Jak čeští politikové poznávají a hodnotí islám? Je islamofobie společenský problém, nebo se jedná o nálepku, která má hanět racionální odpůrce zla? Je kritika islámu islamofobií a naopak? A proč tu kritická debata o islámu chybí? Čím to je, že islám v Češích vyvolává tolik silných emocí a proč jsou Češi z celé Evropské unie proti muslimům nejzaujatější?
Na tyto a další otázky se pokusí odpovědět přednáška PhDr. Bronislava Ostřanského, Ph.D., která se bude konat 23.6. v 17 hodin v Malém sále Akademie věd ČR na Národní 3 v Praze 1.
Přednáška bude spojena s diskusí.
Autor
12 Komentářů
Mám dotaz: bude na té přednášce spojené s diskusí taky někdo, kdo se v islámské zemi narodil, jako muslim byl vychován, a když poznal tu ušlechtilost a toleranci doslova na vlastním těle, islám opustil? Já jen, když se tak volá po vyváženosti zpravodajství, tak aby byla podmínka objektivnosti a vyváženosti splněna. A mimochodem, dějepis a literatura je můj velký koníček. Z toho, co z četby a dějin znám, mohu konstatovat, že takoví velikáni našich dějin, jako byl například Václav Budovec z Budova nebo Jan Amos Komenský, mají obrovské štěstí, že jsou už bezmála čtyři století mrtví. Jinak by se i pro ně nálepka islamofobů a xenofobů velmi pravděpodobně našla.
Elino z jakého textu usuzujete že J.A.K. by byl považován za islamofoba? Například v Labyrintu světa a ráji srdce ponejprv na pár odstavcích zlehka pofackuje židy a machometány zde:
http://www.labyrint.cz/cs/kapitola-17
aby si to potom pořádně vyřídil s bigotním prolhaným pokryteckým křesťanstvem zde:
http://www.labyrint.cz/cs/kapitola-18
To je pravda, Erichu. Ten text znám. Jenže právě k prohlášení za islamofoba stačí dnes podle mého názoru mnohem méně než to, co napsal Komenský. Hezký den i celý víkend.
Elino křesťané přeci velice rádi trpí za pravdu a navíc být dnes islamofobem je in, na rozdíl od zasraných humanistů, levičáků, sluníčkářů neomarxistů, socek atd. To je totiž jenom póza stavět se do role utiskované menšiny která dnes žádnou menšinou není.
Víte nastal převelice zajímavý jev. Totiž že některým publicistům, kteří stáli před lety u zrodu různých antiarabských antimuslimských vln dnes začíná docházet, že spustili tsunami která spláchne vše a která nejde nikterak ukočírovat. Dnes mnozí z nich začínají uvažovat a psát trochu realisticky bez hysterie a tak se vlně jimi vychovaných islamofobů zdá, že je mainstream zradil. Přitom jen část mainstreamu malinko napravuje co podělal.
Nebo Vás rmoutí, když Vás chce někdo nespravedlivě nálepkovat? Když Vy přeci nemáte strach z věřících jako takových ale jen z radikálních fanatiků nebo je to jinak?
Já se přiznám, já mám taky strach z fanatiků jenže na rozdíl od Vás nemíním hájit ty naše.
Pokud jak tvrdíte máte ráda historii, pak bych doporučil Ariho Šavita – Země zaslíbená
http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/autori/savit-ari
Erichu, tak konečně jsem tu Zemi zaslíbenou přečetla. Je to zajímavá knížka, zajímavá sonda, i když s pohledem autora bych občas měla problém, ten kýčovitý patetický naivní závěr mi byl až proti srsti, ale proti gustu…
Nicméně jsem si uvědomila, jak ten duch revolučního komunismu vcelku spokojeně v Izraeli přežívá, v takové dosti svérázné mutaci (místo kulaka arab a tak) a autor je z něho vlastně pořád jaksi urvanej, i když připustí chyby a neřekne to na plnou hubu. Ale tak je to pochopitelné, to jen my se furt rýpeme v historii a hledáme v ní pro nás nelichotivé věci, jiné národy se s tím tak nemažou…
Akorát jsem si spolu s tím objednala další knížku z Hostu, Nebudu nenávidět, možná znáte, moc pěkná, a hned jsem si na Vás musela vzpomenout, když jsem ji četla – autor, Palestinec, který se vypracoval na uznávaného lékaře, popisuje ponižující podmínky, kterým musel v utečeneckém táboře čelit, osobní tragédii, která ho díky vybombardování vlastního domu potkala, ale zrovna na zdravotníky v podstatě pěje jen chválu, izraelští lékaři mu hodně pomohli, přijali ho mezi sebe, vidí právě v této oblasti naději pro budoucnost, pro dialog a smíření… no a tak jsem si vzpomněla, jak jste hned vystartoval, že to oddělování arabských rodiček je jistě všudypřítomná židovská segregace. A taky jsem trochu zapochybovala, jestli ti obránci práv utlačovaných nevyvolávají spíš ještě větší napětí (nejsou to taky takoví skrytí revolucionáři), než že by situaci uklidnili (to si neberte osobně, spíš jsem si říkala – když i vy, který se snažíte povětšinou s klidem debatovat a zvažovat jiné názory, takto hned vyskočíte, co teprve ten méně přemýšlivý zbytek…)
Docela zajímavý je teď nový debatní klub Outrata – Kallus, zkuste aspoň tak od 1.36).
