Přesně tohle jsem si opakoval vždy, když jsem měl nějaké soužení. Asi nejvíce mi tuhle myšlenku v pubertě přiblížila kniha Děti holocaustu, kde se jeden liberální žid se baví s jiným  – ortodoxním – židem v poválečném období v USA. V podstatě na ničem se neshodnou, dokonce ani na tom, kam by se měl