrze proroky. I skrze svědomí, zjevení a přírodu. Proto určitě po nikom nevyžaduje,  aby byl  nějakým prorokovcem. I posel, měl svého posla.  A žádný Panovník nemívá jediného posla v žádné z pohádek. Ani evropských, ani orientálních. A dokonce skrze přísloví a pohádky k nám promlouvá Bůh.

Šaháda ve smyslu : „Je jen Jeden Stvořitel  a rovněž  i Mohamed je jeden z jeho poslů“ je nevinná.  Vlastně docela košer. A má  své nesporné klady. Netřeba se bát islámu, protože oddanost Sladkému požehnanému určitě není na škodu. Víra je mrtvá, ale oddanost obživuje vesmíry. Netřeba se bát ani mohamedánů. Rozhodně ne více, než křesťanů a pohanů. Jsou to jen  lidé, dítka Boží. A konají buď k dobru nebo ke zlu. Jediné, co je potřeba, je dát bacha na všechny nejrůznější  -isty.  Mohamedanisty, anti-mohamedanisty a potížísty. Kvůli sobě i kvůli vesmíru. Proto to Boží – milosrdenství a soud !!!