Jinak k vašemu sporu s Elinou – Komenský by byl jednoznačně dnes ocejchován jako islamofob, o tom náboženství vskutku neměl moc dobrého mínění, i v tom Labyrintu je zřejmé, že žádný "pěkný islám" na rozdíl od ideálního křesťanství neexistuje, Poutník se setkává s vysvobozujícím Kristem (po Mohamedovi ani vidu ani slechu, ten by ho podle Komenského z žádných labyrintů nevyvedl)… paradoxem ale je, že by byl Komenský patrně ocejchován i jako sluníčkář (tedy pokud můžu věřit jednomu pořadu, který jsem na to téma slyšela), protože pod vlivem vizionáře Drabíka podléhal různým klamným naivním představám – třeba že nemá cenu bránit se tureckým nájezdům, protože mohamedáni se prý u nás jistě obrátí ke Kristu a stanou se přátelskými křesťany (k mé hrůze takové vize kolují mezi křesťany i dnes, bez Drabíka). I takový velký duch měl holt svá slabá místa a chvilky.
Jo, Erichu, ještě jsem se chtěla zeptat, které publicisty jste měl na mysli, že jako zařadili zpátečku, když pozorují tsunami, co uvedli do pohybu?
Petráček, Gabal, Neff, Kamberský. Zajímavě a dle mne realisticky zčíná hovořit Andor Šándor. Možná se někam posune Irena Kalhousová a třeba i Gita Zbavitelová. Zdá se mi, jako by je některé skutečnosti zaskočily .
Principielně takový velmi smutný případ je debatující paní Netzer na Nev.Psu. Myslím že dříve pod nickem "Harpyje" držela ochrannou ruku nad Haničkou Lukešovou. Netzer je velice silně proizraelská a zároveň protirusky zaměřená. Jenže má pro tamní diskutující obrovskou vadu, protože ihned nekývne na kdejaký tam publikovaný nesmysl, který se zakládá na něčích doměnkách. A tak je najednou častována těmi nejhoršími výrazy, někteří tamní ji mají za islamofašistku ( právě Hanička Lukešová ). A přitom ona sama byla jednou z těch, kdo kdysi stál u zrodu debat, kde fakta nehrála žádnou roli. Ona pomáhala kultivovat právě takové prostředí, které ji nyní nenávidí a osočuje z něčeho, čím ve skutečnosti není.
Nebudu nenávidět mám na poličce, je to dost osobní tak si to asi dám společne s Keretem Etgarem.
Rodičky v izraelských nemocnicích mohou být jak levansté křesťanky tak také židovky z Jemenu. Pro které bude víc platit ta charakteristika, kterou jste se to dělení do pokojů podle etnicity zdůvodnila? A zároveň zcela obráceně – z Izraele do kotlinky se po letech vrací paní Bittmanová která neskutečně krásně vzpomíná na svou druhou "tchýni" z ortodoxní jemenské rodiny. Já si myslím že nějaké ty zvyky nebudou tím hlavním důvodem. Proto jsem zmiňoval onen latentní problém v izraelské společnosti. Pokud dochází k tenzím vyvolaným kvůli původu uvnitř samotného národa, pak lze celkem jednoduše odhadnout, jakou společenskou příčku obecně zaujímají v Izraeli Palestinci a co vše lze z toho odvodit.
A otupit hroty lze právě setkáváním se, byť by to mělo začít v porodnici.
