Každého, kdo se vám v tomto týdnu anebo v následujících třech pokusí nakukat, že od 17. tamuz oplakáváme oba Chrámy (plus případné přeložení tóry do nesymbolických – někdo by řekl profánních – jazyků), vezměte, prosím potěhem. Samozřejmě, že to děláme, obou kostelů je neuvěřitelná škoda. Se ztrátou Prvního jsme přišli o

Rozhodně ano.  Nejen smí – dokonce musí!! Protože jedině on je největším občerstvením, tvůrcem a glosátorem jeho obsahu. Bez pobožných – co by nám zbylo? Jen nějaký ten snímek cizího obídku či večeře, pár užitečných zpráv a přeposlaných linků, nehorázné nestydatosti Ovčího muže a úplně nakonec poznání, že fejs má

Je neuvěřitelně skvělé, že se dál rodí děti, venku vyhrožuje jaro, děvčata pečou chleba a chlapi si dokážou udělat čas na svoje koníčky. Jinak by měl člověk dojem, že je u nás občanská válka doslova na spadnutí.  Jakoby již pranic nezůstalo člověků normálních. Všichni patříme na tu či onu stranu

Představte se že vznikne lidský paradox, kdy jakoukoliv situaci ve svém okolí budete vnímat více citově a prožitkově nikoliv vlastním egem, které půjde do pozadí (a právě díky této době!!), ale budete prožívat stejný pocit jako aktér v dění. V mládí se Vám to možná stávalo, když jste koukali na černobílou

Možná vám to v dnešních turbulencích přijde malinko okrajové. To nepopírám. Ale po přejití všech aktuálních vichřic by už mohlo být pozdě, a proto to přeci jen píšu. A ačkoli se jedná jen o hroby „obyčejných“ Němců, domnívám se, že to sem na Shekel patří. Hroby totiž nemají žádnou národnost,

Píšu schválně ještě teď, i když už je šábes. Protože zítra by to už mohlo vypadat jako generálování po bitvě. Navíc s pohodlnou kaprálskou holí knížecího rádce v ruce. Biblický pokyn „Nepostoupíš po množství ke zlému“, neboli nenech se většinou strhnout ke zlému, si vybírám maličko naschvál. Jako terapii všem, kdo

Ráno. Hodně brzké. Odporné.  Dětem prý vstávání neva. Hmm, mně teda jo. A bude tomu tak až do smrti. Anebo možná nejsem dítě. Nebo nějaké přestárlé dítě. No aby ne, je mi už deset. Jediná výhoda tohoto rána oproti těm školním –  nikam se nespěchá, protože mamina chce být krásná.

Ne snad, že by to bylo tak složité. On ten chlapík z Galileje není nepochopitelný. Študoval jako žid, myslí jako žid a židovsky taky vyučuje. A jelikož pro mne ten židovský tesař není a nikdy nebude ani zbožím, ani klíčem k „poslušnosti pokorných“ a už vůbec ne cestou na trůn, jak

Atmosféra ne-světla na soumraku přírodního roku, kdy „svaté noci“ – Weihnächte –  včetně pohanských slunovratů probíhají  a především probíhaly a které vánocům jejich jméno skutečně propůjčily, ,  má ve všech kulturách tak podobné projevy, že by člověk z našich zeměpisných šířek skoro vsadil krk, že si židé začali užívat chanuku právě

Možná je teď uprostřed adventních věnců a chvilku před Chanukou – tedy v čase pokory a usebrání, v období hledání světla v potemnělé šedi pragmatismu, nejlepší chvíle podívat se na cosi, co bychom mohli nazvat „prelátismem“. Hodně k tomuto tématu přispělo nedávné tucto-psaní pana kardinála Duky všem partajním lídrům a také jeho už takřka

Bohabojnost se moc nenosí. Zdržuje, přežila se a je nepohodlná. Mnohem raději řešíme –  bez jediného účinnějšího skutku –  nehorázné ceny másla a řečičky o zkázonosném islámu. A kolikrát nás ani nenapadne, že třeba postřílet kus diskotéky v Los Angeles je přece taky jen bohapustý terorismus. Nebo se budeme směšně pokoušet

Trest smrti? Nekompromisně ano! Samozřejmě nesoudím ty, kdo se trestu smrti nezastanou. Dokonce ani na fejsbůku ne. Vždyť jejich argumenty jsou v podstatě logické a u některých navíc i historické. Je totiž skutečně potřeba vyloučit justiční omyl. Rudolf Slánský i paní dr. Horáková (a další spousty komunistou popravených obětí) hovoří za

Trhový Štěpánov. Hřbitůvek jak kapesník a plno dubů. Nejen těch staletých ale dokonce i  ještě staletějších. Totiž živých Dubů. Příslušníků rodiny Dubů, Spletaků, Bejkovských a několika dalších. Trhový Štěpánov v létě 2017 –  kdy dost dobře nevíme (jako ostatně každé léto), jestli počasí velebit anebo proklínat, a kdy už i těm

On se pro štolpíky český ekvivalent hledá poměrně těžko a doposud se nenašel. Jungman by to asi přeložil jako „škobrták“, tedy kámen o který je potřeba zakopnout. Zakopnout skutečně nebo jen očima a duší. A zpočátku to tomu tak bylo. Geniální a a židovské „vypravovat budeš svým dětem“ krásně napasované

Asi nejzajímavější pohled na maličko problematický „plural majestaticus“ v úvodních pasážích bible, totiž na onen verš, kdy si Sladký požehnaný oniká – „Učiňme člověka k obrazu našemu…“ (gn 1:26), podává luriánská tradice. Raši a jeho následovníci doporučují rozumět tomu ve smyslu a) Sladký požehnaný je vzorem pokory, a při tomto úkonu to

Demokrati potřebují rychlou změnu. Každý den přináší nové důkazy o úžasných schopnostech Trumpovy administrativy dokázat nekompetenci a nevychovanost. Liberální opozice není organizovaná. Neurčila si, proti čemu se vymezuje – neodděluje důležité od nejdůležitějšího. Její dilema se smrsklo na otázku, zda by měli v souboji s republikánským vládcem ve Washingtonu bránit, ačkoli bez

Jednou z reakcí na první díl našeho přemýšlení nejen o „Desateru“ z pohledu halachy ale zároveň také na židovské myšlení vůbec, byla Fandova prosba, podívat se na to, jak tradice chápe význam přikázání „Nevezmeš nadarmo“. Možná se budete maličko divit. V tomto případě se totiž pohledy obecného a židovského světa rozcházejí poměrně překvapivě.

Britské bulvární noviny Daily Mail přinesly nedávno zprávu, která měla poukazovat na absurdnost politické korektnosti. Studenti prestižní londýnské vysoké školy SOAS (School of Oriental and African Studies) se údajně měli dožadovat toho, aby z výuky byly z velké části vyřazeny „tak vlivné osobnosti jako je Platón, Descartes, Imannuel Kant či Bertrand