Nedávno mi jeden přítel v rámci diskuze a mírně s nadsázkou namítl: „Jestli je to tak, tak jsem zbožný člověk“. (Díky, Ivane.) Nekomentoval jsem to. Protože jsme už nebyli ani mladí, ani ve při, ani  někde s holkama na pokoji vysokoškolských kolejí, kdy se až do pátého absintu oponovat musí, aby si k nám

Pan Miloš z Jeleního příkopu letos k padesátému výročí sovětské okupace nepromluví. Co bychom to byli za jeho věrné, kdybychom to neudělali za něj, za našeho roztomilého stařičkého Mocnáře, který mluví spatra (pravda nakrásně čím dál větší omyly) a dokáže často nemožné. Zde je tedy jím sice nevyslovený, ale poctivě míněný

Názorové rozdíly mezi znepřátelenými palestinskými organizacemi se prohlubují: zatímco Hamás podporuje padlého prezidenta Morsího, Fatah je na straně pučistů.

Většina lidí by si asi nesedla na židli s jednou nohou. Za prvé je to dost nepohodlné a především nebezpečné, neboť hrozba převrácení je vysoká. Lidé by jistě raději hledali bezpečnější místo pro své posezení.

Každý zná to pokušení nějak vydělat bez rizika a nejlépe i bez práce. Dnes mi přišel zase jeden spam, který naoko vypadá velmi rozumně. 

Podívejme na data zveřejněná v databázi WTO Comtrade o obchodu Izraele.

Znáte to: když ptáčka lapají, dobře mu zpívají. Stejně postupuje i UPC při uzavření smlouvy. Ale běda, když od nich chcete odejít.  

Mluví se o zajištění energetické bezpečnosti a tu má ohrožovat „nebezpečná“ závislost v dovozu zemního plynu na Rusku. Ideálním zvýšením energetické bezpečnosti je výrazné zvýšení těžby plynu v EU, ale to není pravděpodobně v současnosti možné.

A prohlásil, že rozpočet Evropské Unie na příští léta nepodpoří, protože z koláče dotací by se na nás dostalo málo.

Většinou nás zajímají ceny zemního plynu, které platíme. Jistě velkou část toho, co platíme, tvoří různé daně, ale základ jsou dovozní ceny. Dovozní ceny zemního plynu jsou v tabulce 1 (do EU27) a tabulce 2 (do ČR).

Mnoho se mluví o tzv. břidlicové revoluci v USA.

Člověk to poťouchle tomu nenáviděnému monopolnímu ČEZu přeje. Ale pak se tak nějak probudí národní hrdost a vše je jinak. 

Titulek mého zamyšlení je možná delší, než celý další text, nicméně naprosto vystihuje myšlenkové pochody některých levicověji zaměřených ekonomů.

Nudnou předvolební kampaň rozvířila úsměvná příhoda se snahou ožebračit prezidentského kandidáta Jana Fischera.

Pro někoho převrat, pro někoho zklamání. Celkem je to malý krok vpřed, ale žádná tarifní revoluce se nekoná.

Přeci jen mnoho lidí chce potěšit své blízké i nějakou tou větší či menší materiální drobností. Vánoce obvykle zachraňují tržby obchodníků, což by se letos obchodníkům, při jejich slabých tržbách více než hodilo.

To bylo řečí o zlé Evropské unii, když jsme do ní vstupovali, měli jsme nějaké kvóty a došlo k útlumu cukrovarnického průmyslu. Před tím jsme byli cukrovarnickou velmocí.

Tak si říkám, jaký bude skutečný dopad nové vyhlášky, která má umožnit odepínání přeshraničních vedení.