Kallus Kallus no ten je velmi roztomilý. Signifikantní je 27 minuta, kdy se odvolává na mezinárodní právo a zcela přetáčí podstatu před tím padlé výtky ohledně nerovnosti Arabů a Židů. My jsme tu rozebírali porodnice, byly tu články o nerovnosti přístupu k nemovitostem, k problémům s přestěhováním se do jiného města a to na základě etnicity a v Izraeli, nikolivěk na západním břehu. Dá se mnohé zjistit o distribuci vody, reinvestic z daní do komunálních služeb podle etnicity atd.
Ale Kallus z toho elegantně vybruslí a udělá přednášku, jak Izrael dodržuje konvence protože vlastně musí, což jen s ohledem na existenci osad není pravda.
Jeho známí, a s některými si tykám, nikdy neřeknou západní břeh či okupovaná území, ale vždy v úvozovkách "takzvaný západní břeh", "takzvaná okupovaná území" a ještě ty úvozovky zvýrazňují pohyby rukou. Absolutně neuvažují o tom že by bylo cokoliv navráceno, že by si Palestinci vládli sami. Viděl jsem zajímavou reakci – jeden člověk hovořil o tom, jak je jasné že dojde k anexi, jenže pak si ke své hrůze uvědomil jisté souvislosti – palestincům z anektovaných území nechceme ani omylem přiznat stejná práva a co pak s nima. Pozabíjet to asi nepůjde, tak se budou muset vyhnat ale jak?. To tedy byl pohled – od jeho vítězoslavného rozjásaného úsměvu při představě konečně celistvého území až po skutečný nehraný úlek v jeho očích, k čemu všemu asi bude muset dojít, aby nebyl ztracen židovský charakter státu Izrael. Ale jinak je fajn, dá se s ním o lecčems debatovat.
Až budu příště při debatě o zákonnosti či nezákonnosti existence osad operovat s Kallusovou výzvou k dodržování mezinárodního práva, tak pokud mne hned někdo neschodí ze schodů určitě mne kallusovci exkomunikují z rodiny. Ti kallusovci co nepochybují o nezbytnosti anexe západního břehu, jen zatím nevědí jak zařídit, aby tam nezbyla ani arabská nožička.
No právě, Erichu, takové "odhadování" nemá někdy daleko k osočování a ono je vždycky lepší napřed dvakrát vážit než někoho z něčeho nařkneme (tady o nic nejde, k izraelským zdravotníkům se to asi nedonese, ale ony se takové věci vůbec obtížněji berou zpět, než vypouští z huby). A na druhé straně mají taky x důvodů, proč "odhadovat".
"No a otupit hroty lze právě setkáváním se, byť by to mělo začít v porodnici" – to je právě to. Setkávání se, ne že je tam narveme proti jejich vůli, nemáš zbytí, setkávej se, to by mohlo být i kontraproduktivní, ne? O to víc si pak můžou lézt na nervy.
Trochu mi to připomíná tu slavnou inkluzi, tam se dá taky různýma idealistickýma vizema hodně pos-at. A "ušlechtile" řvát, jak je škaredé postižené děti separovat. Narveme pěkně všechny dohromady a zušlechťujte se navzájem. Pak ty idealistické vize můžou narazit na realitu, jako teď v té Chrastavě. A ejhle, ukáže se, že ta předchozí ředitelka nebyla zas až tak strašný zloduch, že…
…jedna věc je ideál a druhá, jak nějak solidně v té porodnici fungovat, z venku se dá hystericky řičet, aniž by člověk chápal konkrétní realitu a důvody, které ty lidi k jejich krokům vedly.
Erichu, neuvízl vám v hlavě nějaký takový štvavý článek těch autorů? Já se trochu rozhlížím, ale zatím teda nic nenalézám… abych si udělala obrázek, co podle vás způsobuje tu protimuslimskou tsunami (a na ni usuzujete jen podle divokých rozprav pod články?)
A možná bych se zeptala, zda považujete každý odpor vůči narůstání muslimského vlivu v Evropě za nenávistnou tsunami? Nebo co si pod tím vlastně představujete?
Vy se nějak angažujete mezi těma propalestinskýma aktivistama, že jsem tak smělá? Kallus a lidi kolem možná mají do jisté míry romantické představy, ale máte dojem, že nějak škodí? (já teda s nima do styku nepřijdu, ale vy že se s nima furt tešete…)
Ono asi "latentní problém s někým" nemá jen izraelská společnost; jak vnímají pro změnu Palestinci Židy, tam snad není nějaký "latentní problém" ve vnímání?
