Bible
Ta o prstenu
Ona dobře známá pohádka „O prstenu“ by byla si zajímavější, ale rád bych se zastavil na poušti. Uprostřed té dnešní pouště etické to nebude na škodu. Jsme v parašat Vaera, egyptská Hagar sedí celá zoufalá uprostřed písku. Už podruhé. Poprvé utekla do pouště v těhotenství, když se s pramátí Sárou poštěkaly. Tehdá se
I vznikla nesnáz
Nesnáz ohledně studnic. Poprvé za Abrahama, poté za Izáka. Ergo choutky na cizí studny nejsou nic nového. Málokdy byly ale tak nestydaté jako dnes. Podíváme-li se na oba biblické příběhy detailněji, pochopíme, co je kupodivu naprosto jasné každému dnešnímu majiteli studny. Abraham – v jedenadvacáté kapitole Genesis – rovná spor s Avimelechem.
Smí pobožný na fejsbůk ?
Rozhodně ano. Nejen smí – dokonce musí!! Protože jedině on je největším občerstvením, tvůrcem a glosátorem jeho obsahu. Bez pobožných – co by nám zbylo? Jen nějaký ten snímek cizího obídku či večeře, pár užitečných zpráv a přeposlaných linků, nehorázné nestydatosti Ovčího muže a úplně nakonec poznání, že fejs má
Purim se blíží a nápadů není nikdy dost
Nejveselejší židovský svátek roku se blíží. Purim – svátek losů. Hostiny, masky, divadlo, dárky i bujaré veselice. Svátek, který se slaví k připomenutí událostí, jež vedly k pokusu vyhlazení Židů v Perské říši. K tomu nakonec nedošlo. Celý příběh je vyprávěn ve starozákonní knize Ester. I na tu se během svátku dostane řada hned
Pochopil jsem Ježíše
Ne snad, že by to bylo tak složité. On ten chlapík z Galileje není nepochopitelný. Študoval jako žid, myslí jako žid a židovsky taky vyučuje. A jelikož pro mne ten židovský tesař není a nikdy nebude ani zbožím, ani klíčem k „poslušnosti pokorných“ a už vůbec ne cestou na trůn, jak
Chanukové koledy
Atmosféra ne-světla na soumraku přírodního roku, kdy „svaté noci“ – Weihnächte – včetně pohanských slunovratů probíhají a především probíhaly a které vánocům jejich jméno skutečně propůjčily, , má ve všech kulturách tak podobné projevy, že by člověk z našich zeměpisných šířek skoro vsadil krk, že si židé začali užívat chanuku právě
Orit Ishay – Země jelena
Ještě několik dnů bude v pražském Domě fotografie k vidění instalace, kterou připravila izraelská fotografka Orit Ishay. Jmenuje se Země jelena. Dalo by se říct, že to je taková malá soukromá demonstrace umělkyně, která se na život ve své zemi kouká z mnoha pohledů. Svoje vnímání dokáže velice citlivě přenést na diváka, a
Trest smrti a milost
Trest smrti? Nekompromisně ano! Samozřejmě nesoudím ty, kdo se trestu smrti nezastanou. Dokonce ani na fejsbůku ne. Vždyť jejich argumenty jsou v podstatě logické a u některých navíc i historické. Je totiž skutečně potřeba vyloučit justiční omyl. Rudolf Slánský i paní dr. Horáková (a další spousty komunistou popravených obětí) hovoří za
Škobrtání o štolpíky
On se pro štolpíky český ekvivalent hledá poměrně těžko a doposud se nenašel. Jungman by to asi přeložil jako „škobrták“, tedy kámen o který je potřeba zakopnout. Zakopnout skutečně nebo jen očima a duší. A zpočátku to tomu tak bylo. Geniální a a židovské „vypravovat budeš svým dětem“ krásně napasované
Dobrovolná holota
Předesílám (a ne poprvé), že pokud kráčí strážnická tetuška k volbám anebo do kostelíka ve všech svých naškrobených spodničkách – součásti tamního kroje a každý nový bochník chleba přežehná křížkem, je to v řádu věcí. Ona to ovšem zpravidla ostatním neutí. Strážnická komunita asi také dost těžko vyžaduje po svých „mladých“, aby
Sukot se blíží! Pojďme slavit!
