Hnutí BDS (Boycott, Divestment and Sanction) dlouhodobě bojuje proti Izraeli a snaží se prosadit bojkot, stažení investic a sankce vůči izraelským společnostem. Někdy vůči všem, jindy vůči těm, které působí na územích osvobozených Izraelem v roce 1967.

Do hledáčku tohoto hnutí se již před drahnou dobou dostala izraelská společnost SodaStream, vyrábějící přístroje na výrobu bublinkové vody z vody kohoutkové, o níž jsme již v minulosti psali. Společnost totiž do minulého roku provozovala jednu ze svých výroben v průmyslové zóně Mišor Adumim poblíž Ma’ale Adumim na Západním břehu Jordánu. Čelila kvůli tomu kritice nejen ze strany BDS, ale i ze strany izraelských levicových organizací nebo Soudního dvora EU. Společnost dlouhou dobu odolávala, ale nakonec se rozhodla výrobní závod uzavřít a přesunout jej do Negevu v jižním Izraeli.

Zatímco hnutí BDS a levicové organizace slavily úspěch, toto jejich „vítězství“ tvrdě dopadlo na palestinské zaměstnance SodaStreamu. Ač jsou to totiž právě palestinští Arabové, jimiž se při diskusích argumentačně ohánějí, zde – zdá se – je nikdo nevzal v potaz. SodaStream totiž v Mišor Adumim zaměstnával na 600 palestinských Arabů, a to na různých i vedoucích pozicích. Společnost byla největším zaměstnavatelem na Západním břehu Jordánu a zaměstnance svážela do práce v autobusech z východního Jeruzaléma, Ramaláhu, Hebronu, Jericha či Nábulusu. Ti měli stejné pracovní podmínky jako v závodu pracující Izraelci, tedy nejenom stejné platy, které jsou na poměry na Západním břehu Jordánu nadprůměrné, ale rovněž zaměstnanecké benefity a zdravotní pojištění pro ně a jejich rodiny. Skrze SodaStream tak těchto 600 zaměstnanců zajišťovalo živobytí svých rodinných příslušníků, jichž bylo na 6 tisíc. Nadto podporovalo mírové soužití a přátelství mezi zaměstnanci a jejich dětmi. Jak v rozhovoru uvedl sám generální ředitel SodaStreamu Daniel Birnbaum: „Moje děti mají facebookové přátele mezi potomky některých palestinských zaměstnanců. Předtím mé děti osobně neznaly jediného Palestince. A podobně na tom byly i arabské rodiny.“ Mnozí spolu vzájemně slavili i oslavy narozenin.

Díky BDS a jim podobným hnutím přišli tito lidé o zaměstnání (pouze u 74 se podařilo zajistit administrativně náročné povolení pro práci v nové továrně v Negevu, kam musí denně cestovat několik hodin). Palestinští Arabové proto zuří a BDS hnutí tvrdě kritizují. Zaměstnanec Ali Jafar obvinil z omylu všechny, kteří chtěli uzavření továrny, a zároveň prohlásil, že „neberou v úvahu rodiny zaměstnanců.“ Palestinsko arabský aktivista Bassan Eid ve svém článku pro The Spectator mimo jiné uvedl, že „Hnutí BDS stojí v čele bojkotu a tím poškozuje Palestince mnohem více, než Izrael.“

Naneštěstí ani zmíněných 74 palestinských zaměstnanců nemá práci jistou. Jelikož nemají izraelské občanství, musí od úřadů získat pracovní víza pro práci v Izraeli. Ta jsou časově omezená. Původně měla platit pouze do prosince 2015, Birnbaum se však s úřady domluvil na prodloužení do února 2016, musel ale souhlasit s podmínkou úřadu, že v budoucnu nebude požádáno o další prodloužení. Vůči izraelským úřadům je silně kritický a nedovede pochopit, proč, když v Izraeli každý den díky pracovním vízům pracuje na 100 tisíc palestinských Arabů, nemůže získat jeho 74 zaměstnanců pracovní víza. Aktuálně pohrozil, že koncem února uzavře továrnu na jihu Izraele, která je největším výrobním závodem SodaStreamu, pokud jeho zaměstnancům nebudou víza prodloužena.

Podporovatelé hnutí BDS a bojkotu Izraele by se měli vážně zamyslet. Jde jim vážně o podporu palestinských Arabů nebo jen o poškození Izraele bez ohledu na následky? Příklad společnosti SodaStream názorně ukazuje, kam až bojkot vede. Nabízí se proto otázka z oblíbeného českého filmu Pelíšky: „A komu tím prospějete, co?“