S velikonocemi bývám konfrontován vlastně po celý rok a zpravidla nečekaně. Může za to šábesdekl, ten zvláštní háčkovanej čepeček na šešuli mé lebkovny. Vlastně docela zbytečnej, protože tóra žádný čepce ani barety nenařizuje.

Přesto ho nosím. Ne jako kus uniformy, to bych ho už dávno zahodil a hodně velkým obloukem, ale proto, že když se modlím, chci u toho mít soukromí, a tenhleten kousíček řetízkového sloupku mi to umožňuje. A jelikož ze všeho nejlepší modlitba je kráčet životem pokud možno důstojně, ale naplno, mám ho na kebuli pořád. Tedy až na pár výjimečných situací, kdy zpravidla fakt běží o život – když plavu (protože to je jen modifikovaná forma topení), když stůňu anebo spím (protože to je jen modifikovaná forma smrti) a když souložím, protože to je skoro jako ráj a vlastně u toho taky jde o (nový) život…

Bývám s nimi konfrontován v rámci čehosi, co jsem si pojmenoval jako „riskantní reklamace“. Teď nemám na mysli mládence s krabičákem v jedné  a  s kočkou pod druhou ploutví, s milionem sichrhajcek na bundě a piercingem kdekoli (i v té kočce), který klade multi-kulti otázku: „Hele, ty jsi žid?“ – Na tu odpovídám vstřícným: „Ale to není tělesná vada…“ A nezřídka se pak dozvím: „No ne, to voe, to je v poho, já jen – no fakt  docela hustý, že něco takovýho ještě existuje…“

Tato setkání mají k velikonocům vztah jen hodně   vzdálený. Asi jako vynález kola k penicilinu. Prostě všechno nějak souvisí.

Riskantní reklamace vypadají docela jinak: „Bratře, modlím se za to, byste i vy židé přijali Ježíše.“ Tak to je taky hustý a divím se, že ještě dnes něco takového existuje. To totiž naprosto nemá logiku. „Šmankote, tetuško, proč? Copak se stalo? Jednou jste ho od nás dostali, každej třetí panáček je zamilovanej do paní Marie, a to přece byla židulka, jejíž kluk je pro vás doslova alfa i omega?  Nepovedl se? Chcete nám ho vrátit?  My ho museli nepřijmout, jinak by se nekonal jeden zajímavý příběh!“

Lépe to neumím, aby to nebolelo. Nosím ten šábesdekl, protože jít životem se prostě musí. Je to modlitba!!  Ale nikdo nemusí jít tou mojí magistrálou. A pochopitelně, pokud někomu cestu usnadní klíčové poselství křesťanského pohledu na ni, co je na tom špatného?  Spacák je na čundr zapotřebí bez ohledu na to, je-li od Husky anebo jen z Tesca, je-li červenej anebo zelenej. Ale měl by zůstat spacákem a ne smyčkou anebo sekyrou.

V sekyru se mění ve chvíli, kdy někdo pro samou lásku křesťanskou začne mít pocit, že Ježíška ukřižovali židé.  Začne to papouškovat, hlásat a ještě nádavkem, z toho začne vyvozovat nezdravé konsekvence. Tak za prvé, židi ho neukřižovali, což ví každej čtenář velikonočních komiksů i barvotiskových křížových cest. Pod křížem vždycky stojí  občan v římském stejnokroji. Pravda pod jeho vojenskou suknici mu vidět není, takže skutečnost, zda je či není obřezaný, nelze vyvrátit spolehlivě. A budeme-li laskaví, možná je ten Říman jen vykonavatelem zvůle židovské. Nicméně obecně vzato, židé  Ježíška odmítli jaksi proto, že říkal: „Vezmi svůj kříž a následuj mne, namísto následuj Šéfa.“  Pokud bychom připustili, že to vážně byl Šéf, tak sice vlastně říkal, následuj Šéfa, tj. mne, ale kdo mu měl v té době rozumět?