Je to pěkné, takhle apelovat na potenciálně zkaženou morálku izraelských zdravotníků (nebo všech Izraelců?), ale nejsou nakonec ti aktivisté těmi, kdo napětí spíš zhoršují? Spíš se "vyžívají ve křivdách", než by mírnili oboustrannou hysterii a vedli ke smíření? Radikálních pobuchů je na obou stranách i tak dost, jak se mi zdá.
Ale opravdu mě to zajímá: nemá tedy podle vás smyslu bránit se pronikání muslimského vlivu do Evropy (zvlášť, když zkušenosti střetu kultur jsou tak žalostné, lidi z východu nejsou na západně střiženou demokracii stavění, ten propad "arabských židů" v Izraeli je dost sugestivně v Zemi zaslíbené vylíčen, narážejí na sebe úplně jiná pojetí života…)? Je to podle vás jen zbytečné rozdmýchávání nenávisti? Věříte v nějaké nové multikulturní prostředí, kde zázračně vedle sebe budou fungovat naprosté protiklady, aniž by si vadily? Nebude to taky spíš propad, nesemele to všechny?
Že bychom se jako podle vás jako ty rodičky v Izraeli měli ocitnout V Evropě na cimře chtě nechtě v "muslimské přítomnosti", aby nás to jako donutilo komunikovat a přestat se navzájem nenávidět a pak by nastal mír?
Ali Sina
Jeden přítel mě upozornil na diskusi probíhající na Wikipedii o neologismu “islámofobie”. Někteří z diskutujících navrhovali, že by měla být tato kategorie odstraněna, protože termín “islámofobie” je rozdělující, podněcující a je často používán k potlačování zcela oprávněné kritiky islámu.
Tento návrh byl pochopitelně, jak bylo možné očekávat, zamítnut muslimy, kteří již islamizovali vše včetně Wikipedie. Tento přítel mě požádal o můj názor na věc. Zde je, co si myslím:
Islám je ideologie. Odmítnutí ideologie nelze klasifikovat jako fobii. Říct o oponentovi ideologie, že trpí fobií, je blud. Všechny ideologie mají své kritiky, neslyšíme ale křesťany, že by označovali kritiky křesťanství jako kristofoby, komunisty označovat své kritiky za komunitofoby, nebo hinduisty nazývat ty své hindofoby. Termín “islámofobie” je nesprávný a zavádějící jak technicky, tak i logicky.
Podle slovníkové definice je fobie “vytrvalým, abnormálním a iracionálním strachem ze specifické věci nebo situace, který nutí člověka se jim vyhýbat, bez ohledu na vědomí a ujišťování o jejich bezpečnosti”. Neologismus “islámofobie” tak říká, že islám není nebezpečný, a že strach z něj je iracionální.
Toto tvrzení nebylo potvrzeno a nepanuje o něm všeobecný souhlas. Je mnoho lidí, kteří tvrdí, že islám je opravdu nebezpečnou ideologií, a toto tvrzení dokládají věcnými a logickými argumenty. Označovat je za islámofoby znamená naznačovat, že jejich kritika byla již vyvrácena a že byla potvrzena iracionalita jejich strachu z islámské hrozby. Jejich nesouhlas je tak označován za nelogický a za duševní chorobu.
Každá ideologie má své oponenty. Je ryzí arogancí nazývat kritiku jakékoliv ideologie fobií. To by znamenalo, že platnost této ideologie již byla potvrzena a každý, kdo se proti ní staví, zastává iracionální postoj a potřebuje pomoc psychiatra.
Takové iracionality a arogance jsou schopni pouze muslimové. Všichni si vzpomínáme na Mohameda Abdulláha, Afghánce, který konvertoval ke křesťanství, a hrozila mu za to poprava. Když byla vláda Afghánistánu dotlačena k jeho propuštění, zachránila si tvář tím, že ho obvinila z šílenství a tudíž neschopnosti stanout před soudem. V myslích muslimů může s islámem nesouhlasit pouze šílenec. To je ryzí arogance.
Buddhismus je ve všech směrech mírumilovné náboženství, přesto má ale své kritiky, a my je nikdy neoznačujeme za buddhofoby.
Neologismus islámofobie nedává naprosto žádný smysl. Je hanlivý a je používán pejorativním způsobem k diskreditaci kritiků islámu.