Období svátků je tady a oslava střídá oslavu. Následující čas patří stavění přístřešků, společnému hodování, tanci a radovánkám. Sukot. Nebo tady svátek stanů. Začíná v úterý 17. října. Připomíná odchod židovského lidu z Egypta. Právě vlastnoručně postavené přístřešky jsou jedním ze symbolů tohoto svátku. Celý týden je naplněn zvyky a tradicemi. Jak
Izraelská vína slaví úspěch
Izraelská vína se dočkala mezinárodního uznání od prestižního amerického vinařského časopisu Wine Spectator, který jim věnuje své říjnové vydání. Redaktoři časopisu podnikli cestu do Izraele, který procestovali křížem krážem a během svých cest navštívili jednotlivá vinařství a měli možnost hovořit s místními vinaři. Mezi navštívená vinařství patří mimo jiné 1848,
Světlo a oheň
Čas od času stále ještě pracuji na mikrofon se všemi třemi velkými Texty. Tedy i s Koránem. Vím, že „namluvit“ velké knihy jako literaturu je jen drobnička. Pro jejich uživatele mají ty texty daleko hlubší význam i podtexty, výklady a tradiční výklady, ale přesto – stále věřím, že slyšené může způsibt
Cadikim to mají lepší
Existuje spolehlivý nástroj, učí Sladký požehnaný přímo v bibli, jak mít život totálně v pohodě. Stačí nepříliš složité kouzlo zvané „mea berachot“ – tedy stovka požehnání. Jeho praktikování vás srazí na kolena úžasem, a tím z vás budou poměrně rychle cadikim. Ne snad zázrační cadikim z Belzu anebo Ropšic. Ale spravedliví (a ospravedlnění). A
Suvenýr ?
Že půjde zrovinka u nás v jinak dost cizoplachých Čechách ekumena tak mílovými kroky dopředu (zejména dnes, kdy máme všichni tolik starostí se syrskými čmoudy), to jsem skutečně netušil. Nicméně konečně můžeme jak v Krnově a Brně, tak i u nás na obci v Děčíně umístit hned vedle „aron ha-kodeš“ plastiku Ukřižovaného. Možná bez
Ezdráš – zločinec, nebo zachránce?
Zfalšoval Ezdráš Tóru, nebo ji zachránil? Muslimská literatura mu přisuzuje obojí. Oba názory přitom převzala ze starších židovských, samaritánských, křesťanských a protikřesťanských pramenů. V pozdější době však převážil vliv polemik Ibn Hazmy a tím i Ezdrášův negativní obraz. Nejasný je i Ezdrášův status –v Koránu je jeho jméno vedle jména Ježíšova, považovala
Židovští dorostenci zatčeni v Teheránu
Dva židovští teenageři byli tento týden zatčeni v hlavním městě Íránu poté, co na zeď v centru města nasprejovali nápis „Smrt Hamánovi.“ Incident vzápětí vyvolal pozornost několika amerických židovských organizací. Íránská židovská komunita vyjádřila obavy o bezpečí a budoucnost obou mladíků, neboť v Íránu v minulosti došlo k případům, kdy zatčení lidé jednoduše zmizeli. Poté,
Právo na strach
Mluví o něm obě strany. Stejně tak jako blahé paměti při svěcení kanónů prosívaly obě strany Sladkého věků, aby tu ocel „požehnati ráčil“. Nevím zda žehnal a podle čeho rozhodoval. Na tyhle pověry se věřívalo tehdy, když se z jednotlivých náboženství staly státní dobyvatelské ideologie někdy v časech, kdy se mezi sebou