Jestli ale nesmrtelný BigBoss skutečně  musí kopírovat pradávné  mýty plodnosti a opravdu nějak umřít, abychom mohli snáze kupčit s lidským strachem před smrtí (a de facto i před životem), pak to židovské „ukřižuj“ je vlastně  Šéfův (a taky židovskej) dárek ostatním lidem. Dárkem směřujícím k naplnění této poněkud zvrácené podmínky pro slušný život ve vesmíru. Česky řečeno, kdyby židi nezakřičeli, spasení by se nekonalo. A jestli tedy celé velikonoce řídil BigBoss, pak Ježíše ukřižoval on a ne židi!!

A pak je tu ještě jeden detail, proč by slušnej křesťan měl náš „dárek“ s láskou přijmout, nevynucovat si jeho reklamaci a smířit se svou – bez debat nádhernou – volbou.  Byla-li tu nachystána i jiná možnost, jakože židi měli lépe porozumět tomu učiteli, co mluvil tak netradičně a z židovského pohledu neprozíravě – a tedy jsou vinni jednak jeho odmítnutím a do jisté míry i jeho povinnou smrtí, přesto jsou už dávno nevinní. Vždyť, je-li ten, kdo absolvoval onu poměrně hustou velikonoční popravu tím samým Bohem, o kterém  (pro židy málo čitelně) sám prohlásil: „Vezmi svůj kříž a následuj ho/mě, ačkoli nejsi obřezaný,“ pak by jeho slovo mělo mít nějakou váhu. Přinejmenším stejnou, jako když (a byl to údajně ten samý) řekl : „Budiž světlo!“  A právě tam na kříži vyslovil ten obdivuhodný  týpek a divotvorce: „Pane, odpusť jim, neboť nevědí co činí…“ Ale možná že v tu chvíli trpěl ještě daleko nelidštěji, než to nám to svým hollywoodským cajdákem přiblížil pan Mel Gibson, a tak už tam jenom tak chroptěl a sípal,  a díky tomu  si někteří z reklamujících dodnes  připouštějí ten přepych netolerance a domnívají se, že zrovinka tahle větička se týkala jen několika vyvolenejch čumilů v davu pod křížem. Ale i kdybychom byli sami sobě natolik silnými advocati diaboli a připustili dokonce i tuto možnost, pořád to říká Bůh, ten samý Bůh, který učí: „Synové neponesou nepravosti otců a otcové nebudou trestáni za pohřešky svých dětí..“  Takže čtvrtá generace židů po Ježíškovi už upalována a pogromována být nemusela.

Ale to všechno, co jsem tu až doposud naplkal, není o nic méně Gibsonovské, než ten filmový skvost. Největší riziko celé reklamace spočívá někde docela jinde.  Ježíšek, jako žid se dostavil umřít a naplnit svoje poslání zrovinka během pesachových svátků. Jako žid – navíc chytrej a študovanej a uprostřed židů – nemohl nevědět, o čem byl  každý pesach až do onoho, jenž se mu stal konečným naplněním a nám pak velikonocemi. Pesach je dodnes nejen o desíti ranách a největší atrakci – rozpolcení moře, dokonce není ani o vyjití z Egypta, ale především o skvostném konci oné pouti, která ve chvíli, kdy faraonovi exnul jeho prvorozený teprve začínala. (Farao sám prvorozený být nemohl, jinak by židy neměl kdo pronásledovat.) A ta cesta končí mj. slovy pokynem: „Ty voe,  to je fakt hustý – koukej bejt především člověk s trestí božské humanity a svobody!“ Ta cesta končí  darováním tóry. Kdo toto nepochopil, pro toho Ježíšovo vzkříšení žádné velikonoce nepřinesou, i kdyby židé  nakrásně a celo-obrácením vyřídili  onu  nesmyslnou reklamaci ve prospěch nespokojených zákazníků…

Autor: Jaroslav Achab Haidler

Židovský pohled na pesach najdete zde