Fobie je nemoc. Zde je krátký seznam několika fobií: achluofobie (strach z temnoty), acrofobie (strach z výšek), androfobie (strach z mužů), aviafobie (strach z létání), klaustrofobie (strach z uzavřených prostor), koitofobie (strach z koitu), decidofobie (strach z rozhodování), demofobie (strach z lidí), equinofobie (strach z koní), gynofobie (strach z žen), hadefobie (strach z pekla – fobie, která postihuje všechny muslimy), iatrofobie (strach z ordinace lékaře nebo doktorů), nekrofobie (strach ze smrti), neofobie (strach z čehokoliv nového), panfobie (strach ze všeho), xenofobie (strach či odpor k cizincům, až strach ze všeho cizího), atd.
Jak by mohla kritika islámu spadat do této kategorie? To vše jsou iracionální strachy, které vyžadují terapii. Naznačují muslimové, že kritici islámu by měli být léčeni? Nesouhlas s islámem nelze klasifikovat jako fobii. Islám je ideologie. Fobie je iracionální strach z věcí, lidí nebo situací, nikoliv ale z ideologie. Nemůžete mít fobii ze systému víry. Víry nejsou samy o sobě děsivé. Jsou to lidé, kteří různé zločinné víry zastávají, kteří jsou nebezpeční a děsiví. Jak je možné vidět, samotný termín “islámofobie” je hloupý, protože islám je systém víry a není možné mít fobii ze systému víry.
Muslimové trpí iracionálním strachem z Židů. Muslimské děti jsou učeny, že Židé jsou zlí, že jí muslimské děti a dělají z jejich krve pečivo. Židé jsou karikováni hanobícím a démonizujícím způsobem, jsou zobrazováni jako krvelačná monstra. V televizním pořadu vysílaném v palestinské televizi se zeptali tříletého děvčete, koho nenávidí nejvíce, ona odpověděla “Židy”, a novináři poté, co to zaslechli, chválili Alláha. Neologismus židofobie je proto legitimní, protože popisuje iracionální strach z Židů, který je muslimům vštěpován od dětství. Muslimové touto chorobou velmi trpí.
Pokud by byly děti kdekoliv vedeny ke strachu z muslimů stejným způsobem, jakým jsou muslimské děti učeny strachu z Židů, pak bychom mohli smysluplně hovořit o muslimofobii. To ale není náš případ. Islám je systém víry. Je lidským právem nesouhlasit s jakoukoliv vírou. Nazývat tento nesouhlas “fobií” je logický blud. Islám je jedinou ideologií, jejíž stoupenci se snaží zdiskreditovat své kritiky tím, že nazývají jejich kritiku “fobií”.
Slovo islámofobie je naprosto nesmyslné. Je stejně bezvýznamné, jako “fašofobie”. Lidé mají právo nesouhlasit s jakoukoliv ideologií a kritizovat jí, ať už je dobrá nebo špatná. Správnost ideologie spočívá v oku hodnotícího. Umlčovat kritiku ideologie je potlačováním základního lidského práva, jímž je svoboda projevu.
Absurdita muslimské mysli spočívá v tom, že si myslí, že je v naprostém pořádku podněcovat nenávist k nemuslimům obecně, a k Židům obzvláště, a přesto není správné, když jiní jejich ideologii nenávisti kritizují.
Co spočívá za touto paranoiou a fobií z kritiky? Je to neschopnost muslimů postavit se oprávněné kritice islámu. Když takto selžou, uchýlí se k útoku ad hominem a snaží se zdiskreditovat své kritiky pošpiněním jejich charakteru. Označením kritiky islámu jako duševní choroby se zbavují nutnosti odpovídat na oprávněnou kritiku svojí víry.
Neologismus “islámofobie” je proto známkou intelektuální smrti muslimských oponentů, kteří nejsou schopni přijít s logickými argumenty a bránit islám před kritikou racionálním způsobem. “Islámofobie” je útok ad hominem. Je logickým bludem a urážkou vrhanou na kritiky islámu. Zdůrazňuje skutečnost, že islám je lež, která není schopná ustát kritiku. To je důvod, proč muslimové potřebují cenzuru a musí zničit pravdu brutální silou, ať už právní, nebo fyzickou, aby svojí lež ubránili.
Samotná existence tohoto neologismu je nevysloveným přiznáním muslimů, že islám je lež, kterou nelze logicky obhájit, a jedinou cestou k její obraně jsou ad hominem útoky a cenzura.