Je víra dar? S touto otázkou se setkávám velice často. Zaznamenal jsem ji i zde na Shekelu. Proto si dovolím nabídnout svůj pohled na tuto problematiku.
Otázka je, co pod tímto termínem chápu já a co ten druhý. Pokud si představujeme každý něco jiného, nemůže dojít ke shodě.
Na stránkách Starého zákona se v českých překladech s podstatným jménem víra setkáváme jen výjimečně, více se v něm hovoří o věrnosti a pravdě. Častěji je spíše používáno sloveso věřit nebo uvěřit…
V Novém zákoně se s vírou setkáváme často a téměř výlučně je popisována termínem “pistis”, který vyjadřuje současně víru i důvěru. A právě v tom nacházím odpověď na to, jak je to s darem víry.
Je ideální, pokud ve vztahu mezi mnou a Bohem vládne důvěra. Jak takový vztah vzniká? Vzniká na základě daru, který dal Bůh každému člověku do vínku. A tím darem je schopnost důvěřovat.
Představte si, že vás na ulici zastaví neznámý člověk a požádá vás o deset tisíc korun. Náhodou tuto částku máte u sebe. Půjčíte? Aby to nebylo tak jednoduché, dotyčný mluví špatně česky a nemá u sebe žádný doklad totožnosti. Půjčíte? Navíc tento člověk vypadá jako bezdomovec, zapáchá laciným vínem, zvratky a … Půjčíte?
A teď si představte, že potkáte na ulici svého souseda, kterého už znáte léta. Víte o něm, že má dobrou práci a vydělává víc jak vy. Požádá vás o totéž, jako ten bezdomovec. Půjčíte? Ano?
Proč tomu prvnímu ne a sousedovi ano? Není to rasizmus?
Důvěra je něco, co se vytváří. A z důvěry pak může vyvěrat i víra, že se s těmi deseti tisíci ještě někdy setkám. Proto Ježíš říká: “A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.” (Jan.17,3)
Schopnost důvěřovat má každý z nás. Když si ráno v pekárně koupím rohlík, důvěřuji pekařovi, že neotrávil těsto. Sedám-li do vlaku, důvěřuji strojvůdci, že je střízlivý. Bez této schopnosti by náš život byl horor, ve kterém bychom se stále třepali strachy o svůj vlastní život.
Víra je pro mne vztah lásky, důvěry a přátelství k Bohu jako k osobě, kterou dobře znám. Ale Boha bych nepoznal, kdyby se mi sám nezjevil. Židé by Hospodina nepoznali, kdyby je nevyvedl z Egypta, nedal jim své zákony a v nevodil je po poušti v podobě ohnivého sloupu v noci a mraku ve dne… Ani dnes by nevěřili Písmu, kdyby jim Bůh nedal dar schopnosti důvěřovat.
Z tohoto pohledu považuji i víru za dar. Bůh mi dal základ, schopnost důvěřovat. Když na tento dar reaguji s vděčností, může mne vést dál. Může se mi zjevit a já mohu poznávat jeho lásku a přátelství. Nakonec náš vztah může dojít až do bodu, který Jób vyjádřil slovy: “Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.” (Jób 42,5)
Na závěr ještě jeden text apoštola Pavla: “Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.” (Římanům 12,3) V českém textu se zdá, že Bůh udělil každému jiný díl víry. Pavel použil známý termín “metron”. Slyšel jsem, že původně toto slovo popisovalo nádobu na obilí o objemu 36 litrů. A tak nám tu Pavel vlastně říká, že nemáme žádný důvod k tomu, abychom se povyšovali jeden nad druhým. Všichni jsme dostali stejně.
Bůh každému z nás dává 36 litrů “semínek víry a důvěry”, každému z nás dává “metron pistis”. Záleží na každém z nás, co s touto setbou uděláme.
Autor: Vlastík Fürst
Přečtěte si také od autora: Židé, děkuji vám za Ježíše
Přečtěte si na stejné téma: Dáreček
3 Komentářů
Není mi to jasné. “Boha bych nepoznal kdyby se mi nezjevil”. Jak to probíhá? Jak se dá toho dosáhnout?
to je vsecko pekne, ja bohuzel mam problem s duverou v to, ze bibli opravdu napsali apostolove s bozim vnuknutim. jako ateistovi/agnostikovi se bible jevi jako sumar lidskych zkusenosti a moudrosti.
Taky to tak vnímám. Bible má za úkol navádět lidi k prospěšné činnosti.