Že půjde zrovinka u nás v jinak dost cizoplachých Čechách  ekumena tak mílovými kroky dopředu (zejména dnes, kdy máme všichni tolik starostí se syrskými čmoudy), to jsem skutečně netušil. Nicméně konečně můžeme jak v Krnově a Brně, tak i u nás na obci v Děčíně umístit hned vedle „aron ha-kodeš“ plastiku Ukřižovaného. Možná bez podložky (tedy bez kříže) po vzoru té ve sněmovní kapli, ale něco by tam být mělo. Jsme otevření a každý by se tu měl cítit jako doma. Hodláme tak učinit asi na Svatodušní svátky, abychom tím opět demonstrovali moderní prolínání.

Jidiškajt sice nijak nevyznává kult člověka,  takže ani rabín ani i vrchní zemský rabín není modlou. Nicméně od toho se tím vrchním a zemským stal, protože očekáváme, že toho dost ví.  I o halaše. (Tedy o židovském způsobu kráčení po téhle kouli.) Vždyť „rav“ znamená nejen rabín, ale taky mnoho – a možná že to „rav“, to větší (větší poznání, větší vliv, větší majetek) je původně i v kořenu slov „pán, mistr – rabbi“.

Nemám ani tak problém s existenci multi-náboženské místnosti ve sněmovně. I v kriminále na Mírově ji mají. Za komunistů sloužila jako skladiště prádla, po převratu jako znovu-kaple pro širokou plejádu denominací. Pravda, bez mezuzy. (Zatím!) Střídá se tam katolík, protestant i adventista a od muklů s nimiž si dopisuju vím, že je to docela zábava, jednu neděli se přihlásit na sportovní aktivity a druhou jít koukat na „panáčky“.  Předpokládám, že zhruba stejnou kuriozitou bude pro mnohé i tento meditační prostor. Architektonický návrh pana Josefa Pleskota má myšlenku a není vůbec špatný.  (Na předělávku bývalé šatny.) Jenom mi pořád uniká, proč je tam ta mezuza, kterou rebbe Sidon na trachtaci dodal. Zatímco Pleskotovým symbolům – nedokončený kulatý stůl, světlo desatera (hebrejského desatera), mřížoví mystéria a náznak pokusu učinit člověka bohem – rozumím, Sidonovu symbolu nerozumím.

Bible nás učí, že slova o tom, že právě proto, že  je BigBoss  Jediný, Jednotící a Jedinečný, je stejně tak jedinečný i každý člověk, pokud sjednocuje jednotlivé nepodstatné provázky a potůčky do veletoku směřujícímu k Jedinému, si máme dávat na veřeje vlastních domů a nevnucovat je druhým. Je snad sněmovní klubovna pro duchovno „jeho“ domem? Má tato mezuza symbolizovat naději, že bude ve sněmovně brzičko větší procento praktikujících židů? Anebo se jen hledalo, co taky-židovského, ale nenápadného a pokud možno nevinného do toho prostoru dodat? (Ale od toho jsou tu už ta Pleskotova okna…)

Neočekáváte snad, že poté, co na každém pátém řádku píšu, že to podstatné je někde v mnohem vejš, než v klubových rituálech,  by mi mezuza ve sněmovní kapli nějak nabourala vesmíry. Co mi ale hlava nebere, je to PROČ.  I požehnání pronášené při jejím upevnění je jednoznačné: „.. který jsi nám dal pokyn o upevňování mezuzy“. Ne však na křesťanské kaple s judaistickými prvky…

Možná už ale rebbe Sidonovi rozumím. Třeba chtěl do židovského pouzdra zasunout pro všech těch  několik poslanců, kteří si občas v bibli zalistují, onen důležitý vzkaz zaznamenaný na svitku uvnitř. Totiž že budeme-li vpravdě naplňovat to podstatné, co je v tóře obsaženo, přinese to zemi požehnání. Řeč symbolů je totiž  tichá a vrstevnatá. Ale proč jim to tedy nevyřídí nějak viditelněji?  A jaký vzkaz tím zároveň vysílá zpět – samotným židům? Je to přeci jen oficiální reprezentant víceméně ortodoxního směru. Tedy dědic oněch učednic, které doporučovaly, že když si zavazuješ tkaničku anebo vytahuješ trn z paty a nablízku je kříž, měl bys to dělat bokem k němu, aby jiní pošetilí a stejně nevidomí nemysleli, že poklekáš! Přesně onoho směru, který dodnes doporučuje, že když si uděláš slepici na paprice (pochopitelně na sojovém mléce!), měl by ten obal stát na stole, aby si šmíráci nemysleli …

Paní poslankyně Langšádlová s kostliveckým klapotem echt oficiálních projevů pojmenovala ten prostor jednoznačně: Je to křesťanská kaple s judaistickými prvky…  Sidonovo pojmenování jsme zatím neslyšeli. Ale právě z halachického hlediska mi jeho jednání nepřijde konzistentní. Ale třeba jen nerozumím vrstevnaté řeči symbolů. Nevěřím totiž, že by se intelektuál Sidon nechal vmanipulovat do pozice „služebního žida“ moderní doby anebo (nedej Ukřižovaný) do pozice servi camerae – služebníka koruny.

Do sněmovny se jen tak nedostanu. Ani na den otevřených dveří. A tak alespoň tiše doufám, že v tom je ještě cosi jiného. Možná je ve schránce namísto prvního svitku nikoli Šema, ale pro sněmovnu tak důležitý verš z Tehilim : „Blaze tomu, kdo v lavicích posmívačů nesedá!”