Vrchol obce lže! A záměrně! Ale pokud částka přesáhla 5.000, je to skutková podstata trestného činu, ne? 1) To, že posíláte kalendář bezplatně vím, a nikde nepopírám, sám jsem od obce jeden dostal, ale >>> A) Pro komerční účely je samozřejmě poskytujete i jiným subjektům, viz. odkaz v mém předchozím

Jak pečete buchty? Každej krapet jinak, ale v podstatě proto, aby bylo co na stůl. Pilník se do nich přidává jen tehdy, chceme-li někomu pomoci ze žaláře. Strychnin jen tehdy, když už dojdou argumenty anebo prášek z prstene Borgiů.  Každá buchta jedinečná. Vždycky ale rozhoduje pohnutka, proč peču. Malström ve sklenici

Sáhněme si do svědomí. Nenadržujeme tak trochu romantickému „titanicovému“ příběhu Jaakova a Rachel? A jak se dokážeme vcítit i do Lei, s očima méně zářivýma? Do té ošklivky podstrčené zamilovanému uprchlíkovi o svatební noci zákeřným Lavanem. A teď si sáhněme do Písma a jeho komentářů. Leu Nebesa vyznamenávají rozhodně více. Ona

Nedávno mi jeden přítel v rámci diskuze a mírně s nadsázkou namítl: „Jestli je to tak, tak jsem zbožný člověk“. (Díky, Ivane.) Nekomentoval jsem to. Protože jsme už nebyli ani mladí, ani ve při, ani  někde s holkama na pokoji vysokoškolských kolejí, kdy se až do pátého absintu oponovat musí, aby si k nám

Hebrejské „adonenu“ znamená v prvním plánu „náš pán“. Zároveň je to ovšem také čestný titul pro velké syny lidu Jisroele nesoucí zejména učitelský úřad. „Adonenu u-morenu“ neboli „admor“. A dost možná právě v tomto ohledu je možná pro mnohé z nás ta virová potvůrka skvělým učitelem. Vrcholí týdenní svátky Pod zelenou, na něž

Když jsme před čtyřmi týdny vstupovali do pesachové haggady, zazněla mimo jiné slova o chlebu utrpení, ponížení, poroby a neštěstí.  „Ho-lachmo anijo“ – „toto je chléb poroby“, míváme ve zvyku přednášet nad pozdviženým macesem při vstupu do pesachového vyprávění. Již dávno ve středověku si učenci a komentátoři všimli, že aramejské

Nedělám si iluze o tom, že po covidu-19 budeme nějací zásadně jiní.  Po moru (1320 a 1620), choleře (1720) a Španělské chřipce (1920), tyfu a dalších epidemiích, které propukly v letech jiných než s koncovkou dvacet, jsme se taky nezměnili. Faktem zůstává, že věci nečekané nás automaticky a takříkajíc obratem ruky spolehlivě

Neodhadnu, nakolik jsou světová přísloví  politicky korektní z pohledu Trikolory, ale spolu s bajkami  (jak třeba čáp pozval lišku na oběd a ona mu to pak vrátila) v sobě mají moudro a kus pravdy. Kus. Případ od případu. Pravdičku. Proto je potkáváme všude – u indiánů, muslimů i v české kotlině. Politicky korektně se

Nic se nejí tak horké… Ani antisemitismus ne.  Jen je zapotřebí dát bacha, aby se právě ten  antisemitismus náhodou nestal tématem příliš nažhaveným… Čas melounů a okurek. Dokonce i ve všech světových redakcích. Toulám se od Krnova přes Holešov, Lomnici a Jemnici až na Šumavu, když v tom se mi donese

Milý Mark Zuckerberg, Od roku 2015 jsem u Tebe na Facebooku utratil asi 30.000 USD, to je asi jediné čím Tě v číslech jako bývalého studenta mohu zaujmout, že?!)) Možná smutné, možná dojemný příběh, ale kvůli čínské nemorální kryse na zdi velvyslanectví Čínské lidové republiky jsi mě zablokoval (poprvé po cca 13

Vím. Tak se jmenuje jeden román a podle něj udělaný film. O mládenci z kufru shodou okolností v nacistickém lágru. Jenomže příběh nahého mezi vlky se narodil dávno před vznikem onoho Apitzova románu a dokonce daleko dříve než jiný naháček mezi vlky – totiž pan Mauglí. Ale vezměme to od Adama. Ten

Genealogicky sice bude. Je to přeci jen Agagita, potomek amalechitského krále Agaga, ale coby archetyp je už (žel) dávno mnohem prorostlejší. Tehdy za Achašveroše byl vlastně celkem klid. Dobová židovská liberální unie sama sebe vnímala jako občany moderní říše, s chutí navštěvovala hradní slavnosti a až na pár Mordechajů brala svoji

Tak  přestanem jíst maso. Je to teď před válkou (přinejmenším datovou „fejk“ válkou) ohromně trendy. Nový objev století!  Klima neoteplují Klaun senior a junior, ale velkochovy.  Právě z nich se do ovzduší dostává značné procento polétavého (tzv. jemného) prachu, který v našich plicních sklípcích, pokud tedy nejsou ucpány dehtem, působí toxické změny.

Podle občasných a někdy ne úplně objektivních zpráv by se jednomu zazdálo, že město Prostějov, nazývané kdysi také jako Hanácký Jeruzalém, je u nás v Česku tou nejzarytější výspou antijudaismu vůbec. Ale dovolím si oponovat. Pravda, právě poblíž Prostějova se dodnes chodí s pomejemi k chlívku po kamenech ukradených ze starého židovského hřbitova.

Dnes je zvláštní, posmutnělý den dokonce i pro tiskového mluvčího Hradu. Je to totiž přesně osmdesát let, co se sklo výloh tříštilo na krystaly organizovaného hněvu německého národa, hořely modlitební řemínky a spolu s nimi také svatá slova ručně psaná do Svitků. Nebylo to poprvé. Ale – a to je docela

Poslední srpnový den si připomínáme 15. výročí od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů a neúnavného protikomunistického bojovníka v exilu Pavla Schönfelda. Původním jménem. To nechal za československými hranicemi hned po “Mnichovu“. Od té doby jen Pavel Tigrid.   30. léta v Praze Pro mladého studenta práv to byla doba plná společenských setkání,

Pan Miloš z Jeleního příkopu letos k padesátému výročí sovětské okupace nepromluví. Co bychom to byli za jeho věrné, kdybychom to neudělali za něj, za našeho roztomilého stařičkého Mocnáře, který mluví spatra (pravda nakrásně čím dál větší omyly) a dokáže často nemožné. Zde je tedy jím sice nevyslovený, ale poctivě míněný

Nesnáz ohledně studnic. Poprvé za Abrahama, poté za Izáka.  Ergo choutky na cizí studny nejsou nic nového. Málokdy byly ale tak nestydaté jako dnes.   Podíváme-li se na oba biblické příběhy detailněji, pochopíme, co je  kupodivu naprosto jasné každému dnešnímu majiteli studny. Abraham – v jedenadvacáté kapitole Genesis – rovná spor s Avimelechem.