halacha
Adonenu covid
Hebrejské „adonenu“ znamená v prvním plánu „náš pán“. Zároveň je to ovšem také čestný titul pro velké syny lidu Jisroele nesoucí zejména učitelský úřad. „Adonenu u-morenu“ neboli „admor“. A dost možná právě v tomto ohledu je možná pro mnohé z nás ta virová potvůrka skvělým učitelem. Vrcholí týdenní svátky Pod zelenou, na něž
Nahý mezi vlky
Vím. Tak se jmenuje jeden román a podle něj udělaný film. O mládenci z kufru shodou okolností v nacistickém lágru. Jenomže příběh nahého mezi vlky se narodil dávno před vznikem onoho Apitzova románu a dokonce daleko dříve než jiný naháček mezi vlky – totiž pan Mauglí. Ale vezměme to od Adama. Ten
Ohlédnutí za svatbou Ovadii Cohena a Amichaie Landsmanna
Vnuk někdejšího vrchního sefardského rabína stanul 1. června pod chupou. A jeho nastávající neměla bílé šaty se závojem, protože Ovadia Cohen si vzal muže. Židovská média ve Svaté zemi i diaspoře měla několik dní o čem psát, protože rabín Ovadia Josef (Z‘‘L) proslul drsnými výroky na adresu LGBT lidí a
Nepostoupíš?
Píšu schválně ještě teď, i když už je šábes. Protože zítra by to už mohlo vypadat jako generálování po bitvě. Navíc s pohodlnou kaprálskou holí knížecího rádce v ruce. Biblický pokyn „Nepostoupíš po množství ke zlému“, neboli nenech se většinou strhnout ke zlému, si vybírám maličko naschvál. Jako terapii všem, kdo
Šábes-gojim ?
Pořád slyším Duběnku, jak říká: „Já to klidně udělám, já přece můžu!“ — Týkalo se to některé z *melachot, činností, kterých se z úcty k duchovnímu „chrámu“ právě probíhajícího šábesu zkoušíme vyvarovat. Vždyť ani tehdy, když se budoval stánek (*miškan) anebo potom později Chrám (*héchal) se prostě o šábesu neřezaly prkna, nesil,
Dobrovolná holota
Předesílám (a ne poprvé), že pokud kráčí strážnická tetuška k volbám anebo do kostelíka ve všech svých naškrobených spodničkách – součásti tamního kroje a každý nový bochník chleba přežehná křížkem, je to v řádu věcí. Ona to ovšem zpravidla ostatním neutí. Strážnická komunita asi také dost těžko vyžaduje po svých „mladých“, aby
Třináct článků desatera (02)
Jednou z reakcí na první díl našeho přemýšlení nejen o „Desateru“ z pohledu halachy ale zároveň také na židovské myšlení vůbec, byla Fandova prosba, podívat se na to, jak tradice chápe význam přikázání „Nevezmeš nadarmo“. Možná se budete maličko divit. V tomto případě se totiž pohledy obecného a židovského světa rozcházejí poměrně překvapivě.
První židovská lázeň v Nigérii
Izraelská společnost se ve spolupráci s rabínem chystá otevřít první rituální lázeň v západní Africe. Na výstavbu ženské mikve dohlíží Yisroel Ozen. Lázeň bude stát v nigerijském hlavním městě Abuja, na pozemku, který Ozenovi pořídila izraelská společnost. Podle Ozena bude tato mikve zatím jedinou v západní Africe. To také oznamují
Problémy a klady šahády
Fundamentální čtení Koránu (a je jedno, čte-li ho fundmentalista euro-americký anebo islámský) vede k domněnce, že pro „konverzi“ stačí odříkat šahádu (islámské vyznání, islámské Šema), a dál už se chovat jako muslim (tj. jako dobrý a slušný člověk). Moji lehkonozí a lehkomyslní přítelé tudíž právě na základě fundamentálního čtení žertují ,
Dinnetů (Vajišlach)
Omlouvám se, že se potřetí vracím k podlému Ezdrášovi. Jednak jsem jemně neklidný z toho, že ačkoli tento portál používají i lidé se vztahem k islámu, nikdo z nich doposud nezareagoval na to neslýchané prorokovo rouhání o rychlé úpravě tóry tam v genizách perského exilu. Ačkoli tato zkazka o přepsání tóry (koránu) panem Ezdrášem patří
Kdo by je měl důvod vyhánět? Snad leda politický primitiv, anebo ubohý, animální zločinec typu Hitlera nebo Stalina.
Trpící jedinec, prchající z nepředstavitelných hrůz, které na něm, jeho rodičích, manželce, dětech spáchali lidé stejné víry, ve jménu Alláha, Mohameda a Koránu. Vyčerpaní, vyděšení migranti, kteří prchají před jinými muslimy, těmi, kdo na nich ty odporné zrůdné zločiny páchali, například během „al-džihád bi’l-sajf“[1] – ano my máme povinnost, tyto oběti
Machne Elokim – jako systém
A je to. Hysterie kolem uprchlíků se uklidňuje a pomaličku po ní zbývá už (naštěstí) jen špína v konvičce. Bez pogromů, bez ublížení dětem. Jen železné tyče v oknech brněnské mešity a trochu té opravdu ryzí nenávistné cizoplachosti, kterou si tu a tam někdo připne na klopu, aby byl „vidět“! Pravda i
Interview s rabi Sidonem
Karol Sidon, hebrejským jménem Efraim ben Alexander, (* 9. srpna 1942 Praha) je vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín, dramatik, spisovatel, scenárista, bývalý chartista a disident. Jeho židovský otec Alexander Sidon byl roku 1944 umučen v terezínské Malé pevnosti. Karola pak skrývali na venkově až do konce okupace. Matka se
Entsteppung (Uprchlíci)
Můžeme je odmítat. Ale přiznejme si pro všecko na světě obyčejnou češtinou a „lidštinou“, že je tu nechceme ze sobectví, z hrůzy vyvolané nafouknutým islamobijectvím hlásaným aktivisty IVČRN a z xenofobie. (Tedy strachu z málo známého, cizího jiného). Všechny ostatní kecy o hodnotách naší společnosti a civilizace jsou nesmysl. Budiž, připusťme, že jakmile
Nenahraditelná halacha
Poslední postřeh ze série o zákeřném Ezdrášovi. Středověkém to muslimském „argumentu“ (používaném ovšem dodnes), proč údajně Korán nemusí v ničem navazovat na předchozí monoteistické kultury a písma. Tedy argumentu, že ani židovské ani po-židovské důvěřování, že „nebe a země pominou, ale slova Vznešeného nikoli nepominou“ (dt 4:2; zj 22:15 aj), nikoli
Kráva
Čím déle mám tu možnost pracovat na zvukové podobě Koránu, tím víc si připadám jako v české nábožné písničce…. V ní se sice před kostelem dohaduje duše s tělem, u audio-koránu je to možná taky duše a tělo, duchovno a racionalita. Prostě se tu zase hádají rácio s dobrou vůlí, že přeci může existovat
Příprava na Korán
Připravuji se na Korán. Rád bych ho načetl podobně jako tóru. A rád bych k němu přistupoval podobně jako k tóře, tedy jako ke zjevení.
Droboučkým písmem
Už jsme si na to zvykli. U „Šmejdů“, bankovních domů a telefonních operátorů.