Každý rok v srpnu a v září putují na plantáže v marockém Atlasu židovští obchodníci z celého světa. Vyhledávají Mohammeda Douche, šestasedmdesátiletého důchodce, který dřív býval pracovníkem v pohostinství. Douch sice většinu roku tráví v Casablance, marocké metropoli, ale každé léto odchází do hor, aby tam ve velmi skromných podmínkách pěstoval etrog. Proč přesně ho židé

Vezmou i tu nejhorší práci, žijí napěchovaní v noclehárnách, kde si platí postel od hodiny, nosí dřeváky vyplněné slámou a pojídají prapodivné palačinky, praktikují primitivní náboženství. U sebe doma spí určitě na policích a v almarách. Bude nemožné je integrovat!» – tak popisovali v roce 1848 bretonskou imigraci do Paříže